"Takže, kdo se chce...

první zbavit partnerky? "
Všechno jednou končí. Taneční bohužel také, takže mi v pondělí nezbylo než obléct v rámci možností slušné hadry, vskočit do tanečních bot a ...doufat, že se zase nezabiju na schodech . Nejprve jsme s maminkou razily do Lidlu. Tak jsem vycupitala ve svetru a tanečních botách (abych nemusela stát frontu u šatny) před dům, otevřela jsem mámě garáž a pak jsem s vědomím, že to s těma botama nebyl dobrej nápad, zapadla polozmrzlá do auta. Když jsme dojely k Lidlu, vyskočila jsem, běžela jsem pro vozejk a maminka se zdržela u auta, protože tam na ni skočil jakejsi bezdomovec a dožadoval se peněz. Moc neuspěl, matinka vyrazila ke mně se žbrblala něco o tom, že má asi tak chuť (všimněte si, jak je upřímná ) dávat někomu peníze na chlast (trochu mi to připomnělo, jak jsme šly minulej pátek do Fotolabu a těsně před ním na nás skočil jakejsi tak desetiletej kluk a téměř plačíce mámu prosil o deset korun na jízdenku domů. Myslím, že i on si byl vědom, že prostě NEVYPADÁ, jakože jezdí za 10Kč, ale budiž . Co však následovalo mě opravdu dostalo. Maminka se na něj tak mile usmála (a pak po kom to mám ), šáhla po peněženky a podala mu pětikorunovou jízdenku. To bych vám přála vidět ten výraz toho kluka . Když mě máma vtáhla do toho zmíněného Fotolabu, prohlásila "To tak, čekal, že mu dám nejmíň dvacku, chudáčkovi ." a dál to nekomentovala. Ani nemusela ). Když jsme donakoupily a honem jely do tanečních, po cestě jsem ještě dostala hezkej nápad ohledně Parama (ne, ve zprávách to nebude ) a už jsem vyskakovala z auta a cupitala ke kulturáku, protože jsem mrzla.
Když jsem lehce nebezpečně rozrazila dveře a první, co jsem spatřila, byl Johny rozvalenej v křesle u dveří, vyrazila jsem k němu a začla jsem shazovat svetr. On se v kvádru mému počínání smál, ale po chvilce jsme přesunuli diskuzi někam jinak, což už (aspoň pro něj ) moc vtipné nebylo. Totiž k jeho novému piercingu v jazyku. Johny ze mě pořád tahal názor a ptal se, jestli nešišlá. No šišlal, ale neměla jsem to srdce prostě mu to jen říct a uzavřít tím téma . Proto když jsme šplhali po schodech do patra, měla jsem nějaké ty narážky a Johny se trochu zlobil. Velmi rychle ovšem přestal ve chvíli, kdy jsem nedávala pozor a na těch schodech jsem si lehla . Nic ovšem nebylo ztraceno, on se mi vysmál a pokračoval v cestě, načež sebou na dalších schodech fláknul on . Jeho zoufale dlouhé vstávání jsem směrem k uvaděčce, která se mu vesele smála, komentovala slovy "A jsem bez partnera .", ovšem ona oponovala "Ale ne, ten je mladej, ten to rozchodí.", takže Johny se spíš jen aby ji potěšil zvednul a vpluli jsme do sálu.
Tam jsme ovšem v hovoru na téma piercing pokračovali. Nakonec to došlo i do takových extrémů, že on chtěl napít, tak jsem mu dala lahev se slovy "Nenašišlej do toho .", za což jsem dosti nevhodně dostala pohlavek. Pche . Johny na to ale šel z jiné strany, zkoušel mě přesvědčit, že je to opravdu fajn, ovšem když jsem zavzpomínala na jedno moudro, co mi jednou sdělil, zaculila jsem se a prohlásila jsem "Teď už si jenom najdi kluka, kterýmu to bude příjemný při kouření .", lehce uraženě pronesl "Máš pravdu, nebudu koukat po holkách, ale po klukách." a můj mrzký život zachránil už jen fakt, že dorazil mistr, pustil znělku a započal hodinu .
Nezapočal ji ovšem úplně tak standartně. Uvítal nás a pak pokračoval slovy "Partnerka se omlouvá, ale v Hradci Králové, to je takováta osada timhle směrem, mají jarní prázdniny a ona je s dětmi doma. Ale vzkazuje, že by radši byla tady, protože asi ty smrady brzo zabije .". Pak nás ale vyhnal na úvodní sérii, takže na úvahy nebyl moc čas a už to jelo. V rytmu waltzu (začínám ho pomalu nenávidět ) jsme spinnovali, šosovali a točili kolem sálu, načež jsme předvedli solidní sklerózu v tangu (to je zvláštní, Johny by pořád dělal to promenádní otevření ) a nakonec se skoro přizabili při jivu.
Pravá sranda ovšem přišla pak. Mistr začal vysvětlovat novou figuru, resp. dokončení tureckýho ručníku do cha-chy - spirálu. Absenci partnerky vyřešil skvěle, se slovy "Si tady vezmu pochromovanýho partnera ." uchopil nejbližší židli a táhl ji doprostřed parketu. Na udivený dotaz blízkosedícího kluka vesele dodal "Pochromovanýho, ne chromýho ." a začal vysvětlovat. Popravdě, pánové s tím problém neměli, protože jediné, co mají udělat, je uhnout, ovšem my dámy (berte s nadhledem ) jsme získaly lehký pocit, že to bude trochu problém. Ono se totiž ukázalo, že prudce a rychle se otočit, aby to vyšlo do hudby, nesrazit při tom partnera a zůstat na nohou je problém . Například já (nečekané, že? ) jsem problémy pocítila už po deseti minutách, když jsem se tak zprudka otočila, že jsem náhle ležela na zemi v ze školek známé pozici "rak" a smíchy jsem nemohla vstát. Možná za to mohl i mistr, kterej stál dva metry ode mě a s výrazem totálně šokovanýho člověka na mě zíral . Nebyla jsem ovšem sama, kdo měl problém. Zkoušeli jsme to stále znova a znova, mistr pozvolna upadal v zoufalství a moc párům se to nedařilo. Díky bohu za přestávku .
Po přestávce na to zkusil mistr jít jinak. Hezky se zaculil a zeptal se "Takže, kdo se chce první zbavit partnerky?". To jste měli vidět tu rychlost. X klučičích rukou náhle zvlétlo, i ta Johnyho to udělala. Jsem ovšem tak duchapřítomná a zpacifikovala jsem ho hodně rychle , takže jsem zůstala sedět a zírala jsem, jak mistr zkouší spirálu s jakousi holkou. Ve zkoušení spirály jsme dál pokračovali. Momentálně mám sice pocit, že bych jí prostě stále nebyla schopna, ale na horách mi to vadit nebude, že? .
Pak byla pozornost uvržena na paní Mičjanovou (kdo jste viděl ty Střepiny na Nově, kde byla reportáž o tanečních, tak to bylo z lekce jí a jejího manžela), která nás přišla pozvat na nábor do jejich tanečního klubu. Mistr to hezky obalil i představováním ("Paní Mičjanová má totiž doma útočnýho jezevčíka. Ale je nízkoprofilovej, stačí si vzít polobotky a jste v klidu .") načež ji dokonce vytáhl na ukázku valčíku doleva (i když trochu žbrblal, že ho povede ona ). Ano, poté přišla katastrofa, měli jsme to opět zkoušet my. Ale že byla ta poslední hodina, tak jsem zavrhla Johnyho nápad jít si sednout a místo toho jsme to zkoušeli. Au .
Pokračovali jsme velkým opakováním všeho. Když došlo na country a verzi sluníčko, objevil se onen problém co minule. Jdu, jdu, podávám ruce a najednou mi podává ruku holka . Situaci ovšem skvěle rozseknul jakejsi típek, kterej procházel, podával ruce a k tomu říkal "Ahoj, Dan ." .
Pak jsme šli ještě opakovat mambo. Mistr opět vyslovil otázku ohledně toho, kdo se chce zbavit partnerky. Johny ovšem zareagoval bleskurychle, prohlásil "Běž!" a hodně silně nakopnul moji židli, takže jsem vyjela až na parket. No díky bohu, že byl mistr otočenej .
A pak už přišlo, co přijít muselo. Mistr pustil poslední písničku (waltz, pche ), rozloučil se s námi s tím, že se zpočátku bál když zjistil, kolik nás tam bude (no to my asi víc ), ale byli jsme fajn. Pak nám popřál hodně tanečních úspěchů (ano, jistě, děkujeme, nebudou ) a za doprovodu růžového pantera jsme naposled opustili sál. Můj závěrečný pocit? Nejsem si jistá, jestli se to nějak významně podepsalo na mém tanečním umění, každopádně sranda byla a za tu to stálo .
A na závěr malý fotobonus z minulé lekce, zapomněla jsem na to jak na smrt .
Já a můj taneční partner. Obvykle se ale umíme tvářit i jako lidi s IQ nad 70 .


A už v akci. Co zkazíme tentokrát? .


Ještě jednou to zkazíš a uvidíš!! .


Vysvětlování. Já pospávám, vedle mě sedící Svobi kouká svojí holce na nohy a ona zřejmě usíná taky .


Přestávka, dopilovávání samby. Pravou, proboha, pravou!!

A to už bude asi konec, přátelé .