"Jak jeden pán před pár lety řekl:

Tanec je- " (byl a bude )
Po týdenní pauze, ve výsledku žádné společné přípravě a celkem nudném víkendu jsem včera konečně vyrazila do tanečních. Výtečné ledové počasí a já mířící do hospody za šéfem, jakože bych mu zas po proflákaném čase připomněla svoji existenci. A šéf nikde. Po odpovědi "Ale tak v po šestý tady bude..." (no ale po šestý tady JÁ nebudu ) "...vždycky přijde, dá si dvě tři piva a pak až jde domů..." (dobrá rutina ) mi nezbylo než značně dřív vyrazit na zastávku. Když jsem se doloudala na zastávku a vyrazila jsem ke dveřím trafiky, že si koupim žvejkačky, zadržel mě na cestě jakýsi člověk mluvící slovensky. Náš rozhovor mě později natolik potěšil, že jsem později málem umřela smíchy, vysvětlim

"Ako sa dostanem ku kultúrnemu domu?"
"Kterýmu?"
"Tu ich je viac?? "
"No tak Dukla, Hronovická, Agrobanka..."
"No ja neviem, podla letaku sa tam ma predavat oblecenie."
"No tak to je na Hronovický " (asi, panáčku, asi )
"A ako sa tam dostanem?"
(nechte tady auto a jeďte jedničkou na Třídu Míru a tam se někoho zeptejte ),
"No já nevim, neřídim, zkuste támhletu paní " a pokusila jsem se zdrhnout. Na třetí pokus úspěšně, paní zabrala a já jsem se po nákupu orbitek nalodila do trolejbusu a nechala jsem se dovézt do města.
Tak jsem se, stále velmi loudajíce (to mě taky ten člověk nemoh vyslýchat trochu dýl?? ), přesunula ke kulturáku, kde jsem si pročetla program přilehlého kina a v obcházela jsem sem a tam, abych zabila čas. Po chvíli mi náhle začal zvonit telefon, volalo neznámý číslo, tak jsem to zvedla a čekala jsem, co to bude. Z minula jsem ale předpokládala, že to bude Johnyho odvoz a že se mě znova bude ptát, jestli chci svýzt, takže když se ozvalo "Ahoj děvče,-", tak jsem automaticky odpověděla "Čááu.". Když ale ten kdosi na druhém konci drátu pokračoval slovy "-volám kvůli tomu nádobí, prej jsi mě tady sháněla...", první vteřinu jsem ztuhla a pak jsem myslela, že neudržim moč smíchy. No jo, to se taky nepovede každej den, tak vesele pozdravit ŠÉFA .
Když jsem se trochu vzpamatovala, vyšla jsem ke kulturáku, že zalezu do tepla. Ovšem...když už jsem byla tak 15m od dveří, od parkoviště náhle vyrazil na začátku zmíněnej slovák se svým doprovodem. No já jsem měla dost, ta osoba ho poslala k jinýmu kulturáku . (poznámka v závorce: když jsem zalejzala do trafiky, slyšela jsem, jak na ní mluví. Neptal se ale už na kulturák, ale na Hronovickou).
Když zase lehce naštvaně odjeli (chudáci ), zalezla jsem do tepla, pozdravila svou přítelkyni oblejzajícího Svobiho a zalezla jsem na dámský záchody, kde jsem jako první po zavření dveří začla otevírat lahvičku!mírně perlivé! minerálky Bonaqua, kterou jsem měla s sebou. Ta mírná perlivost se projevila v tom, že hned jak jsem to otevřela, tak to na mě tak pěkně vyletělo, že jsem stihla akorát uskočit a pocákat půlku podlahy . Než jsem ale stihla nějak zareagovat, tak se začly otevírat dveře, takže jsem honem s usvědčující flaškou zapadla na WC. Následné rádobyroztomilé "Jéé, tady je nějaký mokróóó!" mě tak rozesmálo, že když jsem vzápětí vylezla ven a jakoby nic jsem si myla ruce, ta holka lehce nenávistně koukala .
Po přesunu do předsálí, kde jsem společně s dvěma dalšími chlapci seděla potmě, jelikož se nikdo neobtěžoval rozsvítit, jsem čekala na Johnyho a čekala a čekala. Když už bylo 18:45 a on pořád nikde, zkusila jsem se jít podívat dolů, jestli tam není. Byl . Ani mě nepozdravil, zato hned pronesl "Jéžiši co to máš na sobě?? Proš sis nevzala šaty jako minule?? Takový hnusný kalhoty a ta košile! A co to probůh máš na hlavě???".(poznámka v závorce: Abych si nemusela sundávat a oblíkat kalhoty, tentokrát jsem si vzala ty černý společenský kalhoty, co nosím do školy, bílou košili a pod ní oranžový tílko. Na nikoho tam totiž dojem dělat nehodlám ). Zřejmě dovedu bejt opravdu přesvědčující, protože po asi půlminutové lehce agresivní řeči, kterou jsem měla, mi to oblečení pochválil a ještě řek, jak mi to sluší .
Pak už jsme radši zapadli do sálu, kde jsme se uhnízdili v našem rohu, Johny vyhodil z kapsy kvádra dvě tabulky čokolády, že prej měl hlad a bál se, že to nestihne a začli jsme z nudy pozorovat okolí a přicházející osoby. Příchod jeho idolu nebudu komentovat, ale když na další holku Johny prohlásil "Jéžiši proč si brala k noční košili sadomaso punčocháče?? Vlastně proč si vůbec brala do tanečních noční košili???", byla jsem ochotna odpustit nejen jemu za kritizování mého oděvu, ale i všem ostatním dívkám, který mě znechuceně sjížděly pohledama a tvářily se, že mě budou trávit ještě hodně dlouho (nejparádnější věc, co můžete zažít ).
Pak už dorazil mistr, pustil znělku a začal nám s partnerkou rozdávat jakési papírky. Shlédla jsem ho první. Taneční soutěž. "No, to se nás netýká ". "Co?" vyrval mi to můj gentleman z ruky. Po přečtení prvních dvou slov a prohlášení "No, to fakt ne " jsme se naštěstí vrhli na opakovací sérii, kde jsme se v tom ještě utvrdili .
Proběhla polka - uhejbali jsme ostatním, aby do nás nevráželi, proběhl valčík - totéž . Pak ovšem přišlo blues a s ním i podtáčky partnera. Johny tohle ovšem tak trochu neakceptoval, takže poslední podtáčka partnera dopadla tak, že on na ní zapomněl, takže výsledná figura vypadala tak, že já jsem jeho levou ruku navedla na podtáčku, ale on se pravou vzpříčil na mym boku, takže to vypadalo jak když mu chci zlámat ruce a on mě srazit k zemi . Ale jinak se nám dařilo . Pak přišlo country. Mistr prevetivně prohlásil "To já pro jistotu tančit nepůjdu, minule jsem se u toho málem zmrzačil ." a klidil se z parketu, ovšem když procházel kolem mě a viděl ten můj vysmátej výraz, pronesl "No moc se mi nesměj ". Nemohu říci, že by to zabralo .
Po vysvětlování nové figury do cha-chy a pár dalších věcí konečně přišla přestávka, při které Johny zmizel za bejvalejma spolužačkama a mě tam nechal. Když se vrátil, ptal se mě "Poď si zkusit to..co nám to nešlo?", načež na odpověď "No, waltz, valčík, polka-" prohlásil "Ne, nevypočítávej to! ", takže jsem se smilovala a šli jsme zkoušet waltz, aby každé dokončení otáčky zleva nedopadalo tak, že mu přepadávám přes nohy .
Když jsme snovu začli, doladili jsme trochu novou Sambu, Rumbu, trochu jsme se vrátili k waltzu a došlo i na to, že se při tanci máme usmívat. Mistrovo "Při tanci se na sebe usmívejte! To před pár lety jsem na jedný soutěži zažil pár.."(pardon, jména jsem zapomněla ještě než je řek ), "...co tancoval cha-chu, zrovna šel na newyorky a při tom ch-cha předtím se náhle od partnera ozvalo" mistr nahodil takovej pisklavej hlas " "Krávo." a partnerka odpovídala v podobném duchu. Oni byli totiž zrovna nějak rozhádaný. Na jejich výraz to sice nezabralo, ale nás to fakt rozesmálo .
Zbytek lekce už tak nějak utekl. Johnyho "Jéžiš tu bych vojel! Teda, co to kecám, dlouhej vztah, dlouhej vztah..." komentovat nebudu a mistrovo "Jak řek pan X, teď už nejsme v základních tanečních, teď už vám to můžu říct : "Tanec je vzájemné osahávání partnerů za doprovodu ve výsledku nepotřebné hudby."" taky ne . (jelikož příští tejden lekce odpadá, s dalším reportem se učteme za 14 dní