To máme ale Štěstí,

že jsme to viděli
Je to sice už asi tak měsíc, už jsem dopsání dokonce i slibovala , ale přesto nemůžu nezavzpomínat na naši návštěvu kina v rámci školy, kdy jsme šli na nový český film Štěstí.
Už ten den začal zajímavě. Vzbudila jsem se, sedla jsem si na kraj postele, naklonila jsem se a...málem jsem zařvala, protože jsem měla krapet bloklý záda . Když jsem narovnaná jak pravítko (no, kdo by nebyl narovnanej, když sebemensí shrbení děsně bolí? ) dorazila k McDonalds, kde jsme měly s holkama sraz, vyrazily jsme Janě shánět baterky do discmana, aby měla co poslouchat (teda to je ale barbar...škoda, že taky nemám discmana ).
Tak si tak stojíme u přechodu (kdo to neví, tak já mám svítivě oranžovou bundu a Jana má tutéž ) na 17.listopadu a zoufale čekáme, až nás někdo pustí. Dvě minuty. Tři. Pak už to Jana nevydržela a lehce napruženě poznamenala "Volové, nevěděj, co znamená oranžová??? ", což nás náramně rozesmálo, ale nějakym podivnym způsobem to fungovalo i na ty řidiče, protože vzápětí nás jeden pustil . No po městě jedině s Janou .
Když jsme pak dorazily ke kinu na místo srazu, třídní už tam podupávala, tak jsme se shlukli kolem ní a dělali jsme, že posloucháme . Moje záda se ale po deseti minutách stání začla zas ozývat, tak jsem si tam sedla na bobek k zídce a držela jsem se jí. Třídní na mě nechápavě brejlila a pak se mě zeptala, co to tam cvičim, což ani nevím proč vyvolalo v Janě smích , nicméně jsem se udržela a jen jsem slušně odpověděla .
Pak jsme konečně byli vpuštěni do kina (resp. třídní pronesla "Jednou se nechovejte jak stádo a dovnitř." ) a už jsme se usazovali do sedadel. Nejprve kdosi prohodil "Teda v Cinestaru jsou lepší." , pak většina lidí kolem začla tasit discmany, mp3přehrávače a mobily a pak se rozjel film. Už prvním zklamáním byl fakt, že nepouštěly trailery , dalším se stalo to, co následovalo.
Po chvíli, když už jsme já a vedle mě sedící Michal pomalu podléhali rozkladu, přišla pěkná zajímavá scéna, kdy hlavní hrdinka byla v práci (btw. v Globusu, ale já mám blok na Hypernovu ), tak jsem pronesla "Jéé, ona dělá v Hypernově! ", načež Michal tak hlasem člověka, co 60 let propracoval, prones "To já bych nemoh dělat vůbec...", což mě dosti rozesmálo vhledem k faktu, že Michal je v naší třídě jenom proto, že ač je už vyučenej, tak je línej jít makat a proto se ulejvá na dalším učňáku a školní docházku má naplánovanou tak do 27 let .
Druhá chvíle, kdy se Michal projevil, nastala ve chvíli, kdy ve filmu přišla bouřka a hrdina se jal spravovat střechu igelitama. Když náhle propadnul střechou až do obýváku, Michal náhle vyskočil ze sedadla a na půl kina vyjeknul "KUA to bylo dobrý ", což mě opravdu dostalo do nálady, takže když vzápětí hrdina diskutoval s hrdinkou o přestavbě domu a Michal začal rozvádět jistou myšlenku, že "Taková vila tam...všude satelity, golfový kurty,-", už jsem se mu jen smála a rovnou jsem to datlila do mobilu .
Když jsme byli závěrečnými titulkami konečně osvobozeni (to bylo teprve to skutečné Štěstí ), vydali jsme se na denní světlo a vydali jsme se PĚŠKY ke škole (učitelka prohlásila něco ve smyslu, že jsem lemra, když jsem měla málem infarkt, že jdeme ke škole pěšky záááda ). Jenže jenom jsme vešli na Třídu Míru, spatřila jsem na druhý straně ulice Michala z tanečních (btw. má pěknou červenou bundu, takže si šplhnul ), takže jsem mu s tím, že když ho podravím, tak pro mě pak příště nepřijde , zamávala a pokračovali jsme v cestě ke škole.
U Duhový (teď už ČEZ) arény se Michal předvedl ještě naposled, když k nám tak náhle pronesl "Tak, a na tři vskočte do vozovky...á tak ne, to auto zatočilo...". No díky bohu, že to máme za sebou. Už se těším, až nám zas příště něco velmi poučného paní zástupkyně vybere .