pondělí 28. listopadu 2005

"Tancujte, nikdo se nedívá!"

a pátek nešťastný je den
Tak jako každý pátek byly i tenhle pátek taneční. Už fakt, že jsem cestu absolvovala MHD a ještě ke všemu s Drobasem, kterej neměl na práci nic lepšího, než mě zas buzerovat, že je gymnazista a já úplnej tupec, mě lehce znechutil, ale moje znechucení si nechme až na později . Když jsme vystoupili z busu, Drobas se chytnul jakési výše intelektuálně postavenější blondýnky (gymnazistka ) než jsem já, takže ke kulturáku jsem dorazila technicky vzato sama (né že by mi teda jeho společnost chyběla, ale to nechme taky na později ). Když jsem se na WC v kulturáku tak nějak povslíkala (to víte, tady sice není, resp. nebyl sníh, ale je tu zima jak na Sibiři ), vlezla jsem do fronty u šatny, hrábla jsem do peněženky a....zjistila jsem, že nemám dost peněz . Po chvíli naplněné opravdu geniálními kombinacemi typu do šatny dám jen bundu a půjdu s batohem (absolutně narvanym, tudíž velmi nenápadnym ) do sálu jsem naštěstí objevila v kapse pětikorunu, která mi sice vzápětí spadla na zem a nemohla jsem jí najít , ale nakonec mi ji našla nějaká holka z kurzu, takže jsem s ulehčením vrazila věci do šatny a razila jsem do sálu, protože už měl bejt začátek.
Tam mě celkem překvapila Marcela, která nezalezla do našeho velmi oblíbeného (a chlapci opomíjeného ) rohu, ale zabrala místa hned u východu, kde se vždycky tísní všechny dívky. Zvláštní bylo, že když dívku, která si sedla na její místo, upozornila, že tam není volno, holka se tak otráveně otočila a seděla dál. Když to ale řekl Svobi, holka se spořádaně zvedla a šla si sednout jinam. Podlejzačka .
Pak už konečně přilezla kapela a odkudsi se objevil i mistr. Měl pro nás pěkné překvapení - přinesl ukázat fotky z tanečních nějakejch 20let zpět. Jeho "Tohle budu asi já...á tak ne, to má růžový šaty." nás opravdu dostalo, ovšem dorazil to bubeník, kterej se zvednul a šel se mistrovi podívat přes rameno. Když zapíchnul nejspíš do jeho postavy prst a začal se děsně smát, mistr poznamenal "Hele, radši jdi bubnovat ", což ho usměrnilo a mohli jsme začít tančit.
Na první volenku přede mnou stanul lehce rozčilený Meky, kterému o vteřinu dřív vyfouknul Mácu (jeho sestřenici) Svobi. Když jsme na parketu tak nějak domotali waltz, cha-chu a ještě něco, Meky mě se slovy "No to byla jazda!" usadil a přišla další volenka, při který se zjevil nadšený Drobas. Ještě, než stihnul otevřít ústa, jsem ho lehce nevybíravě varovala ohledně kremrolí a podobnejch připomínek, což aspoň na chvilku zabralo, takže jsme se vrhli na blues. Při tom jsem odmítala dělat trojitý otáčky (aby bylo jasno, tak jsem mu vysvětlila, proč nechci), načež on reagoval tak, že prohlašoval "A teď jako pudeš!!" a rval mi ruku nahoru, což v kombinaci s mym "Trhni si" a škubáním ruky dolů muselo vypadat velmi komicky .
Když jsme se pak vrhli na výměnu rukou za zády v Jivu, jeho posmívání "Tři, to jakože tři kremrole." vyznělo celkem blbě v jeho prospěch, protože to nemoh pochopit a pořád mu to nešlo. Když ve finále začal tak zamyšleně opakovat "No já jsem asi dement ", měla jsem víc než dobrou náladu, což ještě dorazil mistr, kterej prohlásil "A dáma schová levou ruku. A pánové, amputace není nejvhodnější řešení ." .
Pak mě už naštěstí nechal žít a vystřídal ho jakejsi jeho spolužák, kterej se našemu vzájemnému chování dosti divil (ho asi moc nezná ). Naštěstí se mi povedlo vše mu vysvětlit a bylo . Pak při promenádě jsem byla dosti příjemně překvapena, protože extra MĚ vytrhnul partnerovi střídající Petr a vyrazili jsme na valčík, který jsme nějak odšlapali (a mistr neprve chtěl, abysme ho předvedli, protože měl nějakou blbou náladu a extra Petr mu nesednul, takže prohlásil "Tak pojďte, předveďte valčík.", načež jsem já krapet stupidně reagovala "Co, kdo, my??" ) a pak jsme se vrhli do waltzu. Petr si nechával vyprávět o minulý prodloužený, kde nebyl, takže jsme vypustili většinu figur a zařadili jsme figuru tlemení se znemožňující jakejkoliv pohyb .
Po přestávce, při který jsem osiřela v sálu a lehce zoufale jsem si zapisovala nějaký poznámky o uplynulý hodině (no, minule jsem totiž přišla domů a nevypotila jsem absolutně NIC, takže...), přišla jak jinak než dámská volenka. Já jsem hrdinně vyrazila za Pepou (ten, co minule vyhrál ten tanec s jablkem) a když se mi ho podařilo urvat, radši jsem se ještě optala, jestli se nebude nějaká slečna zlobit (no, i kdyby se zlobila, tak je mi to u..., ale slušnost je slušnost ), a po záporné odpovědi jsme se vydali opravdu ukázakově odtančit něco, co už si absolutně nepamatuju .
Pak jsme ještě skočili vyměňovanou polku (nebo jak se tomu nadává ) a cha-chu s Boldou, která ovšem také stála za to. Chlapec si totiž nejdřív nevšimnul, že netancujem jive, ale cha-chu a pak nějak nechápal, co má dělat po sólovejch otáčkách, takže tam zůstával sám a já jsem si tam tak s poklidem s rukama na imaginárním tanečníkovi tancovala dál . Když jsme pak ještě hodili country, byli jsme propuštěni domů s tím, že tím kecáním jsme přišli o pár figur (mistr nám někdy, nevím kdy to zařadit, sdělil, že se bavíme a nemá cenu nás něco učit, takže budem jen opakovat a máme smůlu), společenskou výchovu a nějaký kroky, který nás už nemá čas naučit, takže jsme si akorát ublížili.
S tímto jsem se lehce otrávená celou lekcí vydala na zastávku, kde mě ale rozveselili hoši z tanečních, co už tam čekali. Tak nějak se totiž rozhodli, že tam začnou tancovat. Když se mě poptali na kroky, rozhodli se pro cha-chu. Tu si ale pak rozmysleli a že se vrhnou na valčík. Jeden z nich ale (srabík ) náhle couvnul a prohlašoval, že kvůli tý ženský, co právě přišla na zastávku, tancovat nebude.. Když jsme ho s třetím jinochem, co tam byl s nimi, přemluvili slovy "Tancujte, nikdo se nedívá!", chlapci teda začli. Ten třetí ale hned na to začal řvát "KOUKNĚTE NA TY BLBCE, JAK TADY TANCUJOU!!!!" , takže hoši toho nechali a pokračovali až ve chvíli, kdy stáli uprostřed silnice a nic nejelo. To, že je vzápětí málem srazila jednička je jen malý nepodstatný detail .
A na závěr jedna citace:
"Nemáš kapesník?"
"Ne."
"Á tak dobrý, já mám."
smrká roztahuje to, co čeho se vysmrkal "Doprdele, to byly rukavičky!!!"
(so, upřímně doufám, že si je do příště vypere/nebudu s ním tancovat )

7 komentářů:

  1. Jo, taky jsem se jednou vysmrkal do rukaviček :-i :-)) Naštěstí to bylo až při cestě domů a mám dvoje :-))

    OdpovědětVymazat
  2. Uplne zivo si ta viem predstavit ako tancujes s imaginarnym tanecnikom, to musela byt fakt pecka :DD

    OdpovědětVymazat
  3. Jaj, vysmrkat se do rukaviček. Co je to za prase. Inu, stane se. Ale aspoň byla sranda, že.

    OdpovědětVymazat
  4. no co.. když se vysmrká na správnou stranu rukaviček, tak se toho pak nedotkne on, ale partnerka, že? :-i :DD ta poslední "scénka" mě fakt dostala :D (a teď si ještě utřít ten poprskanej monitor :-/ :DD)

    OdpovědětVymazat
  5. No... to by sa dalo pouzit ako lepidlo k partnerke... jej tak nahodou polozi ruku na zadok :-i a hele uz nejde sundat 8-D :D

    OdpovědětVymazat
  6. 4Incik: a to jakoze omylem nebo jsi nic jinyho nemel? :-i :DD
    4Jimi: jj...a to bys neveril,jak dobre tancoval...:shifty: :-i :DDDD
    4Lenka: prosimte ty uz radsi ne...-vymejslej zadny teorie :-i :D
    4Jimi: to bys hned zkusil, co? :DD

    OdpovědětVymazat
  7. ZuSka: Tancoval lepsie ako ty? 8-D :-i
    ZuSka: Nie, ja nerad smrkam :P

    OdpovědětVymazat