To je ale macek, co?

něco pro milovínky nadměrných velikostí
Středa, začínám pracovat na rakvičce. No, rakvičce... Forma vymazaná, hmota utřená, rozděluju ji do dvou tvořítek a v 19:01vkládám do trouby. Děj se vůle boží.
19:20 Ano, začíná nám to napékat. Hned bych měla radost, pokud by to ovšem nenapékalo jen na jedné straně a rozdíl mezi jednou a druhou stranou nebyl 2cm. S doufáním, že hmota na vaničky nespadne při otevření trouby, jsem to otočila (podstatný věci se neučíme, pche ).
19:30 Ano, to otočení byl opravdu skvělý nápad. Trouba se totiž rozhodla, že teda když jsem to otočila, tak začne píct zas na druhý straně, takže se mi stále zvyšuje jen ta jedna strana. Naštěstí se vůůůbec nerozčiluju , nádavaje to opět otáčím a jdu se uklidnit k počítači, protože se na to nemůžu dívat. Stejně mi to ovšem nedává a každejch pět minut jsem u trouby, aby to nevyteklo ven a nezaprasilo to troubu.
21:17 Ty dvě rakve se evidentně rozhodly, že mě budou rozčilovat, protože po mém otevření a následném napékání obě u okraje vysokou teplotou pukly a šikovně se pod už uschlou "kůrkou" vytvořila dutina. Dobrá, by se schovalo, ale přecejen fakt, že když tam sáhnu, tak je to syrový, mě trochu znepokojuje.
22:00 Nějak naivně jsem nabyla dojmu, že už by to mohlo být ze všech stran oschlé a mít to pevnou kůrku, takže jsem druhou, zkušební rakev (abych se pak mohla podívat dovnitř, jestli je opravdu usušená a nemusela jsem ničit tu první), něžně odložila na linku, obkrájela jsem okraje a rázně jsem ji vyklopila ven. Šok, děs, panika, bezvědomí. "Kůrka" rakvičky praskla a na linku se mi vyvalil takovej hnědožlutej humus, že mít ještě trochu slabší žaludek, tak asi vrhnu . A jak jsem to dostala zpátky do formy, abych to dosušila? Formu jsem držela u okraje linky a rakvičku jsem tam slila.
22:26 Mávám rakvím bílou vlajkou a dekuju se do postele. Maminka troubu vypíná v jedenáct, kdy jde spát.

Čtvrtek
6:00 Značně znechucena vstávám a opět zapínám troubu. Mamka ji vypíná v osm, kdy odjíždí na školní výlet.
15:00 Po návratu ze školy udělám co? Ano, pustím troubu a pokračuju v sušení.
16:30 Rupaj mi nervy, drahou rakev vytahuju z trouby, vyklápim ji a chvíli zírám na spodek, kterej už psychicky nevydržel neustálý sušení a kontakt s teplou formou a zkaramelizoval. Se nebudu rozčilovat, vydlabávám zkaramelizovanej půlcentimetr lžičkou, zasypávám moučkovým cukrem a dosouším.
17:30 Spodek vysušen, svíraje 40dkg vážící rakev s rozměry 28x9,5cm opuštím po čase 8hodin a 30 minut sušení bojiště. Mám dojem, že až budu rodit, tak budu absolutně klidná . A trocha černého humoru na závěr: Škoda, že moje morče s tou smrtí chvíli nepočkalo, TOHLE by byl pohřeb na úrovni .