"Uvědomte si, že jste ve společnosti a tam žvýkačka nepatří!

I když před chvílí jsem viděl slečnu, co žvýkala dokonce do rytmu..."
16.9.2005

Uplynul týden a nastal čas na mé toužebně očekáváné taneční. Poté, co jsem pozdě vyrazila z domu a překvapivě úspěšně jsem doběhla trolejbus, čekala mě cesta přes celý město a pak převlíkání u Mácy doma. Po lehké úpravě, při které jsem náhle vypadala zas na chvíli jako člověk , jsem byla usazena v obyváku (tomu předcházelo to, že jsem se v pokojíčku převlíkla a pak jsem seděla na posteli a hrabala něco v báglu, načež tam vrazila její maminka a napomenula mě, proč jsem za nima nepřišla, když mě asi čtyřikrát volala...), kde zrovna Máce dělala zřejmě přítelkyně jejího bratra účes. Máca: "Jak to vypadá? To mám jako na hlavě BOBEK??, načež jí její maminka zvedla sebevědomí slovy "Nééé, spíš to vypadá jak ho_no na lopatě"

Pak už jen dorazila Kelišová a její přítel Milan a mohlo se jít. Vzhledem k dešti se ale rozhodlo, že nás tam Milan hodí autem, abysme se nemuseli prodírat lijákem. Nicméně...ukázalo se, že nás bude krapet víc, než je osobní auto schopno pojmout, tak jsme se se Svobim a Mácou vydali skrz déšť ke kulturáku. To samotné bylo velmi zajímavé, jelikož naše rozhovory "zpoza deštníků" byly obohaceny Máciným prolézáním křoví. Ona totiž prohlásila, že s náma nejde po cestě plný louží, aby se nenamočila. Tak zalezla do takovýho keře, načež vylezla a prohlásila "No kua já jsem celá mokrá!" . Jinak nedoporučuju chození v dešti v silonkách a minišatech, je to blbý na pleť .

Když jsme se trochu vyždímaly, pozdravily se všema a usadily se do sálu, nastalo přesedání. Přímo za zádama nám totiž dírama v pódiu pustili větrání, aby tam nebylo tak vydejcháno. Přesedání o jednu židli neustále do prava myslím dobře popíše těchto pár padlých spojení : "Héj, posuň se, tady mi mrzne pr_el...." "Počkej, tady sedět nemůžu, tady mi umrzá ruka....No a teď druhá!" . Když jsme se konečně usadily (a já jsem začla psát tuto část znova, protože jsem blbec a zavřela jsem prohlížeč aniž bych to uložila ), natáhla jsem nevědomky () nohy nespolečensky do dáli a čekala jsem, až to začne.

Pak mistr pronesl "Pánové, zadejte se!" a začala mela. U mě se zastavil jakýsi kudrnatý típek. Celá naše konverzace se skládala z jeho "Smím prosit?", otázky kolik mi je, mé odpovědi a jeho konstatování, že jemu teprve patnáct, je tam nejmladší a je to pěkně blbý. Pak už jsme si jen mlčky šlapali na nohy .

Další anonymní tanečník, se kterým jsme se šli pokoušet o tanec, byl trochu víc nakloněn konverzaci. Sice se skládala jen z toho, že mě neustále napomínal, že to dělám blbě a mám to dělat takhle, ale co (jinak bych ráda upozornila na fakt, že to byl on, kdo tam poskakoval jak nadmutá koza a nechal si šlapat na nohy...).

Pak přišel Michal. Sympaťák, představil se, nevěřícně se zasmál mému varování, že jsem děsný dřevo (páč ještě nevěděl, co ho čeká ) a hodlal pokračovat v konverzaci. To jsem ovšem já netušila. Tak se tak promenádujem, já se rozhlížim po sálu (zda tam není jedna moje učitelka za školy, protože jsem tam dneska nebyla ) a on ke mně náhle něco zahuhlal. Jelikož jsem ale totálně nerozumněla, rozhodla jsem se mlčet a předstírat, že nevim. Po chvíli snášení opravdu blbého pohledu na mou osobu mě napadlo se zeptat, na co se ptal. Aha, ptal se na to, jak se jmenuju . Dál už se mi naštěstí nedařilo jen v tanci, což ale on komentoval, že nám to jde dobře stejně blbě, takže se to vlastně vykrejvá . Nakonec pronesl, že už tu polku nějak doskáčem a usadil mě.

A pak, pak dorazil Mek. Se slovy "Tak dem na to, Bugy" jsme zahájili nejprve mazurku. Hudba hrála, my jsme se na sebe při okýnkách tak pěkně ksichtili a mistr procházel. Zapracoval zákon schválnosti, jelikož hned poté, co mistr pronesl "Užijte si poslední mazurku ", mi tanečník z páru před náma tak dupnul patou na nohu, že jsem myslela, že tam padnu. Spontánní "VOLE!!", co se mi rvalo z úst , jsem naštěstí nevypustila, nicméně jsem ráda, že se na moje "Au" aspoň omluvil .
Další, na co jsme s Mekem šli, bylo první tango. To bylo také velmi zajímavé. Byli jsme rozděleni do několika řad a začli jsme na hudbu "tančit" základní krok. Když jsme jakž takž pěkně překřížili dvě řady, tak se tak Mek zastavil, rozhlíd a prones "Hele ale my se asi nemáme hejbat z místa, co?", takže o zábavu bylo fakt postaráno (baj d vej, hejbat jsme se z místa fakt neměli )

Jelikož utekla první část, byl čas na pauzu. Všichni vyrazili ven, tak já s nima. Tam jsme se střetli s dalšíma ex spolužačkama, co šly na čumendu. Vyskytla se i Táňa. Tak si tam tak pěkně pokuřovala (jak jen může být kouření pěkné ) a přišel Svobi. Pěkně se na ní podíval, naklonil se, málem jí spad do výstřihu a pak spokojeně prones "Hezkej dekolt, Táňo ". Zábava zdaleka nekončila, jelikož se do toho něžně zapojila Veronika slovy "Vyrostly jí kozy, co? ". Dovršila to Táňa, která směrem ke Svobimu pronesla "Sem furt čekala, kdy to řekneš "
Ke konci přestávky vyžebrala Kelišová cigaretu a začla kouřit. To už se ale jejímu přítelovi Milanovi, co stál za ní, moc nelíbilo. Tak začal zkoušet. Nejprve tak, že naznačoval, že jí to cigáro prostě vycvrnkne z ruky. To bylo humorné jen bez přihlédnutí k tomu, že mířil na nás . Dalším pokusem se stalo jeho "Eliškoo, puč mi too, já si chci taky zakouřiiit " . Její "Ty chlastáš, já kouřim!" jí však poskytlo dost času k dokouření a pak už jsme se vrátili do sálu.

Tam mistr nejprve vysvětlil, proč ZASE nebude dámská volenka - minule jsme si jako jeden muž (jak jen může banda holek být ) vyřvaly, že dámskou volenku nechcem , načež vysvětlil, že dnes nebude proto, že ho jedno anonymní děvče o přestávce navštívilo a podplatilo ho jedním Tic-tacem, aby zase nebyla. Když ho vzápětí demonstrativně vytáhnul z kapsy a strčil do pusy, smáli jsme se už všichni .
Definitivní začátek hodiny dorazila Kelišová, která se na mě poté, co mistr pravil "A teď si zopakujeme tango.", otočila a zeptala se "My jsme se učili tango???" .

Pak jsme se zas vydali vstříc parketu. U holky o dvě židle vedle se dva kluci málem servali, načež ten, co prohrál, vykročil ke mně, protože jsem tam zůstala jediná. Dojmy z toho namachrovanýho blbce radši nebudu rozvádět , nicméně jsme vyrazili tančit. Jelikož jsem pro velký úspěch a svou nedoslýchavost zopakovala číslo s tim, že nevim jak se jmenuju, chlapec nabyl dojmu, že jsem nějakej dement a podle toho se ke mně i choval . Ale i tak jsem se s ním docela pobavila, jelikož naše polka byla opravdu nebezpečná celému okolí. Probíhalo to totiž tak, že zrovna v našem okolí se shromážila půlka sálu, takže při každém otočce, každém kroku jsem do někoho vrážela . Šup někomu loket do žeber. Do zad. Někdo vrazil do mě.... (i když i o tom vražení do mě se dá úspěšně pochybovat, jestli se spíš nevrazila já do něj ). No váleli jsme se tam smíchy, načež jeho nenapadlo nic lepšího než začít počítat skóre. To naštěstí v půlce tance ukončil, protože výsledné číslo by bylo zřejmě velmi ponižující . Ve finále jsem nějakému chlapci šlápla na nohu, omluvila se a tancovala jsem já. Když mi ale vzápětí šlápnul na nohu on, "Odveta, co? " mi šlo z úst úplně samo .

A pak už zahrála kapela závěrečnou znělku a šlo se domů. Za zmínku už stojí snad jen rozhovor Mekyho a Svobiho u šaten, kdy se Meky naklonil ke Svobimu a potichu poznamenal "To vole, já mám ale zapařený koule...", načež kolega Svoboda poznamenal "Čoveče já taky. To až přijedu domů, tak budu muset zas drhnout...rejžákem...to bude maso .

Dobrou noc