GASTRO 2005

přišla jsem, viděla jsem, předvedla jsem...
První den gastra začal šéfovi skupiny (to jakože mně ) nechutně brzy ráno, už o půl pátý. Když jsem se zapakovala, nějak psychicky a fyzicky připravila, vyrazila jsem do školy, kde jsem se v nechutných sedm hodin pustila do výroby zákusků do cukrárny (paní Ká mi za akt příchodu slíbila v nějaký pátek volno, ale byla bych hodně naivní, kdybych tomu věřila ). O půl desátý jsem už převlečená, mírně nervózní, čekala na paní Ká, která mě tam měla společně s věcma hodit.
O první nájezd na infarkt se postarala hned v autě, kde když jsem kontrolovala obsah krabice s ozdobami začla organizovat výměnu, že já udělám dort, co měla dělat Řízková a ona udělá ten můj. Když jsem lehce vyděšená překotně vysvětlila, že (shrnula bych to jedním neslušným slovem, ale...) NIKOLIV, paní Ká se naštěstí lehce zklidnila a dala mi pokoj. Pak když přistoupila ještě paní Pé, opravdu jsem se pobavila, když vyskočila z auta a běžela do jídelny. Její běh v minisukni byl totiž jaksi...to by musel člověk vidět, nerada bych teď urazila jistou část obyvatelstva . Tomu ke všemu předcházelo předávání tašek, kdy potřebovala volný ruce na to, aby šla pryč. Tak je tak pěkně podala paní Ká a ta pravila "Jéžiš na co máš takovejch tašek???", načež odpověď zněla "No přece moje a tvojééééééé " .
Poté, co jsem si vyslechla X rozhovorů na téma "No a tuhle jsem v Lidlu koupila skvělej prací prášek" a "No a tady Zuzana chodí s naší Zuzkou do tanečních" (utrpení každé hodiny, páč se tam paní Ká a další učitelky slejzaj jak švábi na pivo ) jsme konečně dorazily k IDEONU. Po vyházení věcí z auta a nalezení stánku naší školy jsem "konečně" zalezla do koutu, kde jsme měli převlíkárnu a přípravnu.
Tam mi v ústřety přiběhla Řízková oblečená jak de...ehm, jak později já také v slušivém zeleno-bílém rondonu (ve škole jsem v pařátech držela ještě bílo-červenej, kterej je určenej pro cukráře, bohužel ale loni někdo šlohnul ten druhej, co k němu patřil, takže smůla ). Pak jsme si jen za vydatného poučování (jak kdybych to nezvládla sama ) připravily věci a čekalo se, co se bude dít. Řízkový tatínek tam navíc neustále poletoval kolem, takže jsme byly neustále občerstvovány drinky a jídly z vystoupení jiných lidí .
Pak přišlo ono vytoužené vystoupení. Tak jsme tam tak pěkně nanosili všechny věci a čekali jsme, až domluví jakási osoba, co tam komentovala, abysme mohli začít. Po asi pěti minutách čekání k nám přistoupila paní Ká a vyjela na nás "No tak dělejte, ne??", což samotné nám všem šesti přišlo velmi humorné . Ještě humornější ovšem bylo chystání si na stůl jedné třeťačky, kdy ona si nachystala všechno, co potřebovala k dělání svého drinku a před sebe si dala ozdoby z jablek, co na to měla. Náhle totiž přistoupil jakýsi típek, něco si tam vzal a vhodil si to do krku. Tak tam tak dál stál, v ruce držel párátko a náhle si toho ta ohlčina všimla. No to stálo za to vidět, jak si toho vzápětí všimla i paní Vé a začla na toho kluka ječet, "Co si to dovoluje, prostě tam přijít a něco si vzít a sežrat to, když neví, jestli může " atd. .
Když už jsme konečně vyráběli (byste neřekli, jak mi vadí, když mi někdo čumí pod ruce ) se mi povedl opravdu kuriózní kousek. Tak si tak na dort ve tvaru stolu s ubrusem aranžuju košík s ovocem a zjistila jsem, že hrozen, kterej měl tvořit dominantu toho košíku, je moc plochej na to, abych ho do něj vložila. Tak jsem si ho vzala, opatrně ho začla ohejbat...a on najednou RUPNUL . Kuličky "vína" se začly kutálet pryč do všech stran, sotva jsem to pochytala. A lidi zírali. No já první co, tak jsem se začla smát (což bylo samozřejmě velmi nevhodné, ale co jsem měla dělat?? ). Pak už jsem naštěstí první vystoupení dokončila bez nehod, takže jsme se s Řízkovou zase převlíkly do civilu a vyrazily jsme na tříhodinovou pauzu.
Jelikož Baruška zmítla můj návrh, že půjdem na jídlo do města, zůstali jsme společně s jejím tatínkem v budově a prohlížely jsme všechno. Později, když jsme se od něj trhly, začla Řízková zřejmě vymějšlet, jak by udělala největší ostudu . Tak tam tak procházíme mezi jednotlivejma stánkama, okusujem salámek, co jsme ukořistily u prvního stánku a Baruška náhle vyvalila oči, málem se rozběhla a vyjekla "Jééé, jogurty!" ("Hele, jídlo", případně "Jé, to chci sníst!) moje "Nežer furt!" bohužel nezabíralo, takže mi nezbylo, než se přidat . Když jsme odcházely od jednoho stánku a v rukách jsme držely už zbytky párku, jogurtu s příchutí kapučína, jakousi karamelovou pomazánkou a rohlíku se syrečkem, jen jsem pronesla, že "se asi totálně (promiňte mi ten výraz ) poserem" a Barča už mě táhla na další kolo . Pak jsme ještě poseděly venku na terase, kde jsem si dala bramborový placičky (když jsem tam šla asi po dvou hodinách pro čtvrtou, kuchař se jen zaculil a pravil "jako dycky, že? ", což mi přecejen trochu pozvedlo náladu a zkrátilo čekání.
Pak jsme ještě navštívily s Barčou dolní patro, kde se vyřezávalo ze zeleniny. Tam jsem si za pade koupila jablíčko na jakousi charitu (to se mi to pak pěkně s jabkem v ruce sprdávalo ostatní členy výpravy, kde maj jablíčko na dobrý účely ) a vydaly jsme se zpět. Pak už jen proběhla prezentace značky Berentzen, což považuji za téměř vrchol výstavy, jelikož šecky ty umíchaný drinky vždycky rozlil barman do kelínků a dal ochutnat. No a jelikož je Barča děvče mrštné a vždycky jeden urvala, tak jsem ochutnala leccos . Nejvíc mě ale pobavil nápoj "Sexmeralda", nad kterým jsme vedli sáhodlouhé debaty, od čeho je odvozen název. Můj návrh, že to je proto, že člověk po vypití oslepne bohužel neprošel , takže jsme museli uznat, že je to kvůli divně zelené barvě, kterou se Esmeralda vyznačovala (by mě zajímalo, jestli byla i tak hnusně chutnající ).
A pak, pak přišla řada opět na nás. Opět už vkusně nastrojení jsme napochodovali na pódium, kde jsme rozložili vybavení a čekali jsme na znamení, kdy budem moct začít. Mně pořád v hlavě vrtalo to ranní "No tak dělejte, ne??", takže jsem se furt číšníka vedle mě ptala, jestli už máme začít nebo jako co. Ten jen s úsměvem pokrčil rameny a řekl, že neví, protože už tu není paní Ká, která by naznačila, což mi ale moc nepomohlo .
Dohotovení druhého dortu (plně by ZuSka ) s břečťanem z plastické čokolády se naštěstí obešlo bez větších nehod, takže když jsme dodělali, vysoukala jsem se z rondonu a vydala jsem se na bus, abych stihla taneční. Ale o tom asi až zítra .
Jinak zítra je dopoledne ještě jedno vystoupení, na kterém se mi změnil doprovod, kterým tentokrát bude místo Řízkové Jana. Jelikož se ale hodlají pohledem na svou dcerku pokochat i moji rodiče, možná budou zítra i nějaké fotky .