Přiznávám, jsem tyran.

stačí tři dny a motám smyčku
Tenhle týden je takový zvláštní. Cokoliv dělám s absolutním odporem, všechno je mi totálně buřt...(tedy ne že by to byla nějaká rapidní změna, ale...).
Pondělí:
Tři prváci vyráží za naší společnou třídní nahlásit šikanu na dílně, jejímž jsou cílem. Hádejte, kdo je ten absolutně největší agresor, co je tam tak tyranizuje. Ano, samozřejmě jsem to já. Přiznávám, jsem prostě tyran . Celý problém ovšem spočívá v lenosti. Výjimečně to ovšem není lenost moje, ale jejich. Ono je totiž pro některé jedince dosti nepochopitelné, že na praxi se má něco dělat. Není přece nic lepšího, než se věčně schovávat na záchodě a když se přiblíží čas odchodu, jít ostatní buzerovat, ať pohnou. A já, já tyhlety chudáčky malý, podviživený, slabý a tejraný ještě šikanuju. Jak? No minulý týden jsem si totiž dovolila je upozornit, že by taky mohli něco dělat, což je z jejich pohledu jasná šikana a bonzovat se sice nemá, ale hlásit se to musí. To mi promiňte, že to beru na tak lehkou váhu, ale moje "Že ti jednu šiknu!" se velmi rychle uchytilo .
Úterý:
Úterý se neslo v duchu smrtelného flegmatismu a totální nas...štvanosti. Proč? Konečně jsme dostali odpověď na naši otázku, zda za naši účast na Gastru něco dostaneme. Prémie už padly, výplaty se teď dávají jinak, nicméně jsme aspoň trochu očekávali, že dostaneme den volna, jak se to ještě nedávno dělalo jako přídavek k prémiím. A co teda dostaneme? No, chcete to slušně nebo upřímně? . Odpověď na naši otázku, jestli teda dostaneme aspoň to volno mě málem složila. Proč? Za xhodinovej přesčas, nechutný vstávání a nudnej pobyt v Aldisu jsou nám odměnou zkušenosti, co jsme při tom nabrali, protože ty se nám budou jistě hodit. Ano, zkušenosti se vstáváním ve čtyři ráno jsem opravdu potřebovala. Ani se nedivim, že když jsem po této informaci spálila plech kremrolí, nezmohla jsem se ani na pokrčení ramen .
Středa:
Pracovní úsilí vrcholí, mám psychický problémy z Markéty a bez jediného slova se sprostě vysmívám lidem a dávám jim najevo, jak jsou ubohý. Nechápete? No já taky ani ne . Na dílně je hodně práce, zas má někdo objednanejch 17kg svatebních koláčků, všichni šílej. A Markéta, Markéta každýmu poroučí a všechno organizuje. Jestli jsem na Horizontu postrádala i svýho nejhoršího nepřítele (zdravim ), z Markéty bych si tam asi hodila mašli. Včera totiž přišla zásadní informace, konkrétně rozdělení na praxi příští dva týdny, kdy budou třeťáci dělat praktický závěrečky a nemá tam kdo vyrábět do školní cukrárny. Jelikož jsem se po oznámení, že budeme mít normálně školu, už tak nějak smířila s představou, že teda na praxi nebudem, ten papír mě dost překvapil. A evidentně nejen mě. Skalická, Skalická, Skalická, Skalická, Skalická A už byl oheň na střeše. "Jaktože jde víckrát než já??" Ano, taky se domnívám, že bych měla být demonstrativně upálena před školou, protože si to nezasloužim. A vrchol tomu všemu dneska nasadila Jitka. Poté, co si doslova vyžebrala dělání třípatrovýho svatebního dortu, jí Michal upekl korpusy a mistrová ji řekla, ať je vykrojí z ráfků. Jitka se na to zkušeně vrhla, ale teda ten výsledek... Domnívám se, že i absolutní dement by si všimnul, že když tlačí nožem jen na jeden okraj ráfku, řeže a ten nůž se pomalu ale jistě nabírá směrem ke stolu úhel 60stupňů, nebude to zřejmě vykrojeno dobře. Každopádně jsme utvořili už celkem solidní publikum, padaly sázky, Jitka konečně vysvobodila ráfek a...ano, vykrojila z toho muffin . Nahoře normálně širokej a pod tím po obvodu tak o deset cm uzší. Chvilka zoufalé kamufláže a šla kolem mistrová, kterou z toho vzápětí málem trefilo. "Já jsem ještě nikdy korpus nevykrajovala!", zněla tak trapná výmluva, že bych se odstřelila hned po tom, co bych ji použila. Ano, na konci druháku jsme ještě NIKDO nevykrajoval korpus z ráfku . Tahle výroba dortu vypadala, že ještě bude vtipná, takže jsem strategicky zabrala místo poblíž a sledovala jsem. Jitka to po chvíli nevydržela, sdělila mi, že sice nic neříkám, ale je vidět, jak se jí tim sprostě vysmívám a dávám jí najevo, jak je ubohá, když to neumí tak dobře jako já a pohledem mě poslala do horoucích pekel. Koukám, že už nestačí mlčet, musim ještě nosit na hlavě papírovej pytel, protože lidi urážim jen pohledem .

Nějak se nemůžu zbavit dojmu, že to bude pokračovat. Vše odkazuju svojí kočce a mějte se tu hezky .