Nenávidim DRÁTĚNKY!

předprázdninová návštěva chirurgie
Jak si zajisté všichni všimli, blíží se prázdniny. Po velmi vyvedené angíně jsem se rozhodla, že si ještě nějak ozvláštním prázdniny. A z toho důvodu jsem si včera při odmašťování metly na šlehání bezé plátů píchla do palce drátek z drátěnky, co byl zaseklej ve místě, kde se dráty metly křížej. Ano, nějakej máňa to drhnul drátěnkou a když se mu tam zasekla, nechal to tak. Ano, dělám to taky . Po potažmu celém dnu, co jsem se to snažila vyšťourat všema dostupnejma prostředkama, jsem šla spát.
Ráno paráda, celej prst nateklej a rudej, tak jsem šla navštívit svoji obvoďačku. Po prohlídce ohledně angíny, na kterou jsem měla dneska jít, jsem vybalila svůj "problém". Doktorka pokejvala, zavelela sednout, přivolala sestru a zkoušely to s pinzetou. Po několika přesazeních na světlejší místo se došlo k závěru, že to nepůjde. Tak jsem byla přeposlána na chirurgii do nemocnice.
Už při vstupu se mi zatmělo před očima. Čekárna jako standartně totálně plná a na televizi běžela Lucie, postrach ulice. A nějaké dítě vzpomínalo na reklamu na Pepsi. "Dá, dá dááá", neustále opakované ve stejné délce jako je to v tom songu mě donutilo k úsměvu . Pak už to bylo ale jen horší. Jelikož neustále pouštěli malé děti přede mě, Alice byla nekonečná a pomalu mi to začínalo lýzt na mozek, doslova jsem se zaradovala, když vedle loga Tv Nova naběhl následující program. Ne nadlouho, hned tam skočil další díl. Nesnášim videa.
Když jsem se po nekonečné hodině dostala dovnitř, doktorka vypadající jak Incikova třídní zavelela, ať si sundám mikinu, sednu a připravim se trpět (to teda sice neřekla, ale úplně to z jejího projevu kapalo ). Když jsem tak učinila a sdělila jsem jí svůj problém, protože obvoďačka to na papír k ošetření naškrábala jak prase, byla přivolána sestra se světlem, vytáhla kleště s uzounkejma koncema a já jsem stihla jen polknout. Pak už mi je vrazila do ruky. Po chvíli hrabání, kdy mi začla týct krev, doktorka prohlásila, že tam nic nevidí. Když to prohlásila potřetí a vrazila mi tam ty kleště tak hluboko, že jsem se málem pos..., no však víte , najednou prohlásila, že to má a já jsem se poprvé shledala se svým společníkem po celý den a noc. Můj kamarád byl dlouhý 5 mm. Když si tedy vezmu, že jsem to měla zapíchlé v palci, kus od nehtu rovnoběžně s prstem, milimetr hluboko, že to nešlo vyndat pinzetou a mělo to délku 5mm...fuj .
Nicméně jsem dostala obvaz, tak jsem se stavila ve škole, ukázala se, sežrala jsem někomu svačinu, co dostáváme denně od školy a vydala jsem se domů. Zas tak špatné to nebylo , nicméně myslím, že jestli bude příští rok na pracovní úrazy veden stejně jako konec tohoto, pěkně se napakuju .

Baj d vej 1.: Včera jsem se ve škole dočkala, dostala jsem možnost pitvat svůj dort z Gastra. Abych byla konkrétní, dostala jsem možnost ho jen vyhodit do koše, ale komu to vadí? . Ale jako povim vám, to bylo něco. Místy solidní plíseň, tuk stále krásně bílej, růže jsem oškubala a mám je doma jako vzor pro svoje pokusy. A to že to smrdělo a každej zdrhal? To mi bylo jedno, jsem přece měla rýmu . (dodatek: na příští rok mám slíbeno, že budu moct rozkuchat ten dort, co je ve vitríně...bude tam už druhej rok, to bude něco. Rozhodně beru foťák ).
Baj d vej 2.:Včera se na nás konečně přišla podívat Řízková. Nazývejme věci pravými jmény, ta svině si před odjezdem na hory, tomu nebudete věřit, udělala něco s rukou. Ta malá chudinka, ten uzlíček neštěstí upad ve vaně, shodou okolností s tím přišla ve čtvrtek před odjezdem, stejně jako v mém případě. Její spokojenej výraz mě podráždil snad ještě víc než fakt, že hrozilo, že tam zas pofrčim já, nicméně když tam odjel Ajs, zvedla se taková vlna odporu (v některých případech i žaludků ), že když Řízková na někoho mluví, panuje ticho. Diví se někdo? Já rozhodně ne, JEDNOU jedinkrát si tohle příští rok zkusí, že budu muset jet já a ručně ji zabiju.
Baj d vej 3.: O víkendu jsem pekla dědovi k osmdesátinám dort s umělým sladidlem. Musím poznamenat, že v normách mají dvě tiskové chyby.
1. "Hmotu rozdělíme a urovnáme do tvořítek" se mi zdá poněkud nadnesené. "Hmotu za použití fyzického násilí našlapeme do tvořítka" zní mnohem líp.
2. Druhou tiskovou chybu vidím v teplotě pečení. Ano, "zapékáme na 240stupňů, dopékáme na 200", ovšem v textu chybí dodatek, že po takovémto pečení je třeba polovinu korpusu odtranit kvůli totální spálenosti. Ale prokrojit 2cm vysokej korpus na čtyři díly, to je kumšt! .