Věrnostní program Hypernovy nase_e i vás - Padlý zaměstnanec znovu povstává

sotva jsem vypadla,už jsem tam zas
Možná to byl osud.
Možná to byla náhoda.
Nebo to taky docela dobře byla škodolibost ze strany učitelky,protože jsem jí v hodině na dotaz,jak se mi líbilo v Hypernově,řekla že dobrý,ale stačilo.....každopádně jsem byla dneska místo školy (muhehe ) zaskočit za jednu třeťačku do Hypernovy...
Ráno v pět jsem se tak nadšeně vyhoupla z postele,že byste nepoznali,jestli je pět nebo šest hodin Proto dám první radu - chcete-li přijít někam pozdě,poté,co se obléknete do oděvu,vlezte zpět do postele a usněte - úspěch zaručen Po cestě k dalšímu busu jsem mírně otupělá čekala,kdy se stane něco,co mě probere...ano,netrvalo to dlouho a přišel zlom - nějaká ženština venčila svýho čoklíka (to se nedá ani říct psa,byl to spíš takovej smeták s mašličkou na hlavě ) a tento se mi pokusil zničit mou už tak zdevastovanou obuv .Paní pak prduce trhla s vodítkem až pes odletěl a zařvala "Leošíííí,pojď!! Takže rada číslo dvě : smeták s mašličkou a hysterická ženská jsou na probuzení nejlepší Na recepci jsem se zoufale snažila sekuriťačce vysvětlit,co tam sakra chci a proč tam jsem,ale kdybych to říkala sloupu,vyšlo by to asi nastejno...i když by možná víc reagoval Třetí radou pro klidné přežití pracovní směny se proto stane :Nesnažte se někomu vysvětlit něco,co sami nechápete...nevyjde to No,po odbavení jsem se značně šťastná vydala směr šatny,že se vrhnu nejprve do oděvu,pak do pracovního procesu...šatna mi trochu připomněla můj poslední den,kdy jsem se tam tak nostalgicky se vším loučila...
tak jsem tam tak chodila a při pohledu na každou věc se mi vybavila nějaká veselá vzpomínka Ale to byste neřekli,na co se stačilo podívat ... Chodba směřující na plochu (tam jsme tak s Pavlou šly,já jsem něco prohodila a obě jsme se začaly děsně tlemit..v následující chvíli se za náma ozval tuším zástupce ředitele :"Aby vám to vydrželo i na plochu! " Načež já jsem se tak mile otočila a pravila jsem "Samozřejmě. Dobrá nálada mi pomáhá podávat ty NEJLEPŠÍ PRACOVNÍ VÝKONY!!! ", kantýna (tam jsme tak seděly s Pavlou poté,co jsem vyrobila 48 koblih tzv. Jin Jang /z jedný strany bílá a z druhý černá / tím,že jsem zapomněla zapnout stroj ()..Pavla se s klidem ládovala a já jsem tam tak s hlavou v dlaních nadávala jak špaček,že jsou skoro tři kila v háji..náhle jsem se tak šíleně rozesmála,což Pavlu přimělo k otázce,zda mi nešiblo ..aaale,nešiblo,jen jsem si představila,jak napochoduju k pokladně s pytlíkama nadupanejma spálenejma koblihama a budu kupovat ), dokonce i ten oslizlej hadr na dřezu něco pamatuje (nádhernou ranou jsem ním sestřelila Lence čepici ...to jí rozlítilo natolik,že po mně začla házet všechno,co měla po ruce ..fakt,že jsem všechno odpalovala bednou,co jsem sušila,ji dodělal natolik,že to nakonec psychicky neunesla a aspoň mě polila vodou..no,polila ...představte si tak půl kýble vody,co vám někdo chrstne na po namočení hrozně prosvítající triko,pak se zlomí smíchy a vám nezbyde nic jinýho,než po zbytek směny chodit se zkříženejma rukama a předstírat,že je vám děsná zima ).... Po příchodu do pekárny mě nejdřív potěšil fakt,že si mě senior pamatoval,pak fakt,že mám směnu s jedním slovákem,co tam pracuje (zatím jsem s ním měla směnu jen jednou a to teda stálo za to ..něco se stalo s houskovačem a on jakože to opraví...deset minut tam s tim něco dělal,pak pobíhal sem tam,celou dobu to provázel proudem nadávek s okouzlujícim přízvukem a ve finále praštil do stroje se slovy "Poje_aná mašina!!! a šel volat servisáka Takže další rada zní : neplýtvejte nadávkami,dvě slova stačí A pak přišlo,co přijít mělo.Řeknu vám,vidět šéfa takhle brzo poránu je jen pro lidi se silnejma nervama .Všichni jsme teda začli napilno makat (dobře,tak jen někteří ),až ticho prořízlo mé oblíbené hlášení "..nalaďte si úsměv a vystupování pro našeho zákazníka.Přejeme Vám příjemné strávení pracovní doby." Pak už začli chodit lidi a všechno bylo jako vždy - včetně tý stupidní reklamy na věrnostní program Hypernovy .Co mě taktéž ani moc nepřekvapilo bylo pár nových vyhlášek na nástěnce pro zaměstnance (moc se mi líbí,jakym způsobem tam zaměstnanci berou na vědomí všechny pravidla - co není zakázáno,to je dovoleno...brzo bude pokrytá celá zeď hláškama ohledně mobilů,objenávání,odchodů na přestávky a podobných ) Rada číslo pět proto zní: Pravidla nepřekračujte,nikdo vám nebrání je obejít,podlýzt či odsunout Celou směnu jsem se celkově úžasně bavila s jednou brigádnicí (už jsme se tam viděly víckrát,asi jí padnul do oka Ajs,co tam nastoupil místo mě /btw. je to pěknej chudák,do tý chvíle tam trávil polovinu života,teď ho tam tráví celej /) Za tu dobu se víceméně nic zvláštního nestalo,kromě toho,že jsem si málem usmažila čepici (tak jsem se hezky sehnula,abych se podívala kolik je tam oleje a tak tak jsem jí chytla (i když,moh by to bejt zajímavej pokus Rada žádost číslo šest: zjistěte mi prosím někdo,jak vypadá kuchařská lodička po šestiminutovym plavání v 173stupňovým oleji.Díky I odchod z plochy se bez něčeho neobešel...při průchodu turniketem mi to zas pípalo,takže jsem musela na kontrolu,zda něco neodnášim ..na můj mírně nasupenej výraz sekuriťačka reagovala slovy "Dneska to pípá každýmu ",což jsem zase já nemohla nechat bez komentáře "Hm,asi je to rozbitý " a pak až jsem mohla jít dom. (Poznámka v závorce číslo sedm: Nikdy nic není rozbitý,jde pouze o souhru náhod,která zaviní,že je všechno rozbité.) Můj,tentokrát snad už opravdu poslední den v Hypernově byl plný dobrých rad a doufám,že tyto někdy někomu pomůžou a ještě tentokrát už opravdu padlý zaměstnanec :