Deník horizontální pracovnice, díl IV.

důležité, zapsat!! opírání o výdejní pult zakázáno
Po noci obvykle přichází ráno. A když jdete před ránem o půl šesté spát až v jedenáct, protože trávíte večer v herně se spolubydlící a jejíma kamarádama, je to ráno extra ošklivé. To ale není zdaleka všechno, protože poté, co zbudí celej pokoj váš budík, kterej ve snaze o umlčení naháníte po skříni jak blbec, zjistíte, že vám přes noc došla baterka v telefonu, takže bude ještě dvakrát bez ohledu na vaše přání řvát. To už je pak věc priorit a solidarity, jestli budete přešlapovat deset minut na chodbě, budit zbytek ubytovny a čekat, až mobil odzvoní ranní budíky . Pak už ale přichází další část dne, cesta na hotel a psychická příprava do pracovního procesu. Zvláštní, tuhle technicky vzato nepříjemnou věc jsem si strašně oblíbila. Sněží, já se pomalu plazim do kopce, pobrukuju si s mp3přehrávačem (mám pocit, že těch 62 songů, co s sebou mám, do smrti nezapomenu ) a sleduju okolí. Celý středisko ještě spí, jen světla tak různě rozsázený po sněhu měkce svítí a všude, kromě mého šíleného kvílení , panuje klid a ticho. Jak já žeru líčení ve slohu .
Ale už jsem skoro u hotelu, v čerstvě napadaným sněhu jsou zatím teprve troje stopy, přidávám čtvrté, zdravím polospícího sekuriťáka a procházím mrtvou halou k zázemí, kde tasím kartu a začínám se pomalu připravovat na fakt, že až na sebe hodim své bělostné kvádro, přijde práce. Ano, i dnes to v šatně smrdí jak kdyby tam byla kuřárna, rychle se oblíkám na zdrhám. Na dílně na mě už čeká jiná mistrová než obvykle a po zběžném prozkoumání mojí osoby mi zadává první úkoly. Damn .
Pak jsem ale vyslána na snídani. Po už tradičním pečivu se sýrem a salámem se vracím na dílnu a dosti překvapivě dostávám už náročnější úkoly. Ale nejpozitivnější věc celého dopoledne? Je tolik práce, že se ještě po obědě vracím do dílny . Ale oběd...no..pseudogulášová polévka a špagety Pavarotii, v překladu špagety s kuřecím masem v omáčce s mrkví a celerem na nudličky. Je to...no...není to hnusné, ale taky to není dobré . Nejsem si úplně jistá, jestli jsem skoro půlku jídla sežvejkala kvůli hladu nebo kvůli snaze vyhnout se dlouhému pobytu v kuchyni .
Po návratu na dílnu se dávám do úklidu. Ach, kdybyste mě viděli, jak tam hodinu leštim každej záhyb všeho, tak by vás to dojalo k slzám. Jo, kuchyň je děsná hnací síla . Ale pak už se nedá nic dělat, odcházím do kuchyně. Na půlhodinu, ale who cares? . Tam chvíli postávám, je mi sděleno, že jsem děsnej buran, že mám furt vražený ruce v kapsách, protože to spíš dělaj kluci a pak už mě šéfkuchař nechává žít a jeho zástupem je mi sděleno, že až úplně odejde, můžu jít. No kdo by si stěžoval? . Pak ale přichází v perexu zmíněná věc - jdu si objednat druhé jídlo (můžeme buď mít normální jídlo nebo vegetariánský), něžně se opírám o výdejní pult a komunikuju se za ním stojícím kuchařem. Taky mi moh někdo říct, že ten pult je jen na čemsi tenkém položená deska a když se o to člověk opře, skoro na sebe převrhne talíř gulášový polívky, co tam leží a ještě ukázkový jídlo .
Pak se už ale vracím na ubytovnu. Původní plán, že kvůli bolesti zad půjdu spát hážu za hlavu, nahazuju kulicha, batoh, do kapsy hážu peněženku a vyrážím prozkoumat celou Pec. Řeknu vám, na přště musim, prostě MUSIM splašit foťák. Všechno je tak pěkně zazimovaný, kaplička na podlaze u dveří zasypaná penězma (Němci jsou zřejmě pověrčivý ) mě nutí k úsměvu a po zakoupení pohledů do sbírky se vracím na ubytovnu.
Tam Eliška zrovna pakuje. Zejtra totiž odjíždí, je tam dýl než my. A pouštíme se do sebe. Moje narážky na to, že ještě musí jít večer pracovat, zatímco já se budu válet jsou velmi silně odráženy jejími na způsob "Ale až po tom, co si sbalim ", takže uznávám prohru a lezu na palandu, kde vyhazuju pohledy, džusy a žvejkačky a začínáme sledovat seriál Berlín. To se nedá, musíme se tomu tlemit. Když pak doráží Ilča ze solárka a Eliška a Nikola odchází do práce, volíme aktivnější odpoledne a razíme do posilovny. Kůl . Ilča mě tam pak ještě nechává a jde plavat, takže tam tak hezky trávím čas, hlavně ve výklenku, kde je umístěnej takovej ten stroj, jak jako běžéte a pomáháte si rukama se mi líbí. Prima výhled .
A zítra? Jestli se budu moct hejbat, tak se zas ozvu .