"No záchod to má, ale nesmí se do něj házet papír...."

varování druhého dne: Pozor na kukuřice (rozžvýkané,proslintané,vzduchem letící )
Den dva

Začátek druhého dne vypadal asi nějak takto:


možná si při pohledu na tu fotku řeknete,že muselo bejt děsně brzo ráno,když vypadám tak zdechle (taky jsem si to nejdřív myslela...),ovšem hned následující fotka mě vyvedla z omylu tak rychle,že jsem se musela závažně začít smát tomu,jak jsem tu chudinku mrtvou na fotce litovala


Po obědě (no,dopoledne se logicky nic nedělo,četli-li /lilili / jste text nad tímto ) jsme se vydaly na nový průzkum kukuřičného pole. Tentokrát už bez žádných padů (uuuf ),trapasů nebo podobných situací,kdy nademnou holky chcípaj smíchy ,jsme dorazily až k poli a následně jsme se nenápadně vmísily mezi kukuřici.

Tentokrát se sice nevyskytoval strach z násilníků, vrahů, zombií a moc dobré zboží nabízejících vietnamských obchodníků (), ale já jsem začla mít divnej pocit,že Lenka si vyrábí svůj tunel. Následné otázky směřované na Janu ohledně toho,čí to pole je,kde bydlí, a jestli se dá naše (ráda bych podotkla,že hlavně Lenčino ) ničení pole považovat opravdu za ničení (rozvinutá paranoia ).
Abysme se uklidnily,zastavily jsme se u jednoho sloupu a začlo se hodovat (velmi nerada bych podotkla,že někteří to do sebe házeli jak prasátka,ale zřejmě to budu muset udělat ), což tak lehce dokazuje i následující fotka:


A právě na tomto místě se situace náhle nečekaně rozjela. Lenka zrovna přežvykovala kukuřici a Jana vzala šlupky z té,co právě snědla, s tím,že je vyhodí. Zvolila bohužel zrovna směr,kde jsem se na zemi krčila pod listy já,aby mi nepršelo na hlavu,takže ve chvíli,kdy je odhodila,letěly méně než zamýšlela a spadly mi na hlavu. No to byl konec. Já jsem se tak naštvaně vztyčila, načež to Lenka nevydržela a tak vyprskla smíchy (bohužel i tu kukuřici ),že jsem myslela,že budu potřebovat stěrač,abych to ze sebe dostala... .Pak jsem se ještě lehce vysmátě naposledy otočila
a vydala jsem se za děvčaty.
Ta se aspoň trochu podřídila mému přání ohledně ničení kukuřice v tom,že se plížily u země,tam,kde nejsou listy. Což se ale vymstilo mně,která jsem jakožto katastrofickej typ výpravy úspěšně navodila další záchvat smíchu (že mě to baví ). Lenička se totiž jakožto vůdce výpravy zastavila, Jana za ní taky,ale já jsem si toho nevšimla. Takže jsem vzápětí Janu plnou silou odhodila dopředu svojí hlavou . Leničku to rozesmálo natolik,že to vypadalo,že smíchy zapadne mezi klasy a Jana na tom nebyla o moc líp (nedržet se jedný kukuřice,tak se tam už válim taky ).
Poté,co jsme se opět po zdlouhavé pauze uvedly do původního stavu, uvelebily jsme se na mostě hned vedle pole a pozorovaly jsme okolí,




, načež k nám po vodě začly připlouvat opravdu zajímavé věci - plátek okurky,kus papriky,květáku... No,naše první vysvětlení,že někdo večeří u řeky a nechutná mu to,bylo vzápětí vytlačeno nechutnější,zato však mnohem lepší představou,že tam kousek vejš někdo do tý vody jaksi blej....zvrací . Pak přišel nápad,že si nasbíráme kamínky a budeme do listí a všeho,co tam plave (žaludeční šťávy nevyjímaje ),trefovat. Poté,co jsme tam jak blbci sbíraly kamínky po jednom,odběhla Lenka a když se vrátila, strašně se nám vysmála .No,ona si zašla kousek dál a tam si nabrala plný hrstě kamínků z nějaký příjezdový cesty...podvoooood .
Pak už se blížily zprávy,tak děvčata rozhodla,že se musíme jít dívat. Já,jakožto v zachování pořádku,jsem začla smetávat zbytek kamení do vody. Lenka se na mě tak podívala a skoro až hystericky vyjekla "Pozor můj kámen!...Teda šutr!", načež nechápavě zírala,čemu se tak tlemim. No,ona myslela foťák .
Po cestě zpět jsme ještě tak nějak probíraly budoucí povolání. Nevim proč,ale Jana mi chtěla ublížit poté,co jsem jí řekla,ať se na učení vykašle,že jako zdravotní sestra potřebuje pouze umět dobře vařit kafe a kouřit... . V rámci úprku jsem se radši podívala k řece,kde jsem zachytila toto:


Večer pak jsme strávily u televize,kde stojí za zmínku leda mé rozjetí velkovýroby kytiček,které bohatě dokumentovala Lenka (poznámka v závorce: tím bohatě dokumentovala nemám na mysli ty dvě fotky,aby bylo jasno )



----

Další blognutí dodám až v sobotu,teď jedu pryč