Deník horizontální pracovnice 2x08

ach ta duševní pohoda
Abych byla zas konečně po čase zas pozitivní, musím vám sdělit, že můj pobyt zde nabral úplně nový rozměr. Né že bych dospěla absolutní duševní pohody a vyrovnanosti (to v mém psychickém stavu není ani možné ), ovšem našla jsem jednoduchý způsob, jak to tu přežít bez úhony.
5:45, vstávám. Z uší sundávám sluchátka, vyměňuju vybitý baterky, dávám je nabít a odcházím do práce. U skříňky sluchátka sundávám, dopracuju, zas si je vemu a s výjimkou sprchy je mám zas až do rána. Máte někdo nějaký kéry? Neslyšim. Koukáte na dementní Rodinný pouta a Vyvolený? Neslyšim. Máte zas nějakou návštěvu, která tři hodiny nezavře ústa? Neslyšim. Zas kouříte na pokoji? Nevzrušeně otvírám čtyři okna a zalejzám do peřin. Se nebudu rozčilovat.
Možná to nezní moc dobře, ale musim vám říct, je to úžasný. Jak zpívají moji oblíbení Smash Mouthi, I got a holiday in my head. Denní program z jiného pohledu spočívá v tom, že ráno vstanu, jdu do práce, přečtu si nový komentáře a jdu spát. Vstávám na večeři, pak sedím hoďku na netu, jdu na pokoj a jdu spát. Postrádáte tam někde nějakej pohyb? Já momentálně ne. Předevčírem jsem v rámci vyvětrání dalšího kouře (asi někdo neco vařil a spálil to, jinak si jeho vznik nedovedu vysvětlit ) otevřela dokořán okno u svojí hlavy a usnula jsem. Od tý chvíle mám rýmu, hedejk jak prase a nechce se mi nic dělat (né že by předtim chtělo ).
A zítra mám konečně volno. Hodlám vstát v pět, jít na procházku a fotit. Hráblo mi? No asi jo .