Ukolébavka

otcova četba a její následné působení na moji osobu
Minulé pondělí, někde mezi návštěvou obvoďačky, horečkou, postelí, horečkou a kašlem mě jímala nuda. Přímo brutální nuda. Tak jsem uchopila připravenou Ukolébavku (od koho jiného než Chucka Palahniuka) a pustila jsem se do čtení. Fakt, že jsem za tři a půl hodinky zas hladově chodila po bytě a hledala jsem novou zábavu mě sice trochu zklamal, nicméně samotná knížka rozhodně ne.
Carl Streator je trochu zvláštně žijící novinář a pracuje na sérii článků pro místní noviny ohledně syndromu náhlého úmrtí nemluvňat. Po jistém počtu případů si ale povšimne, že na místě úmrtí se vždy vyskytuje knížka "Básně a říkanky z celého světa", ve které je na straně 27 neškodná ukolébavka, která ovšem po přečtení či jen po pomyšlení na ni i na dálku zabíjí. Carl se poté, co se náhodně seznámí s Helen, která prodává reality, ve kterých straší, vydává společně s ní, její sekretářkou Monou a típkem s přezdívkou Ústřice na cestu po knihovách ve Spojených státech za účelem zničit všechny výtisky této knihy. Co když ale ne každý v této výpravě je skutečně takový, jaký vypadá, ne každého trápí svědomí, modelky neumírají náhodou a celá kniha kouzel, grimoár, je blíž než se zdá?
Co víc se k této knížce dá říci? Nejlépe je to asi vystiženo na vnitřní straně jejích desek, kde stojí: Ani ve čtvrtém česky vydaném románu Palahniuk své příznivce nezklame: společně s vyšinutými postavami tu nechybí charakteristický autorský styl plný sarkasmu, černého humoru, jízlivostí a sprosťáren.
Klacek či kámen kosti ti zláme, slova však neublíží.

-------------

Jak už perex napovídá, chtěla jsem se vyjádřit ještě k něčemu. Abych byla konkrétní, ještě že tam je . Otec mi v nadšení, že se mi líbí nějaká jeho četba, vrazil další perlu, tentokrát Berniérese a jeho Válku o zadnici dona Emmanuela, že prý je to taktéž velmi kvalitní četba. Ano, je v ní tolik sprosťáren a tolikrát použito slovo děvka a její jiná různá označení, že zírám. A tenhle člověk mě nazývá prasačkou, když si občas pustím Electrick mann, no to je fakt úroveň .
A když jsme u toho, připomíná mi to, jak jsem se před dvěma týdny vrátila od Incika a hned po příjezdu jsem hledala kočku.
"Kde mám číču?...KDE-MÁM-ČÍČU??".
Reagoval otec.
"Jo ČÍČU! Já jsem myslel, že seš úplně dezorientovaná ". Radši no comment.