Deník horizontální pracovnice 3x10

pekař peče hoouskýý
Dnešní, nádherně poslední den byl přímo nádherně nádherný . Ráno jsem pěkně podupala po pokoji , lezouce k Horizontu jsem si nadávala, že jsem na pokoji nechala foťák, protože z přilehlých kopců se nádherně kouřilo a já jsem výjimečně šla včas (pozor, chvilka napětí, když jsem dolezla ke skříňce a otevřela jsem batoh, zjistila jsem, že foťák MÁM ).
No nic, práce byla velmi příjemná, většinou jsem dělala všechno sama (ano, to je přesně to, co mě neskutečně irituje na jakékoliv práci tady třeba v kuchyni - pořád za mnou někdo leze, že to dělám blbě a prudí mě, přičemž je to jen o tom, že každá směna mi to vysvětluje jinak) a ve výsledku jsem se ještě pobavila.
V cukrárně se totiž má začít péct pečivo (to je ale hnus, zrovna když začíná ta nejlepší sranda, jedu pryč a už se nevrátim ), moučné směsi nakoupené, totální stupidní dělící stroj taky a má se jet. Dneska se to testovalo. Přišel šéfkuchař, jeho zástupce, ještě jeden kuchař a společně tam něco plácali. Popravdě mi skoro neustále cukaly koutky, protože ač jsem v Hypernovácké pekárně strávila jen asi cca v součtu měsíc a půl, ukázalo se, že v místnosti mám zřejmě s pekařinou zkušeností nejvíc. Ač teda šefkuchařovo neustálé poučování ostatních a neustálé měnění postupů bylo víceméně ve výsledku dobré (jen byste tim urazili roh stolu ), pobavila jsem se teda dost . Ač jsem po nich jenom drbala nádobí, znova jsem uklízela umyté a následně zaprasené stoly a poslouchala jem nadávání lidí, co to budou denně dělat.
A vrchol pracovního času? V kolonce pochval a připomínek se něco objevilo. Ač tomu jistě většina nebudete věřit, je to pochvala (to víte, my snaživí a samostatní kleptomani ). A absolutně nejlepší konec? Byla jsem tázána, jestli nechci přijet znova (důvod to má velmi jednoduchý, Řízková tu není oblíbená. Abych byla konkrétní, kdyby spálila několik roládovejch plátů a špatně upekla spoustu jablečnejch závinů MNĚ, místo neoblíbenosti bych jí asi zabila ). Tak já nevím, technicky vzato to tu není tak zlé (Ilona včera říkala, že už jsem nepojede ), peníze jsou trojnásobné než za jedničku ve škole, ovšem trochu mě tu deptá všechno, co za sebou nechávám doma. Brigádu, zakázky, všechno. Ale abych to zkrátila, pokud na mě ve škole vyrazej s tim, že sem jedu znova, šprajcuju se mezi futra (mimochodem, Ajs se sem chce zašít na většinu letních prázdnin. Já se ale kamarádím s magorama ).
Po odchodu z Horizontu jsem se rozloučila s Automatkou, koupila jsem si nanuk (ano, lenost rulezz, radši se budu pařit ve svetru a bundě a koupim si nanuk než abych se přemohla a sundala si aspoň bundu ) a doplazila jsem se až na Výšinu. Na pokoji opět tma a nehezky dusno, takže jsem radši shodila bundu, vyházela jsem z batohu obsah skříňky a vydala jsem se před Výšinu. Chvíle sezení na betonu a přesunula jsem se k přilehlému potůčku, že si jako zas něco vyfotim. Ano, tři fotky a Card error. Takže, dofotila jsem. Ale ve výsledku mu nemůžu nadávat, protože to vydržel po celou dobu praxe (jestli ty fotky ovšem dovezu až domů je věc druhá ).
Chvíle nudného sezení a pohled na protější kopec mě přemluvil k pohybu. Chtěla jsem tam jít už v zimě, ale ukázalo se, že když člověk zapadá až po pás do sněhu tak to není ono . Teď mi stačilo dvacet minutek a byla jsem až nahoře. Krása, popravdě škoda, že to ten foťák vzdal právě před tím. Dolů ze stráně se totiž na několika místech valily malé potůčky. Prasklina v zemi, kolem nově rašící Petrklíče, zelená travička, krása. Ten výhled ale taky nebyl špatnej (až na jednu slabou chvilku, Ilona kouřila před ubytovnou a otočila se na mě .) seshora náhle překrývání nebe mraky působilo mnohem zvláštnějc. Když jsem si v rámci opáčka přečetla jednou Mršinu a vydala jsem se dolů po cestě, kterou mi v zimě popisoval Pepa, byla jsem překvapená. Kromě toho, že jsou všude kolem smrčky, je tam taky spousta kamení a takových těch kaskád z klád, po kterejch padá voda tající ze stráně nad lesem. Popravdě jsem překvapena, že jsem se po tíhou všech těch šutrů vůbec dotáhla na Výšinu . A mezi námi, nechápu, proč se na javoru ještě nelyžuje. Fakt, že člověk by musel po pěti metrech na vleku přeběhnou dva metry asfaltu, totéž udělat asi v půlce sjezdovky a při následném sjezdu by nesměl dělat obloučky je jen detajl, ne? .
Teď hodlám jít na večeři (zapečený palačinky, mňam . btw. včera večer mě Nikola a jistej típek z Havířova málem ukamenovali na pokoji, když zjistili, že na veget byl smaženej sejra s kroketama a oni měli normální jídlo, smažený žampiony. To se tak stává, když jedinej Vegetovej lístek je zašitej v kuchyni ) a pak budu balit. Před chvílí jsem ovšem šla kolem Ilony a ta na mě hodila takovej pohled, že mám dojem, že se dneska servem. Co dojem, cejtim to v kostech. Ale co, jsem tak jednou větší než ona .