Samba, Rumba, Cha-cha, Polka...

je to skvělá vyhlídka na páteční večéééééér
Konečně to přišlo. Moje první taneční. Už při vycházení ze dveří jsem si vzpomněla na to známé "vykročit pravou nohou", což jsem tedy i uskutečnila. Moc to ale nepomohlo, protože vzápětí jsem narazila hlavou do zvonkohry na světle před dveřmi a málem jsem to celý kšiltem urvala... .
Po dopravení se k Máce domů jsem se začla pozvolna zkulturňovat. Pak, když dorazil zbytek výpravy, Máca rozdala panáky slivovice na posilnění (ráda bych upozornila na fakt, že na mě sice zírali jak na blbce, ale nechala jsem to klukům... ) a pak už jsme vyrazili. Před kulturákem jsme zaskuhraly, že je to tam samá naleštěná holka a vydaly se do blízkého parku, kde jsme vyměnily boty za taneční a začly finální úpravu. Obzvlášť se líbil můj způsob úpravy povinnejch silonek v rozkroku, kdy jsem udělala obrovskej krok a pak jsem přihodila asi dalších šest. Hlavně důchodci na vedlejší lavičce to nesli špatně .
V sále, sedíce na židlích jak slepice na bidýlku proti armádě tučňáků bylo naše zděšení doslova hmatatelné. Pak přišel mistr a začal mluvit. Byl super, ve všem, co říkal, byl nějakej joke, s partnerkou si navzájem dělali různý naschvály a celkově to byla švanda . Pak ale přišlo to horší.
Mistrovo "Pánové, zadejte se" totiž přítomní gentlemani pochopili jako "Berte ty nejlepší kusy", takže jsem zůstala sedět ještě s Mácou a Kelišovou . Pak se ale objevil Mek a vyzval mě, takže jsme šli. Musím přiznat, že můj první pokus o tanec byl...no...zajímavej. Nemohlo za ten jen neustálé Mekovo "No to je řiť", ale i fakt, že nám to tak skvěle šlo, že jsme krosili všechny kolem, neustále začínali znova, protože jsme to zkazili a tak dokola .
Po opravdu náročném výkonu jsem byla konečně uvedena na místo, kde jsem si s holkama sdělila první dojmy, což se neobešlo bez toho, abych vzápětí, když jsme se měli vrátit na parket, nevěděla, co máme dělat... . Takže když pak Mek byl vedle mě a cosi dosti rychle předváděl, nestíhala jsem a jen jsem za nim cupitala - opravdu upřímně doufám, že zrovna TOTO uteklo oku neustále nás sledující kamery (Velký bratr nikdy nespí ).
Pak přišla dlouho očekávaná pauza. Vypadli jsme ven, někteří začali nabírat nikotin, někteří zapadli do vedlejší hospody na pivo...a já jsem přepadla automat a dala si Sprite (následovala jsem instinkt... )
Když jsme se vyplazili zpět nahoru a znovu se začlo, byla další pánská volenka. To proběhlo asi tak, že jsem tam zůstala jako jediná ze všech holek sedět a snášela jsem pohledy všech, kteří promenádovali po obvodu sálu. Hlavně pohledy všech dívek stály za to. Takovej výraz typu "Jéžiš ta musí bejt pěknej lůzr, když jí nikdo nevezme tancovat... " . Pak ale náhle z davu vypadnul Bolda, hraně kultivovaně pronesl "Smím prosit, Bugys? ", takže jsem si nakonec neposeděla.
Tanec s ním stál ale za to . Co se musim pochválit, tak v něčem jsem byla lepší, než on. On totiž pořád zapomínal, kterou nohou jít, takže náš tanec probíhal asi tak, že jsme se neustále zastavovali, já jsem udávala slovem Pravou a zkoušeli jsme to znova. Na Mazurku to už pak bylo mnohem zábavnější, protože při "okýnkách" házel takový ksichty, že jsem se prostě musela smát, což ještě to dorazil gentleman z vedlejšího páru, kterej mi záhadně při dělání okýnka dal loktem do hlavy . Nakonec to ještě vylepšil, když mi zase spadla bota, já jsem zaklela a on unyle slušně pronesl "Teda slečno, takhle se mluví ve společnosti?? " .
A pak už jsme byli propuštěni. Abych shrnula svou první hodinu tanečních, bylo to takový...byla sranda, ale zároveň je mi líto, že jsem takový dřevo . Omlouvám se za suchost příspěvku, ale nějak nejsem momentálně ničeho lepšího schopna