"To předvádět nebudu, protože...

bych spadnul a to si podruhé nemohu dovolit..."
Abych navázala na to, co jsem včera začala, ten bus jsem nestihla . Než jsem se totiž převlíkla, vypravila a vyslechla otcovu už standartní otázku, kam jdu, že mě nikam nepustil, bylo už i na dobíhání toho busu v 18:13 trochu pozdě, takže mi nezbylo než jít až na ten další o půle a doufat, že Johny bude gentleman a dámě zpoždení promine (dobře, už s tim přeceňovánim končim ).
Když jsem po opravdu nudné cestě dorazila až ke kulturáku, kromě toho, že to bylo krapet pozdě (pán promine ), jsem byla postavena před drobný šok. Pepa, kterej přišel shodně se mnou, začal náhle do okolí klást otázku, jestli máme ty botasky na rock'n'roll. Po mém opravdu zděšeném ujištění u vedlesedícího típka a okamžitém vymyšlení náhradního plánu se mi na tváři upevnil opravdu veselý výraz a s botama, ve kterých jsem přišla, jsem se vydala nahoru.
Tam už mě v předsálí očekával lehce nervní Johny (zdravím ), který ovšem hned po mém příchodu a pár slovech dostal šílenej záchvat smíchu z toho, JAKÝ boty si nesu na ten rock'n'roll, takže zpoždění bylo odpuštěno a naklusali jsme do sálu, kde už se pomalu začínalo. Po znělce a mistrově uvítání s tím, že jsme se nepostavili jako už jsme z předchozích lekcí zvyklí, což jsem trochu nepochopila, protože minule ani předminule jsme nevstávali , přišla první, opakovací série. Polka. Fakt, že už jsme dotrénovali otáčku o půl kruhu náš tanec sice zlepšil, ovšem stále nic neudělal s faktem, že narážíme do každýho páru, kterej po cestě potkáme . Waltz. Johny stále vychází po otáčce špatnou nohou, takže náš tanec je chvílemi okořeňován výměnou názorů nejrůznějšího typu. Ještě, že jsme v tak chápavé společnosti .
Po úvodní sérii jsme se posadili a mistr se začal vyjadřovat k soutěži, která proběhla 29. za účasti některých jedinců z kurzu. Když je vynachválil, že se zúčastnili (obávám se, že jít tam my s Johnym tak se Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se změní na Není důležité zúčastnit se, ale zabránit nám v účasti ) a pokáral je, že tři páry šlohly startovací číslo, "zřejmě jako suvenýr", započlo vysvětlování Tureckého ručníku a Posuvných dveří do cha-chy. Pominu-li fakt, že Johny měl problém rozpoznat levou a pravou ruku, šlo nám to skvěle .
Po dalším sezení, kdy jsme s Johnym probírali jeho milostnou strategii na jednu dívku z kurzu (né, že bych moc neposlouchala, ty botasky mi pouze...ehm...unikly ), došlo na Americkou spinnu (?) do jivu. Kdybych pořád v tom točení někam neodlítávala, měla bych možná i pocit, že nám to jde, ale takhle jsem stále musela zůstat při zemi a doufat, že to nikdo nevidí .
Pak přišlo, co přijít muselo. Přestávka a s ní focení, co si vyžádal mistr. Poslušně jsme naklusali před sál, kde jsme se narvali na schody a nechali se zvěčnit. Výsledkem je toto, z čeho sice není celkem nic pěkného poznat, každopádně mistr se tváří přímo skvěle, vzpomenu-li si na to, jakej výraz měl na fotce ze základních tanečních


Když končila přestávka, mistr nám zavelel, ať se přezujeme na rock'n'roll do těch botasek, co jsme si (někteří ) přinesli. Tak jsem se začla přezouvat. Do svejch krásnej růžovejch vyšších kozaček, co maj šněrování propletený malinovejma tkaničkama. Hned po zapnutí druhé dostal Johny opravdu pěknej záchvat smíchu (zbožňuju, když se za mě stydí ), takže lehce rozveseleni jsme se přesunuli na mistrovu výzvu na parket, kde začala ta správná sranda. Všichni smz v botaskách a valili oči na mě. Dorazil to mistr, jehož tělo při pohledu na moje nohy zaujmulo devadesátistupňovej úhel vzhledem k nohám a mezi jeho horním a spodním rtem byla opravdu velká mezera . Otázka, jestli to jsou nějaký zápasnický boty nebo co mi opravdu v pevném postoji nepomohla . Na odpověď jsem se přes smích nezmohla, ovšem aspoň teď bych chtěla poděkovat holce, co stála vedle nás a snažila se mě povzbudit slovy "No a co, já mám zase boty do fitka ." .
Po přestávce jsme se ještě naučili mambo no.5. Obzvlášť "tučňák" se mi líbí . Mistr nám navíc sdělil, že tučňáka má ve znaku jeho taneční škola. Která má jenom dva stálý zaměstnance. Jeho a....jeho auto . Partnerka na tohle reagovala všelijak, ale roztěkalo ji to natolik, že když pak předváděla výskok na partnera (o kousek níž to bude ), zaprvé to spletla a zadruhé ho pěkně nakopla. Náhoda? .
Když už jsme se konečně všichni soustředili a znovu dorazila i mistrova partnerka ("Jsem ji poslal na služebku do baru. Po kafčo ."), začal mistr vysvětlovat rock'n'roll. Se základním krokem neměl nikdo kromě mě problém (nějak jsem v tom přes půl sálu neviděla žádnej smysl ), což Johny komentoval slovy "Tak mě napadlo...že jsme pěkne v pr_eli..." , což mě zřejmě nakonec natolik nakoplo, že se mi to povedlo i pochopit a když došlo na jakousi figuru, kdy partnerovi partnerka vyskočí na stehno a chvíli mu tam klečí, po chvíli strachu jsme to s Johnym zkusili (bylo to dobrovolný, několik párů zůstalo sedět) s dokonce se nám to i povedlo . Pominu-li fakt, že jednou jsem se tak málo odrazila, že jsem ho servala k zemi a pak jsme nemohli smíchy vstát, šlo nám to fakt skvěle .
Na závěr jsme si hodili ještě jive s tou spinnou (?), což mi šlo v těch kozačkách úplně skvěle, protože absolutně neklouzaly , a pak už jsem jela s bratříčkem domů. Tam jsme si ještě nově naučený věci zkusili (pozor, MŮJ BRATR s tiskárnou Canon Pixma 4200, která tak úžasně tiskne na čtvrtku, hrbolatej papír, z obou stran, tiskne fotky, krásný vizitky a tiskne i na nažehlovací papír na trička; neuměl ten výskok na kyčel v rock'n'rollu ). Pak jsem odešla na zasloužený odpočinek a spala jsem až do půl sedmý dalšího dne, což bylo trochu blbé, když praxe je od sedmi. Ale o tom poreferuju snad až příště .