Jede jede mašinka...a bacha na výluky

jak jsem cestovala za Incikem...a hlavně od něj
23.4.2005 Den jsem započala ve čtyři ráno,kdo ví čím tak čte velmi pozorně (uznávám,že ta kombinace co jsem měla den předtim mi moc nesedla ).No,něco málo přeskočim,oblíkla jsem se (řeknu vám,to byla doba než jsem sehnala něco k sobě sedící ...tak 20 sekund ) a vyrazila jsem směr autobusák (ta víc jak hodinová rezerva byla sice moc,ale aspoň jsem se...sakra,co jsem se? ...áá,hezky proseděla na lavičce ). Po asi třiceti písničkách (vysomrovala jsem na bratříčkovi MP3 přehrávač ),jednom jogurtu,co snědla jakási osoba na lavičce vedle mě a celý věčnosti,kdy se nic nedělo se to tam konečně začalo plnit lidma (zlá věc ) a přijel bus.Úspěšně jsem si koupila lístek (už se lepšim ) a usadila jsem se.Za celou cestu se celkem nic nedělo,víceméně pořád jsem pozorovala dítě předemnou (no,né pořád,ale přesně od chvíle,co jsem se sehnula k batohu a milé dítko v té nestřežené chvíli moc sklonilo sedačku ) V Náchodě už,kromě balkonu plnýho červenejch triček (řeknu vám,to byla nááádhera ) už čekal Incik,takže už víceméně odpadla obava,že se ztratim a už mě trápila jen,ehm, potřeba Po vystoupení jsem důkladně prohlídla okolí (třeba už příště trefim ) a vydali jsme se směr Incikův domov.Tam mě přivítal pes (fakt,že už se mě nebojí a neštěká na mě,jak kdybych jim chtěla sníst oběd považuju za pokrok ),já jsem zaskočila slušně pozdravit (mámino "Ani nezabučí" bylo silnější než já ) maminku a pak už jsme se vydali víceméně k pc (jak jinak ).Tam se k nám připojila Incikova sestra a byla tam s náma víceméně celej den (s prominutím,ale někdy jsem se jen tak tak držela,když jsem viděla nadšení v...no,to je fuk ). Hráli jsme wormsy (hezká chvilka byla když došla fantazie při tvoření týmu a tak jsem požádala o pomoc psa...ve finále jsem měla červy Slint,Kuk,Mlask atd . ),koukali jsme na film (někdo,ještě něco striptér ..to je paměť,co?),byli jsme na procházce(možná vás to porazí,ale SAMI ) a pak jsme zase hráli.Přiznávám,už vyhrává Incik (musim sehnat něco co mi půjde ). Potom jsme ještě vyčenžovali MP3 a pozvolna byl čas jít. Ještě musim zmínit,co jsem dostala na cestu - perník od PAMEPU (=PArdubický MEdový Perník) no větší nošení dříví do lesa jsem ještě nezažila Na úvod popisu zpáteční cesty bych ráda upozornila na fakt,že jsem přírodní blondýna,takže mám na 100%ní blbost nárok . Vyjela jsem,překvapivě ve správném vlaku (to ovšem asi bude jen tim,že tam jinej nejel ) směr Týniště.Asi po šestnáctý kontrole času napsanýho lihovkou na dlani (Incik mě nestih zastavit ) a časem na hodinkách jsem se konečně dostala do zmiňovaného a přestoupila jsem do vlaku směr Pce.Tam jsem se preventivně ještě jednoho cestujícího zeptala,jestli jsem ve správnym (opakování matka moudrosti ) vlaku a pak až jsem se usadila. Hlášení,že v Hradci je výluka překvapivě přeřvalo i soundtrack ze 60 sekund,takže jsem lehce znejistěla Moje zděšení (jsem si plně vědoma toho,že to,že každej den trefim domů je náhoda jak prase ) bylo ještě podtrženo tim,že revizor mi v následující chvíli sdělil,kde mám přelýzt a vypařil se (no to je úroveň ).No dobře,použila jsem mozek,půjdu prostě za tim chlapem,co seděl vedle a taky mu revizor říkal,že má na Slezskym přestoupit .Tak jsem tak i provedla (blond vláásky,bez toho,abych ho neotravovala stupidnim dotazem se to neobešlo ),zmíněnym busem jsem se fakt dostala na hlavní nádraží a tam přišla zásadní chyba (musim přiznat,od chvíle co jsem se dozvěděla o tý výluce tak mi nešlo o to,dostat se domů,ale dostat se blíž ). Půlka lidí se vydala ke kolejím a půlka před nádraží. Jako bylo mi to divný,ale pokračovala jsem před nádraží za tim chlapem .Když už ale nějak začínal pokračovat dál a dál,tak jsem se na něj tak vrhla (typická hláška "Promiňte,že otravuju... ) a když jsem zjistila,že jdu za člověkem,co jel jen do Hradce tak jsem se musela hodně držet abych neupustila něco hodně neslušnýho . No,v následující chvíli jsem zazmatkovala,v další jsem doslova proletěla halou,v rychlosti přečetla odkud to jede (to byla /teda s odstupem času / docela sranda,protože jsem nejdřiv pořád studovala kdy jede jinej vlak a až pak jsem si toho všimla ) a jen tak tak jsem to stihla (ale řeknu vám,už jsem čekala,že mi ty dveře skřípnou hlavu ). Tam jsem se tak zhroutila na sedadlo (nebudete tomu věřit,ale bez dotazu,jestli jsem ve správnym vlaku ). Pak už jsem se naštěstí v pořádku dostala do tepla (no,bylo spíš vymraženo,ale o tom asi až příště) domova