Deník horizontální pracovnice 3x05

ne, ještě žiju
Včera to zde bylo poněkud depresivní. Zástupce šéfkuchaře po mně brutálně vyjel a nadále mě deptal kvůli totální prkotině až za moje hranice psychických možností, takže zbytek dne nebyl nic moc. Ale technicky vzato jsem ráda, že se to stalo, protože se ukázalo, kdo tady za něco stojí a kdo ne. Zbytek dne jsem seděla v okně, za kterým bouřilo a dost pršelo, házela jsem štěrk na dvě lahve od piva, co ležej pod oknem a čekala jsem na smilování ve formě nějakýho blesku. Ten se ovšem nekonal, takže jsem vyhrabala CD se Ska, nahodila jsem sluchátka a absolutně jsem vygruntovala celej pokoj. Ukázalo se, že fleky od zubní pasty nemusej bejt úplně všude a v zrcadle se člověk může dokonce i vidět. Poslední klip, kterej dávali, než jsem vypla televizi, byl už zmíněný Blueberry day. Musím říct, že i díky tomu se mi až do tří v noci spalo celkem dobře.
Pak mě ovšem vzbudilo nehorázný teplo. Nechápu jakej je smysl v tom, že topení náhle začne topit o půlnoci a do tý doby nic . No nic, sundala jsem nějaké to oblečení a chtěla jsem spát dál. Narazila jsem ovšem na drobný problém. V sousedním pokoji obyvatelé usli s puštěnou televizí, ovšem na takovou hlasitost, že nepochopim, jak vůbec mohli usnout. Pokud máte při koukání na televizi dojem, ja otravný jsou reklamy na Persil a podobný blbosti, měli byste vidět, jak otravný to je ve tři v noci . Když se mi nakonec ve čtyři povedlo usnout (ano, krásná doba, zrovna dnes jsem vyjímečně šla na šestou ), bylo to tak skvělé, že to prostě nemohlo trvat dlouho. Ano, budík byl neoblomný a musela jsem vstát.
Úsměv mi vykouzlili už překvapivě ráno Leouš a Patrik na Evropě2. Řeknu vám, kdo jste dneska neslyšel ranní šou, o moc jste přišli. Jelikož měl Leošek narozeniny, bylo to jakože speciální a mně osobně nejvtipnější přišly vstupy, v nichž Patrik zpíval na různý písničky. Perfektní byla jeho verze "Nesnáším loučenííí..." od Michala Davida. On tam tak zpíval a Mareš si diktoval, jak to má zpívat. "Tak zpívej jako Michal David....A teď jako Kačer Donald..." Obzvlášť ten kačer nás málem položil . A co se speciálního konce týče, byl opravdu speciální, Patrik "zpíval" na Leošův (s)hit Lži jsou jako déšť. Ovšem dělal to hlasem Klause, takže jeho věty typu "Vim, že opravdu, ale opravdu jsem se nezeptal, jestli jsem tu jediný...", završené tím, že Leoš zavyl naživo byly opravdu krásným startem dne . (když jsme u těch krásných věcí na cukrárně, včera jsme po dokončení práce zkoušely jakejsi novej recept na koláč. Tak jsem pěkně zadělala těsto (ano, ukázalo se, že ty dvě lžíce bílého vína nebo čehokoliv jsou opravdu potřeba, aby bylo poznat rozdíl mezi těstem a drobenkou ), Daniela mezitím udělala náplň a pak nastal hlavní problém, dostat to hnusný lámavý těsto do formy na koláč. Dvacet minut snažení a povedlo se mi to tam jakž takž namačkat. Dvě vteřiny, Daniela mi to vzala, otočila to do odpaďáku, prohlásila "Stejně by to byla pěkná s_ačka..." a tím naše snažení končilo. No já to snad radši ani nebudu komentovat .)
Pak jsem přešla do kuchyně, nejdřív ale na oběd. Maminčino kuře ještě šlo, mnohem veselejší byl ovšem údiv všech, že konečně nemám výraz, jak kdybych se chystala někoho podříznout. Totálně mě ovšem dorazil místní típek zvaný Al-kajda, co mě pořád zve, že se pomazlíme. Jsem si tak v kuchyni pomazávala houskový knedlíky olejem, načež on se ke mně tak natočil a prohlásil "Jsem věděl, že máš dobrej cit v rukou " . A před koncem směny pouštěli na kuchyni Šmouly. Zastřelte mě někdo .