"Někteří z vás teď nádherně předvedli,

že když se člověk baví, tak ho ta hudba spíš obtěžuje "
Další lekci pokračovaček jsem už standartně započla moc pěkně. Zavřela jsem si ruku do dveří . Já, pečlivá studentka, jsem totiž vylezla ze dveří, v ruce sešit z ekologie a zkoumala jsem v šeru písmenka, přičemž jsem s nataženou rukou čekala, až se zavřou. Najednou "prásk" a zjistila jsem, že jsem tu ruku natahovala moc za futra . No paráda. Uznávám, moje neslušná a hlavně dosti hlasitá reakce nebyla moc vhodná, ale to jak to pobral tak 10ti letej chlapeček, co stál před naší brankou, házel nám něco do popelnice a zíral na mě z pusou dokořán, mi málem vážně pomohlo ze schodů . Když jsem ovšem co nejdůstojněji sešla s vážnou tváří až dolů, otevřela branku, obešla ho (ani jsem neměla sílu ho sprdnout, že se nám právě jeho pes vydělal na trávník ) a došla za roh, málem jsem tam zkolabovala. Doufám, že se rychle rozkřikne, že před domem místní učitelky kazí nějaká holka mládež .
Po cestě busem, která byla nejen že nezáživná, ale ke všemu i nudná, protože bych se asi poblila, kdybych se učila za jízdy , jsem vystoupila a vyrazila jsem ke kulturáku, kde jsem ovšem už po cestě potkala Janu, která mi šla naproti. Po jejím pozdravu a sdělení, že zejtra píšem ze surovin, protože učitelka tak zkusmo zkoušela a nikdo nic neuměl (co mi to jen připomíná...? ), jsem upadla do jakéhosi stavu zoufalství (v deset večer se mi nikdy nedaří moc učit ) a spíš jsem se nechala dovézt ke kulturáku, kde jsme shodili bundy, já jsem se i přezula (fascinuje mě, že jsem na tom v té své totální konsternovaci nezapomněla ) a vylezly jsme nahoru, kam po chvíli i dorazil Johny. Když jsme se usadili a Johny standartně zanadával, že sedíme tak daleko od NÍ, vytasila jsem foťák a Johnyho pozornost byla stržena mým směrem. Po prohlášení "Teda to je mašina, se divim, že do toho nehážeš uhlí..." mistr započal hodinu a opakovací sérii, ale vzhledem k tomu, že jsem měla problémy jenom sedět si myslím, že to bylo špatně načasováno .
Po odskákání první série (stále mě dovede fascinovat a rozesmívat Johnyho otázka, co to je, jestli to je valčík, když tancujem waltz ) jsme se usadili mistr s námi začal komunikovat:
"Pamatujete si to z minula?", na což jsem já odpovídala "Ano! ", abych mu udělala radost . Reakci "To jste na tom líp než já " jsem sice nečekala, ale on zas evidentně nečekal moje následné "Pardon .", takže ve výsledku zíral blbě on, jsem spokojena .
Pak jsme se opět vrhli na valčík se střídáním doprava a doleva. Kdo si myslíte, že nám to šlo...? . Abych přiblížila situaci: potáceli jsme se tam sálem, večně o sebe klopýtali, naráželi do ostatních a Jana? Jana se tam válela po stole smíchy a vypadala, že příště s náma jde určitě taky. No kdo by se nechtěl pobavit, žejo .
Abych se nezapomněla zmínit, mistr nás tentokrát poprvé napomenul, že se bavíme. A víte, proč to udělal? Johny to zdůvodnil. Slovy "Víš, proč nás slyšel?? Protože támhleti" a ukázal do standartně nejukecanější části sálu "...drželi hubu!" .
Dobrá, z opakování jsme přešli k jivu a nové figuře do něj. Mistr si ale ještě před tím neodpustil vyzkoušet si nás. Povídal "Tak teď vám něco pustim, schválně, jeslti to poznáte." a pustil jivovou verzi Hafanany. Na moje okamžité "Jive, ale tancujem na to rock'n'roll!" dosti vyvalil oči protože neví, že jsem si tenhle song po minulé lekci sehnala a snažila jsem se při něm doladit svou (ne)šikovnost v rock'n'rollu . Ale abych se vrátila k jivu, začali jsme se učit jakousi figuru spočívající v tom, že partnerka se nějak protočila k partnerovi a zase se rozmotali (i paměť mého telefonu tentokrát u názvu selhala, nestihla jsem ho v zoufalství situace pochytit ). Pak mistr prohlásil "A teď si to ještě uděláme trochu nebezpečený " a s partnerkou nám ukázal, že po dokončení podtáčky má partnerka v mezeře mezi partnerovým obličejem a jeho ramenem a rukama zvednout ruku. No my jsme zírali . Ale nevzdali jsme to (nejdřív ) a teda že to zkusíme. Byla jsem však stále lehce znepokojena faktem, že v té rychlosti bych mohla Johnymu vlastně cokoliv provýst, tak jsem zkoušela kombinovat. "Když já se bojim, že ti vypíchnu voko prstem...tak já budu zvedat pěst, to ti můžu tak maximálně přerazit nos nebo vyrazit zuby ". Toto ovšem zabralo a ač už nám zbývá jen jedna lekce a vlastně by to nevadilo , partnera jsem si nezmrzačila.
On si ale málem zmrzačil mě. Vyrazili jsme se totiž učit Zavinovačku do blues a nešlo to zrovna ideálně. Ale tak zas mistr měl problém v tom shodnout se s partnerkou ("NO dřív se tomu říkalo zavinovačka, teď už pemprsky." Ona potichu: "Ale to je úplně něco jinýho ." On potichu: "Ale já vim ". Já: "Neví! " byste neřekli, jak se ta jeho partnerka zaculila ), takže my, co nám to nešlo, jsme z toho nevyšli zas tak zle. I když...fakt, že mi Johny pokaždý skoro vykloubil ruce, protože jsme si nejdřív nemohli uvědomit, jakým směrem máme točit, mě sice TROCHU znepokojil, ale tak...všechno se nasadilo zpátky tak pohoda .
Pak jsme si (po přestávce a x dalších věcech, který jsem zapomněla ) ještě vyžádali country, tak ho mistr pustil. Utvořili jsme formaci na sluníčko, hudba začla hrát, pohoda. Ovšem pak, pak jsme narazili na drobnej problém. Ukázalo se, že jedinej pár, co to v tom kroužku zná, je ten můj . Nakonec to vypadalo asi tak, že jsme tam tak spíš jen abysme se hejbali, nějak tak pohybovali a bavili se, což nakonec mistr komentoval v nadpisu zmíněným "Někteří z vás teď nádherně předvedli, že když se člověk baví, tak ho ta hudba spíš obtěžuje ". Když jsme se pak usadili, rozloučili a vydali se k šatnám, poprvé jsem se děsně těšila domů. Možná to bylo i tou horečkou, co jsem měla .