"Společenská výchova, Bugys. Společenská výchova."

Let's dance
22.9.2005

Jak jsem v předpředchozím příspěvku psala, z Ideonu jsem jela rovnou do tanečních. Jelikož mě tlačil čas a neměla jsem se kde převlíct, rozhodla jsem se to udělat na WC v kulturáku. Tak jsem tak pěkně vlezla do kulturáku a tam mi cestu zatarasil uvaděč. "Kam jdete??" "No já tu mám od pěti taneční-
pohled od mejch rozdrbanejch botasek přes propálený kalhoty až k vytahanýmu sepranýmu triku a uválenýmu batohu POBOUŘENÍ
"Možná by to ještě chtělo se převlíknout" "No já bych ráda, nestihla jsem to, můžu se převlíknout na WC?"
pohled říkající něco ve smyslu "né že něco šlohneš, ty bezdomovko" "Samozřejmě () ."
vyrážím směr první patro a záchody zatarasil mi cestu vlastním tělem
"Jděte tamhle, tam jsou TAKY!" No já jsem se chlámala ještě dobrou chvíli, jelikož mě dorazil fakt, že člověk, co je oblečenej jak houmles je za něj hned považovanej...
No, když jsem se na WC zkulturnila, málem si při oblíkání silonek urazila nohu o dveře a vyřídila jeden telefonní hovor od mistrové, vyrazila jsem ven (ještě že tam už nebyl ten uvaděč, páč ta moje přeměna by ho asi zabila ), vhodila jsem za nehorázné tři koruny batoh do šatny a vydala jsem se vyhlížet holky. Když jsme se strategicky usadily v prázdném sálu, začly jsme společensky tlachat tak nějak o ničem. To se ovšem asi dvě minuty po začátku hodiny změnilo, protože Kelišová pronesla "Teda holky, mně se chce ale s_át!", čímž úplně ten dojem slušný společnosti zkazila
A pak už dorazil mistr a kapela začla hrát znělku, tak jsme povstali a zábava mohla začít. Tentokrát bylo zase víc kluků, takže neproběhlo sezení (teda aspoň z naší strany ), což bylo super .
První přede mnou stanul Petr. Dobrej sympaťák, překvapivě jsme si začli povídat. Co mě dostalo nejvíc byla chvíle, kdy jsme porovnávali, komu to minule šlo a teď jde hůř . Tak nějak v pohodě proběhnuly dvě pánský volenky, kdy přišel zase on.
Pak nastalo to horší. Ač jsme řvaly, co jsme mohly, že dámskou volenku nechcem, byla . Tak jsem tak poslušně povstala a co nejpomalejc jsem se začla ploužit na druhou stranu sálu, páč mi bylo blbý jen tak k někomu vrazit a vyzvat ho. Co čert (a on chudák ) nechtěl, zůstal tam Petr. Jelikož jsem ale děvče hodné a žádnému chudákovi tanec se mnou nepřeju, poradila jsem mu, ať se příště schová za židlia a táhla jsem ho na parket .
Po vytoužené pauze, kdy jsem málem spadla ze schodů, protože jsem se zakoukala na obrazovku, kde před sálem promítaj záběry z předchozích hodin a zahlídla jsem tam sebe s Mekem, jak se na první hodině tlemíme tomu, že kazíme MAZURKU , následovala zas pánská volenka. Ta byla doslova úžasná, jelikož pro mě přišel bejvalej spolužák. Jelikož ale zrovna ON mě dovede vyprovokovat čímkoliv, trochu jsme se začli na parketu řekněme přetahovat . To probíhalo asi tak, že například když jsme zkoušeli tříčtvrteční otáčky v tangu, on říkal věci typu "Ale výst mám JÁ!! " (btw.hned napoprvé jsem ho vedla na druhou stranu, but who cares? ), načež se do mě začal navážet, což já jsem si nenechala líbit, takže on vzápětí elegantně šáhnul do saka, vytasil permanentku a decentně prstem v rukavici ukázal na jeden řádek. Jeho "Společenská výchova, Bugys. Společenská výchova." mě opravdu dorazilo . Ještě víc jsem se s ním však pobavila, když jsme zase zkoušeli to tango. Jelikož mistr klade velký důraz na vážný výraz při tangu, pokusila jsem se o cosi a sledovala jsem, jakej výraz nahazuje on. Jeho dementně-naštvanej výraz mě natolik pobavil, že jsem doslova vyprskla smíchy . Na to on reagoval tak, že si demonstrativně rukavicí otřel celej obličej . Když jsem ho pak poplácala po rameni se slovy, že to má aby se osvěžil, moc jsem si nešplhla .
Pak už jsem jen tancovala s Petrem a jela jsem domů s jinym bejvalym spolužákem, kterej se do mě celou cestu navážel, že jsem jen blbá cukrářka, zatímco on je geniální gymnazista. Jeho "Bugys, dáš mi kremroli? " mezi námi totiž vyvolalo menší rozepři už o přestávce, kdy jsem ho v šatech a s kabelkou v ruce naháněla před kulturákem s tim, že ho zabiju . Není nad rozepři mezi blbcem a inteligentem... jen přesně nevim, kterej jsem v tomto rozhovoru byla já . (baj d vej, je tu drobná, ale možná velmi potěšující šance, že příště už o tanečních neblognu...uvidíme(te) )