Seznamte se,

to je Šlehačka!
Už nějakou dobu jsem toužila po nějakém dalším mazlíčkovi, ovšem když jsem dostala přímo geniální nápad zbavit Incika jeho fóbie z myší (), bylo rozhodnuto, co za tvora to bude. Terárko a potřebnosti jsem zapůjčila u Jany, která myš už měla, ovšem jen do chvíle, než ji tatínek vysál vysavačem . V den Dé, hodinu Há a tak dále jsem opět s ní vyrazila do vyhlídnutého zverimexu, kde jsem si poručila myš. Dostala jsem, prodavačku jsem lehce namíchla, když jsem řekla, že chci jinou, ale to víte, ta co mi dala by se musela jmenovat Šlehač, takže... . Myšku jsem dostala, nesu jí pryč a ona započala náš společný život opravdu originiálně - doslova posrala transportní krabičku . Ale nutno podotknout, že asi po deseti minutách se vrhla na důkladnou osobní hygienu . Když jsem ji přinesla domů (a nenápadně pronesla, abych hned nepotkala otce ) a umístila do připraveného domečku, dorazila kočka. Povim vám, to bylo něco úžasnýho, kočka oči na vrch hlavy a zírala. A zírala a zírala. Tohle je fotka z minulé středy, tak dvacet minut poté, co jsem myš přinesla. Je sice rozmázlá, ale přímo dokonale vystihuje koččino rozzuření .
Za ten týden a kus zvládla už Šlehačka hodně věcí. Povedlo se jí nerozzuřit otce, když to zjistil a dokázala probobkovat už dvě vrstvy pilin, ovšem musím uznat, že je prostě úžasná. Leze a leze...bohužel se to projevuje i při focení, není schopná posedět, takže ostrá je jedna fotka z dvaceti .
Teď má ovšem dobrou novou zábavu. Zřejmě z nudy doslova likviduje ruličky od toaleťáku, co jí dávám . A dneska ráno nebyla spokojená s ubytováním a přestavěla si to. Ale jak skvěle!
A víte, co je úplně nejlepší? Že je asi v jinym stavu. Já jsem věděla, že ještě bude sranda .