Incik's visit potřetí

někteří dělaj tohle,někteří tamto a my hrajem Wormsy
19.3.2005
(little pozdě,ale nikomu to neříkejte ) Ráno jsem započala (řeknu vám,já jsem čuměla jak tele na nový vrata,když jsem se probrala a zjistila jsem že je mi dobře ) se značně dobrou náladou,takže jsem v rychlosti nakopla pc (nebo ta dobrá nálada přišla až po tomhle? ),oblíkla jsem se,upravila (voda voděnkáááá ) a se svou věrnou přítelkyní Top Dívkou () jsem se vydala na bus... Pohled na pozvolna mi ujíždějící autobus mi přišel dosti k smíchu,jelikož sice jakožto dáma si můžu dovolit chodit pozdě,ale přecejen ne pokaždý No,bleskurychle jsem poslala omluvu,usalašila jsem se na zastávce a zatím jsem se začetla do seznamky (chtěla bych vidět jak vypadal ten,co se popsal jako velmi sympatickej,svalnatej a krásnej kluk,přičemž zapomněl přiložit fotku ) Bus nakonec i přijel,takže jsem nastoupila a popoháněje autobus (zpoždění narůstalo ) jsem se vezla směr nádraží,kde už podupával Incik (zajímavý,jak se pozvolna posunuje - jednou na mě čekal až na nádraží,pak mi šel naproti,tentokrát čekal dokonce u zastávky...předpokládám že příště bude čekat u nás doma před brankou ) Po uvítání jsme se vydali na zastávku,odtud jsme se při čtení Topdívky ( ),pak jsme se stavili v obchodě a nakonec jsme zakotvili u nás doma,kde jinde než u pc Pak jsem,jelikož rodiče ještě prudili doma ,pustila Eurotrip a koukali jsme... Jednu chvíli jsem si tak vzpomněla na to "..že jsem ji nepředstavil...,tak jsem se vydala směr obývák,jakože vezmu otce a představim ho..no,mezi dveřma mě doslova srazil zpátky zjev mého otce,kterýžto se tam producíroval ve slipech a ponožkách,takže jsem radši rychle zase zapadla do pokoje No,po dokoukání jsme šli na oběd,kde už jakožto obvykle (pche ) návštěva vyslechla jak jsem rozežraná a vybíravá a doví co ještě..no normál Ovšem hlavním tématem oběda bylo (překvapivě něco jinýho než stížnosti na mě ) přidělávání lustru v naší druhý jídelně...visel lehce nakřivo...to otec zkušeně rozseknul slovy,že teď by se musel leda na tom jednom rameni oběsit,aby to vyrovnal No,po obědě jsme se preventivně sebrali a vydali se směr vedlejší vesnice vyvenčit pejsky... Když jsme tam dorazili (upozorňuji že na základě dohodnutí se s matkou!! ) jsem Incika požádala,jestli by počkal na konci ulice,protože známej mi pokaždý klade dotaz zda už mám kluka a měl by řeči Incik tedy čekal,vyvenčili jsme pejsky,všechno v pohodě...ovšem.. pak jsem Incika požádala,jestli by počkal na rohu ulice,že vrátim psa a přijdu..vrátila jsem psa,vše v klidu....ALE PAK..známej tak nadhodil,cože jsem přišla pěšky,tak sama lesem..že by chápal,kdybych šla s nějakým klukem,ale takhle... Nebezpečně jsem se začla dusit smíchy,zamluvila jsem to a vydala jsem se ke dveřím..tam na mě ovšem doslova přišel záchvat smíchu,když mi poté,co známej řekl že za mnou jde zamknout,došlo že jsem nechala Incika stát na rohu,kam je perfektně vidět od branky Můj poslední zoufalý pokus,že zamknu,přelezu plot a klíč mu přinesu () se nesetkal s úspěchem,už jen tak tak se držíc jsem se teda statečně vydala k plotu... Samozřejmě,Incik čekal přesně kde jsem ho nechala,takže jsem jen doufala že si ho známej nevšimne (jo,liduprázdná ulice na rohu stojí kluk - strašně nenápadný ) Statečně jsem vyšla před branku,otočila jsem se,že se rozloučim a narazila jsem na známýho nadšenej obličej a otázku "To je on?" "Kdo?"() "To je ON? "KDO? () TO JE ON?? "KDO?? () (no prostě jsme se skvěle pokecali ) No,pak jsem s výrazem absolutně netušim o čem mluvíš radši vykročila k Incikovi..moje podezření,že známej neodešel jak nejdřív předstíral,se potvrdilo když jsem se otočila a zjistila jsem,že kouká zpoza rohu Proto jsem začla honem signalizovat,ať Incik dělá že mě nezná,protože známej kouká.. (no prostě mohla bych začít psát scénář ke komedii ) Incik mě teda ignoroval,já jsem zašla za roh a tam jsem se zhroutila smíchy Následujících deset minut bylo taky velmi náročných,jelikož to probíhalo asi nějak takhle : já na Incika : "Ještě tam je??" "Jo" a furt dokola Pak už to známýho asi přestalo bavit,takže zalez a my jsme se vydali směr můj domov (ale furt jsem měla děsnej pocit,že jde za náma ) Doma bylo krásně prázdno (),tak jsme si sedli k pc (nějakej rozdíl od chvíle kdy tam někdo je??) a začli jsme hrát Wormsy... Tak nějak jsem vyhrávala (ehm,kolikrát jsem to vyhrála?),až se Incik rozhodl pro dosti zoufalé () řešení a to že mě bude znervózňovat a díky tomu že mi to pak jako nepůjde..no,moc to nepomáhalo ,nicméně když byl na tahu on tak jsem se rozhodla že se taky zapojim do znervózňování Taktika "zabrané ruce" sice pomohla,ale to že si to pauznul nosem byla pěkná zrada Pak už byl pozvolna (teď by mě zajímalo jestli se fakt nic nedělo nebo jestli jsme ten čas just nějak zabili a já si to nepamatuju ) čas jít,tak jsme se vypravili na autobusák,kde jsme jako čekali až to Incikovi pojede. Kolemjdoucí sice tak úplně neocenili moji pokrývku hlavy,nicméně myslím že můj dementní pohled je zase usadil (měla jsem pocit,že na mě v tu chvíli Incik lehce překvapeně koukal ) Tak jsme si tam tak hezky čekali a pak po půl hodině jsme zjistili,že to jelo z jinýho nástupiště .Tak nám nezbylo než se vydat na vlakáč,tam jsme chvíli tak pobíhali a pak se nám konečně podařilo dokonce najít správný nástupiště a čekali jsme až to pojede (milej úsměv nepoužívám moc často tak si toho važte ) Pak Incik odjel a mně zbylo jen tato dvě fota : sice nad touto fotkou lehce zapochybujete,zda umim do pěti počítat,ale snažila jsem se alespoň o záblesk inteligence
Mlbééééé
ééénd thats all (další díl dneska a tentokrát se pokusim stihnout to dřív než za dva tejdny )