"Hm, zase bez rumu!"

přišel pátek a s ním co, ha? HA??
Samozřejmě taneční . Extra kvůli této lekci jsme šla do školy, extra kvůli této lekci jsem si vyslechla od ekonomikáře výtku kvůli tomu, že máma na rodičovském sdružení před všemi rodiči zpochybnila jeho schopnosti učitele, extra kvůli tomu jsem s Ajsem a Janou celej den uklízela (pracovní vyčerpání, (c)Ajs ), extra kvůli tomu jsem vstávala v pět...no hnus . Myslím, že všechny záporné chvíle dne už jsem vyčerpala a můžu se vrhnout na líčení tanečních .
Jako teď už obvykle, ke kulturáku jsem vyrazila nabalená MHDčkem s představou opravdu nice cesty. Ta ale nakonec opravdu nice byla, protože ženština vedle mě vypadala, že je v lihu už nejmíň tejden a docela leccos jsem se dozvěděla . Když vystupovala na stejný zastávce jako já, docela jsem se divila, jak pěkně jí to samo zatáčí doprava až nechce .
V kulturáku jsem honem zalezla na záchod, kde jsem se zkulturnila ve směru svléknutí přebytečných svršků (docela mě dostávaj mladé "dámy", co tam stojej u zrcadla půl hodiny a pětkrát si přemalovávaj linky ) a pak už jsem vyrazila ven vstříc dalšímu vzdělávání v oboru tance. Tam jsem měla ale poměrně šok, protože všechny lidi, co jsem tam viděla jsem nemohla poznat . Po dosti silném šoku z toho, že jsem tam asi na blbej kurz se naštěstí ve dveřích objevila známá tvář, takže jsem se uklidnila a razila jsem nahoru. Tam bylo ovšem ještě zavřeno, tak jsem zamířila ke stolu, kde seděl Petr a jeho kamarád (bývalej Janin spolužák), kterýmu jsem měla něco vyřídit. No řeknu vám, to jsem se zas předvedla .
"Ahoj. Hele Jana ti vzkazuje, že tě zdraví a že ti blahopřeje. Konkrétně nevim k čemu, ale vyřídila jsem ." "No, já mám svátek." "Aha." blbej pohled "Tak to taky blahopřeju." (máňo, kdyby ses představil, když jsme spolu tancovali ). No, pak jsem se vzdálila číst program vedlejšího kina a celou dobu jsem si připadala jak blbec .
Pak už naštěstí začla uvaděčka pouštět do sálu, tak jsem razila zabrat místa. Ovšem šikovně jsem v půlce cesty brkla, takže jsem se kus cesty potácela a vzala jsem to skluzem. No paráda . Po usazení na místo jsem čekala na Marcelu a když i ta dorazila, čekaly jsme na začátek. Když jsem v 17:04 poznamenala, že už mě to čekání nebaví a mohli by konečně přijít, náhle ze zákulisí vyplul mistr a...Máca mi začla nadávat, že jsem to přivolala, když tam klidně ještě půl hodiny moh zůstat .
Pak, standartní čekání jak krávy na porážku a k mojí židli se dostavil Ňéma. Zaculil se a vyrazili jsme. Už při waltzu jsem byla vyvedena z pár životních omylů (to radši nebudu moc rozebírat, ale dopadlo to tak, že mu mám říkat Martinko ) a při promenádě jsem byla dokonce tázána, co ve škole. Jelikož ale nevypadal, že má celej den čas, zkrátila jsem to na slova "Ááále v pohodě, jenom jsem prej děsně drzá a jsem si jistá, že mi všechno projde, no normál ", což ovšem zaslechla vedle nás zastavivší Petra a začla se smát (pche ). Když se vzápětí zeptala, kdo mi to řek, odpověděla jsem, že to řekla třídní mojí mámě na rodičáku, načež tomu ona nasadila korunu když prohlásila "Ale tak to je stejně pravda, ne? ". K tomu se radši nebudu vyjadřovat .
Když jsme si po první sérii zas sedli, mistr začal uprostřed sálu něco klábosit. Pozornost všech si ovšem šikovně získal až poté, co kolem něj prošla jeho partnerka s čajem, on zavětřil a poznamenal "Hm, zase bez rumu! ". Byste nevěřili, kolik mladých a nadějných lidí zbystří, když slyší slovo RUM .
Pak přišla další pánská volenka a kdosi, kdo mi v paměti nezanechal jedinou stopu, takže vás (a a hlavně sebe ) ušetřím nějakýho líčení něčeho, na co si nepamatuju . Při další volence jsem byla velmi pobavena. Tak tam tak sedíme s Mácou, všichni už se promenádujou a k nám míří ten típek, co jsme se krapet chytli. On se zastavil, podíval se na nás, nahodil znechucenej pohled a odešel. No, na pro něj dostatečně slyšitelné poznamenání "To je debil " moje sousedka konstatovala, že ten se mnou už asi nebude chtít tancovat.... Máca se nakonec zadala kýmsi a já jsem tam zůstala sedět sama. Pak se naštěstí (no, otázka je pro koho ) vynořil z davu kdosi a požádal mě o tanec. Bohužel moje "Asi budu muset " špatně pochopil, takže jsem po celej první tanec zmírňovala jeho naštvanej výraz . Nakonec jsme skončili blues, kde jsme se tak úplně neshodli, protože jsem furt zapomínala dělat otáčky nebo ho pouštět na sólový otáčky...děsně mě to uspává . Nakonec jsme ještě s tím samým partnerem dali čardáš. Mistr nám to fakt originálně vysvětlil, když řekl "...a ten jednokrok jistě znáte z diskoték, je to takovýto..." a začal sebou házet jak v smrtelný křeči se zdviženou rukou a zalomenejma prstama . Celou situaci dodělala holka ve vedlejším páru, která pronesla "Jééé, to jsme tancovali na Slovensku!!", načež její partner dost skepticky poznamenal "To není na Slovensku, to je v p_deli.". Nezbylo mi, než souhlasit .

Po přestávce přišla moje oblíbená společenská výchova, tentokrát na téma "První návštěva dívčina přítele v domě rodičů. Samozřejmě za přítomnosti rodičů, že. , nezapomněl dodat mistr . Následující rady a informace jsou mi žel na nic, nicméně to, co nám mistr vypravoval pak pro dokreslení, mě zaujalo:
"To takhle přišla dívka domů a pozdravila "Ahoj dědo, ahoj babi!" tak rodiče, samozřejmě když se trochu uklidnili, začali nastalou situaci řešit. Tak pozvali jejího přítele na oběd, že to vyřešej svatbou. Tak naleštili byt, maminka navařila a napekla, tatínek se psychicky připravil a pak zvonek. Tatínek šel otevřít a tam...PANKÁČ. Vysoký barevný číro, celej ocvokovanej, na nohou kanady, no noční můra rodičů. Teď on nepozdravil, v těch kanadách vešel do bytu a hodil sebou na gauč. Tak se teda najedli a po jídle teda otec přinesl slivovičku, že jako chlapi to proberou. Tak si to postavil na stůl, nalil a pak se otočil. Ten kluk seděl rozvalenej vedle něj, nohy v kanadách na stole a v ruce cigárko. Pak se poprvé projevil, a to slovy "Dej mi jiskru, sokole!", takže otec ho vzápětí shodil ze schodů a dcera se stala svobodnou matkou." .
Pak nastala dlouho očekáváná (a s nadšením uvítaná ) dámská volenka. Tak nějak neurčitě jsem vyrazila směr tučňáci, ovšem když jsem náhle zmerčila, že tam Petr stále nezadanej stojí a víceméně (kromě pár holek ) k němu nikdo nemíří, prorazila jsem promenádující se páry a urvala jsem ho pro sebe . Jeho následná, lehce pobavená reakce "Tak konečně jsi to stihla,co? " započala opravdu humornou sérii. Začli jsme čardášem, tentokrát i s hudbou. Moje konstatování, že si připadám jak cvičená veverka bylo dosti přesné, protože při tomhle si připadám ještě hůř než při ptačím tanci a to už je co říct . Pak jsme se vrhli na country2, což se taky neobešlo beze srandy, protože Petr tam poslední dvě hodiny nebyl, tak nevěděl, o co go. (Michal tam je každou hodinu a stejně to neví, divné ). Nakonec jsme zakončili cha-chou, kdy on se mi smál, že celej tanec nemůžu odtrhnout oči od páru za náma, co tam zkušeně prováděl jakési přeměny za zádama a podobně .
Pak jsme si sedli, mistr oznámil, že si teď dáme waltz s otáčkou do leva a já jsem se lehce naklonila k Marcele a poznamenala jsem "Hele doufám, že nepřijde Michal. S nim bych to fakt nedala...". Hm, tak hádejte, kdo si to ke mně vykročil . Náladu mi to nicméně nezkazilo a poté, co jsem trochu zkazila náladu já jemu ("Hele nechci nějak to, ale...TRÉNOVALS??") jsem ještě provedla zlepšení následujících pár minut ("Drobná reorganizace. JÁ vedu, ty vzpomínáš na kroky ") a pustili jsme se do toho. Řeknu vám, to byla plavba. Jsem tam s nim šikovně házela sem a tam, až to vypadalo jako tanec , a on dokonce po několika zastávkách, kdy jsme začínali znova a snažila jsem se mu to vysvětlit, pochopil, co má dělat a šlo nám to .
Pak mi ovšem zkazil radost mistr, kterej nechal pány postoupit o pět dam a za mnou stanul Milouš. Jen jeden pohled na něj mi stačil, abych ho informovala o tom, v jakym nebezpečí se nachází a pak jsme se mohli pustit do valčíku. To byla dosti sranda, protože mně se v půlce lekce rozbila bota a padala mi, takže jsem nestíhala tahat nohu po zemi, aby mi na ní nešlapal, takže jsem tam co chvíli skučela a nadávala jsem mu. Nakonec se musím zastydět a přiznat k tomu, že jsem ho fyzicky napadla poté, co prohlásil, že na dělání kremrolí nohy nepotřebuju .
Bohužel přežil to, protože jsme si měly postoupit o tři partnery doleva a za mnou stál někdo jinej. Mistr prohlásil "Případně se seznamte.", tak jsem se otočila a pak jsem musela uznat, že s timhle klukem jsem už tancovala. On pak prones "My se známe, viď?" tak jsem mu to nevyvracela a nechala jsem ho v představě, že mám aspoň mlhavé tušení o tom, jak se jmenuje .
Poté, co opět postoupili kluci jsem za sebou náhle měla Petrova kamaráda, Martina (jsem si to našla v kalendáři ). Slovy "Tos to teda chytnul " jsem ho upozornila, že tanec se mnou, táhnoucí nohu za sebou nebude to pravý ořechový a pustili jsme se do Jivu. Tam jsme oba krapet vynechávali otáčky a figury a vůbec, ale co byste chtěli, ve čtvrt na osum večer .
Pak už jsme byli vypuštěni a snažili jsme se dostat ven, v čemž nám ovšem zabránili lidi z druhýho kurzu, co se hrnuli dovnitř, aby urvali místa (druhej kurz měl prodlouženou). Kéž se jim to vrátí na dětech . Ale vlastně ne, vrátí se jim to příští tejden a to konkrétně od nás