Deník horizontální pracovnice, díl III.

je libo trochu cementu?
27.2.2006
5:20, vstávám. Jak by angličani řekli, je to pure suicide. Ale zas tak zlé to není, jsem vzhůru totiž ještě půl hodině před budíkem, protože jsme večer zapomněly vypnout televizi a na primě běží velmi oblíbená obrazovka a pískot, jakože nic nedávaj . Kráčím poprvé na Wc, Chřust chřust chřust chřust. Say that you love me . 5:50, opouštím ubytovnu a plazím se do kopce, pro lepší psychický stav podpořena mp3 přehrávačem. "Happy starling smiling in the air...". Zrada, moje mistrová se plazí do kopce asi o dvacet metrů předemnou. Ale to nic, předběhnu ji, až se půjde zapsat na recepci . V šatně na sebe honem házím oblečení a pak vyrážím na snídani. Tentokrát jsem vyfasovala housku s máslem a jakejsi lepší salám. Chuť mi ovšem trochu kazí fakt, že v jídelně pro personál je ještě cejtit včerejší večeře. Člověk by řekl, že na studenym talíři nemůže bejt nic špatnýho, ale tenhle názor se dost rychle mění ve chvíli, kdy to obdrží. Salám, sýr, zelenina, vše z padesáti procent namočeno v husté šedé kašovité hmotě, smrdící po rybách a beroucí chuť k jídlu i tomu nejhladovějšímu člověku. Pomalu bez smyslu života se táži jakýchsi chlapců, zda můžu přišednout a po veselém "Musíš ." si sedám a začínám se v té kejdě přehrabovat. Spolusedící ovšem nejsou žádní suchaři, začínají se tou šedou kejdou zabejvat. Rychle je přejmenována na cement a padají o ní různé velmi zajímavé poznámky. Když ovšem típek vedle mě pronáší "No doufám, že to neměli němčouři taky, jinak budu za_ranej až za ušima...", mám dost a odcházím . Ale musím se pochválit, pozřela jsem jeden rohlík, kousek másla a dva plátky salámu, vše neposkvrněné od toho hnusu. Přiznávám, zbytek jsem srabácky vzdala . Po přechodu na pokoj to ovšem bylo poněkud lepší. Ilča četla Joy! a článek o orálním sexu a předčítala nám některé části. Zvlášt nad "žhavým tipem" "Při žhavém polibku mu dejte ochutnat jeho sperma." jsme se opravdu zasmály. Ilča to přečetla, tak nejistě se zatvářila a pak pronesla "No to by mě asi poslal do pr_ele! ".
Ale abych se konečně vrátila k dnešku, když jsem dorazila do dílny, dál jsem zpracovávala svoje linecký těsto ze včerejška (řeknu vám, to byla sranda. Byl obsazenej stroj, tak jsem dostala za úkol zadělat linecký těsto z kila tuku ručně. To v praxi znamená, že přidáte 1,5kg mouky, půl kila cukru, tři vejce a jedete. A dřete a dřete a dřete a pořád to nechce bejt spojený, načež ve výsledku je to tak obrovský, že jste tak vyčerpaný, že to do chladícího boxu nesete nadvakrát ) a nudila jsem se. Abych se přiznala, tak totálně. Daniela ještě totiž neví, co bych zvládla a co ne, tak mě nenechá nic dělat a dělá si všechno sama. A já jen přisluhuju. Ještě že aspoň večer se na ten net dostanu . Pak jsem pokračovala v potahování čokoládou, to nebylo tak zlé. Nejdřív jsem máčela v bílé čokoládě takový válečky z upotřebitelnýho odpadu, dle návodu jsem je vždycky hodila do hrnce a pak jsem je vytahovala. Když jsem si ale vyměnila čokoládu za tmavou, který byl plnej hrnec, trochu jsem si neuvědomila drobnou věc a vhodila jsem tam z vejšky další váleček. Teda řeknu vám, kromě celýho stolu a stolu vedle to ohodilo snad i záda mistrový . Pak už jsem ale byla převelena do kuchyně (v cukrárně je vždycky málo práce) a tam jsem měla pomáhat. Poučena včerejškem, kdy jsem při krájení kysanýho zelí okamžitě dostala perfektní vyrážku až po lokty jsem byla připravená poslat kohokoliv se zelím někam, ale dopadlo to hůř. Krájela jsem zeleninu. Zřejmě ve snaze to trocho ochutit jsem se skvěle řízla do prstu . Vtipný bylo, jak znechuceně na mě zírala na obědě osoba sedící proti mě, protože se mi těsně před obědem sloupla ta náplast a jak jsem neměla co na tu ruku dát, tak mi tak krev stejkala po vidličce až skoro do talíře . A potom? Byla jsem prozkoumat posilovnu (máme zdarma), lituju, že jsem si nevzala plavky (máme zdarma bazén) a přemejšlim, že někoho ukecám na squash (máme se slevou). Zatím mám totiž pocit, že jsem utratila nějak málo, protože jsem měla akorát 4 Cappyny a včera ten net za 34Kč. Ale to se časem změní . Snažím se to změnit už teď, protože když jsem včera opustila hotel opačnou stranou než obvykle poté, co mě nas...rozčílily ty ženštiny, co mi zasedly net, objevila jsem totálně super svah hned vedle hotelu až dole k silnici. Včera jsem ho slezla po svejch, ale od té chvíle stále vymejšim COKOLIV, na čem bych to sjela dolů. Nic totiž nemám a to je teda pech . (a víte, co znamená, že jsem teď na netu? Že jsem zjistila, že když půjdu na večeři dřív a pak rychle vletim sem, nikdo tu není, takže se tu asi budu stavovat častějc a asi tu toho i blognu. Máte radost? ).