
Den dva
Začátek druhého dne vypadal asi nějak takto:

možná si při pohledu na tu fotku řeknete,že muselo bejt děsně brzo ráno,když vypadám tak zdechle (taky jsem si to nejdřív myslela...




Po obědě (no,dopoledne se logicky nic nedělo,četli-li /lilili







Tentokrát se sice nevyskytoval strach z násilníků, vrahů, zombií a moc dobré zboží nabízejících vietnamských obchodníků (





Abysme se uklidnily,zastavily jsme se u jednoho sloupu a začlo se hodovat (velmi nerada bych podotkla,že někteří to do sebe házeli jak prasátka,ale zřejmě to budu muset udělat



A právě na tomto místě se situace náhle nečekaně rozjela. Lenka zrovna přežvykovala kukuřici a Jana vzala šlupky z té,co právě snědla, s tím,že je vyhodí. Zvolila bohužel zrovna směr,kde jsem se na zemi krčila pod listy já,aby mi nepršelo na hlavu,takže ve chvíli,kdy je odhodila,letěly méně než zamýšlela a spadly mi na hlavu. No to byl konec. Já jsem se tak naštvaně vztyčila, načež to Lenka nevydržela a tak vyprskla smíchy (bohužel i tu kukuřici




Ta se aspoň trochu podřídila mému přání ohledně ničení kukuřice v tom,že se plížily u země,tam,kde nejsou listy. Což se ale vymstilo mně,která jsem jakožto katastrofickej typ výpravy úspěšně navodila další záchvat smíchu (že mě to baví





Poté,co jsme se opět po zdlouhavé pauze uvedly do původního stavu, uvelebily jsme se na mostě hned vedle pole a pozorovaly jsme okolí,


, načež k nám po vodě začly připlouvat opravdu zajímavé věci - plátek okurky,kus papriky,květáku... No,naše první vysvětlení,že někdo večeří u řeky a nechutná mu to,bylo vzápětí vytlačeno nechutnější,zato však mnohem lepší představou,že tam kousek vejš někdo do tý vody jaksi blej....zvrací





Pak už se blížily zprávy,tak děvčata rozhodla,že se musíme jít dívat. Já,jakožto v zachování pořádku,jsem začla smetávat zbytek kamení do vody. Lenka se na mě tak podívala a skoro až hystericky vyjekla "Pozor můj kámen!...Teda šutr!", načež nechápavě zírala,čemu se tak tlemim. No,ona myslela foťák

Po cestě zpět jsme ještě tak nějak probíraly budoucí povolání. Nevim proč,ale Jana mi chtěla ublížit poté,co jsem jí řekla,ať se na učení vykašle,že jako zdravotní sestra potřebuje pouze umět dobře vařit kafe a kouřit...



Večer pak jsme strávily u televize,kde stojí za zmínku leda mé rozjetí velkovýroby kytiček,které bohatě dokumentovala Lenka





----
Další blognutí dodám až v sobotu,teď jedu pryč

Továrna na kytičky ... mmm :-i :-))
OdpovědětVymazatZuzinko, víš, že Tvoje kytička je pyšnou ozdobou mého batohu do školy? :-) Dííík
OdpovědětVymazat2incik: Mmm, jako by tu byl :-i :D
OdpovědětVymazat