Moje nora

let me show you my world
Před nějakou dobou jsem slíbila, že vám ukážu, v čem to vlastně žiju. Když jsem před pár dny kvůli oslavě narozenin (měla přijít Jana a to si představte, ta osoba u mě tuhle odmítla pobývat v pokoji, dokud jí nedám smeták a nebude moct zamýst ten humus na zemi ) tak nějak poklidila, konečně jsem se na to focení vrhla. Fakt, že jsem to ale udělala poté, co jsem se vrátila z odběru krve a do jedenácti jsem ještě spala, se na tom krapet podepsal. Tý hromádky oblečení a rozprasený postele si nevšímejte .

Procházíme spodním patrem, vyšplháme po schodech a po průchodu dveřma náhle stojíme před mojí norou. Dveře lehce okytičkované kytkama z cdček, nahoře moje nové životní krédo Lepší bejt spokojenej blbec než nešťastnej inteligent ((c)ZuSka), pod ním jmenovka, co tam visí už od chvíle, co jsem v pokoji osiřela, dole varování ohledně mojí lásky k úklidu a napravo nápis pro tatínka, který mu šetří otevírání dveří a vstupování ke mně do pokoje. Nemá totiž rád moji zálibu v hlasité hudbě


A už vstupujeme dovnitř. Slunce krásně svítí, postel je božsky rozrochněná a my zatáčíme doprava .


Vpravo dole už zmíněné oblečení. To na zdi, to původně bejvaly cdčka, co visely od lustru ke zdi a hezky se točily. Pak mi to bratr přestřihnul, když se předělávala eletrika (a když mi nalil primalex do koncovky k netu ) a dlouho to viselo na zdi jen tak. Tuhle jsem to ale trochu prostříhla a za použití pár hřebíků jsem to připevnila do této podoby. Na skříni je položenej flowerstick (zas jsem si s nim začla hrát a nad ním je moje sbírka kamenů, kterou máma nesnáší a nejradši by ji vyházela, protože údajně prohejbá celou tu polici a k ničemu to není. No to by se divila, jakou radost mi to dělá sbírat a vozit domů (už zmíněné "Jsem si přivezla spoustu krásnejch kamenů...ale neukážu ti je, páč bys mi je vyházela ")


Jsme zas o kousek vedle. Tomuhle rohu vévodí můj milovaný počítač. Pokud se zahledíte před klávesnici, tak zjistíte, proč jsem měla kvůli počítačovému stolu takovej průšvih s tatínkem. Celkově tam dělám všechno (jim, vyrábim), takže to pak takhle nějak vypadá . Za monitorem stojí můj milovaný stativ, napravo od něj jsou různé slepeniny ze střepů a na zdi vzadu jsou všechny možný pokusy s cdčkama, co jsem vyrobila poté, co jsem si vystříhala kytičky na dveře a nevěděla jsem, co s těma cuckama.


Přesuneme se zas trochu doleva. Tady lehce chyběla jedna fotka, páč jsem jí zřejmě nepořídila , nicméně už je napraveno. Nahoře jsou postavičky, co mi furt někdo dává, v prázdné polici pod tím plánuju miniaturu lesa, o patro níž je pár knížek, můj rozteklej sněhulák a krabička, kde mám věci k foťáku. Dole je ještě další výtvor z rozštříhaných cdček a fotky z tanečních (nějak nemůžu najít vhodnej prostor, kam bych to zahrabala )


O kousek víc doleva je tohle. Pod těmi obrázky bude viset polička, kde budou všechny ty mnou vytuněný květináčky, co stojej na knihovně (zatím jsem nesehnala dřevo ). V polici nad květináčkama je moje bible, Tvořme s fantazií. Máma musí brečet ještě teď pro ty prachy, co jsme za to dali . Už to sice nepoužívám, ale stejně je to úplně super věc. Vedle toho je nedosbíraný svět zvířat a nakonec Egypt, moje další velká láska. Na zemi si můžete všimnout toalety mojí spolubydlící a její prolejzačky z krabice, kterou já používám i přes její nelibost jako odkladiště pro dortový krabice .


Pomalu, ale jistě se blížíme k posteli. To vlevo dole je můj nedávný výtvor, lampa v kombinaci s odkládací plochou v trochu přírodním duchu. Už jsem její přední, pauzákem pokrytou a listama polepenou stranou stihla omylem projít, ale co . Kdo si všímá, moje postel je dvojlůžko. Jedna je moje původní, druhá pozůstatek po bratrovi, teď ji má přivlastněnou kočka. Já tam ale obvykle ukládám hosty, což se ovšem zase nelíbí kočce a v noci zkouší hosty vystrnadit . Pardon


Nacházíme se nad postelí, koncentrace zvonkoher, mé další úchylky, prudce stoupá . Máma to tuhle komentovala, že si tam ráda lehá a zvoní, protože se stačí někam natáhnout a znoví to pokaždý jinak. Já jí ale podezřívám, že v mojí posteli spává proto, že ji tam nechodí táta napomínat, že chrápe . Nebo to taky bude proto, že s mým megalapačem snů (ty kolečka, co visí z lampičky), nemají v mojí posteli šanci absolutně ŽÁDNÉ sny . Na poličce si ještě můžete všimnout svícínků, co jsem vám před věčností ukazovala.


Přesunujeme se k oknu. Romantický to výhled . Koncentrace zvonkoher stále velmi vysoká .


A už jsme u mého prvního psacího stolu (po odchodu bratra mi zůstal všechen nábytek dvakrát ), určeného na učení. Vrstva prachu pomalu sedá..... Ale ne, například ten twister vpravo tam leží nově. Stejně jako ta poleva, kornout a předkres na můj narozeninovej dort (komu přijde podobnej jako loni, ten se nemýlí. Tentokrát je to ale už dort se všim všudy, celej jsem ho dělala já a co víc, oproti loňsku má dokonce i krém ). V tašce hned za tím skladuju všechny předkresy a šablony předchozích dortů, na nástěnce mám veledůležité věci jako je rozpis tanečních a to modré vlevo, to je písemná forma školních hlášek.


Moje nová kravinka na lampičce. Vzala jsem pár nepíšících tužek a ve volné chvilce jsem si udělala toto. Jinak vpravo dole, to je moje opravdu dojemná slohová práce s názvem Dřevěná kačenka. Člověk by brečel, když čte tu dojemnou fiktivní story o rodinném tajemství . Moje doporučení, nečíst o babiččině dřevěné kačence, ale o babiččině dřevěné noze, stále trvá .


O kousek vlevo už se nachází další police (kdo si všimnul, tak identická jako ta, co mám nad postelí - další pozůstatek po bratrovi), která slouží k uskladnění všech možných barev, štětců a dalších a navíc ji využívám k sušení kytek a navěšování zvonkoher. Třeba ta zvonkohra, co tam zrovna visí, stále čeká, až k ní v keramice vyrobím poslední spirálu, kterou se mi povedlo rozflákat


A už můj pracovní stůl. Na lampičce si můžete všimnout zkušební verze chobotnice na Incikův klobouk, díky které mám teď v klávesnici a na monitoru jahodovou minerálku. Rozhodně se už nikdy nebudu pokoušet seškrabávat lepidlo řezacím nožem z lahve, která je plná a natlakovaná . Hned vedle je panenka, co má, jak se jistá osoba vyjádřila, "Držku jak kdyby jí pobodaly vosy." (stále čeká, až se mi povede přemluvit se a ubrousit to ). Úplně vlevo jsou tři nově vyrobené vánoční svícny a celkově se po tom stole povalujou věci, co potřebují dokončit (co se musím pochválit, tak tyhle jsem relativně nové. Ty, co tam byly už věčnost, jsem před časem nárazově dokončila ).


O kousek doleva. V pozadí můžete vidět, co jste už viděli na začátku. Pod stolem se nachází vánoční dárek pro mámu, kterej je momentálně ve fázi výroby. Vlevo je pak police, kde uskladňuju všemožný materiály, svíčky a věci, co si myslim, že budu někdy potřebovat.


Jdeme prudce doleva a zastavujeme se u lustru, kde se momentálně houpe moje relativně nová chlouba. Zvonkohra poslepovaná ze střepů. Jeden k druhýmu jsem lepila herkulesem až do zblbnutí. Ale stojí to za to, ne? .


Tak, závěrečný pohled na pokoj jako částečnej celek od stolu.



Na úplný závěr je tu pro ty, kdo mého protivného, náladového a zvracením_vyjadřujícího_sympatie mazlíčka ještě nezná. So, tohle je Flíčka. Pro bratra svině chlupatá, matinka jí říká kožko, táta jí nazývá mrchou a hosté většinou nadávají, protože je v noci kouše. Jsem na ní opravdu hrdá .


Tak jak se vám u mě líbilo?