Lenka. Neznáte?

vaše (ne)štěstí
Jako obvykle jsem ve víru školy. Dnes jsem si udělala pěknej den, ráno jsem šla k zubařce (která mi nezapomněla návštěvu nějak okořenit, což tentokrát provedla tím, že mi při vrtání zubu poněkud vzala i jazyk, načež můj bolestivej výkřik komentovala slovy "Ještě, že nikdo není v čekárně, protože to by mi všichni zdrhli ." ), pak jsem se stavila na jednu hodinu ve škole (potřebuju nějakou známku z matiky a psala se písemka. Nás novej matikář mě myslím nemá moc v lásce, protože minule jsem přišla na jeho hodinu také po návštěvě zubaře a měla jsem strašnej hlad, takže jsem začla konzumovat hodina nehodina. Poté, co nás asi třikrát napomenul, že v hodině se nejí, se dost prudce otočil směrem do třídy a narazil v nejbližší lavici na můj obličej, přičemž já jsem si zrovna vzala v lavici další koláč a měla jsem ho přiloženej k puse ) a pak jsem zas vyrazila k další doktorce. Pak jsem vesele seděla u pc, přepisovala si sešity a tak nějak úplně nedošlo na to, abych sepsala charakteristiku, co budem zejtra psát v hodině naostro a máme si ji připravit doma, protože není čas. Dostala jsem se k tomu až teď večer, takže jsem začla s tím, že napíšu o někom vymyšleným, abych to měla rychle. Po chvíli zírání na pět řádků o holce jménem Lucka (pardon, nemohu si pomoct, ale jméno Lucka ve mně po delším koukání evokuje až k nevolnosti představu Lenčiný ségry ) jsem se vzdala a rychle jsem to změnila na Lenka. A co z toho plyne? Ano, to že jsem psala o nějaké Lence taky, ale nejzákladnější je to, že Lenka je i moje nejlepší kamarádka, takže...Reklamu na Lenku dnééés v telke dávaju .
A jinak myslím, že následující text je pro skuteční fajnšmekry, protože...v něm nejsou smajlíci .

Tohle je Lenka. Známe se už od základní školy, což už je pěkných pár let, ale stejně se stále přátelíme a doufám, že jen tak nepřestaneme. Lence je 16 let a momentálně chodí na Obchodní akademii v Pardubicích.
Lenka je částečně velmi charakterově podobná mně, možná proto jsme se v šesté třídě skamarádily a ještě nás to nepustilo. V neznámém prostředí mezi neznámými lidmi si není moc jistá, ovšem když se s okolím seznámí, je vtipná, usměvavá, přátelská a dá se s ní zažít spousta legrace. Troufám si říct, že si velmi dobře rozumíme a je mi líto, že se teď, co jsme každá na jiné škole, nestýkáme moc často. Co se týče jejího chování k okolí, moc nemusí "namachrované" jedince a moderní děvčata, stejně jako já. Její a vlastně i můj okruh dobrých přátel je proto trochu menší.
Jak jsem už řekla, momentálně navštěvuje se snahou nabrat vědomosti Obchodní akademii v Pardubicích. Její vztah k učivu a potažmo celému učení je poněkud vlažný, což se projevuje hlavně na jejím způsobu učení, který spočívá v tom, že večer se nedonutí učit a ráno vstává před pátou hodinou, aby se učila. To, jestli se ráno skutečně učí, pro mě stále zůstává nezodpovězenou záhadou. Na prospěchu se to sice projevuje, ale moje kamarádka je velký optimista, takže je to vlastně v pořádku. Ve volném čase je Lenka vášnivou cyklistkou, na výletech ráda fotí, ráda, stejně jako já, hraje volejbal. Velmi ráda jezdí na výlety do Slatiňan, kde jdou v teplejším počasí v ohradě umístěni koně. Co se převládajícího pasivnějšího vyžití týká, ráda sedí u počítače, chatuje s kamarády, dívá se na filmy, její oblíbený seriál Přátelé apod.
Abych trochu ještě přiblížila její povahu, vybavila se mi jedna naše společná příhoda. V deváté třídě bylo mezi naší partou holek dosti populární takové to vzájemné strkání kdykoliv a kdekoliv. Jednou jsme šly takhle ze školy a Lenka se poté, co jsem strčila já jí, rozhodla mi to oplatit. Byla to chvilka, ovšem v ní jsme toho hodně stihly. Lenka se rozeběhla mým směrem, já jsem uhnula a jí se povedlo narazit do Báry, která šla vedle mě. Bára je ovšem tak trochu typická anorektička, 40kilogramů i s postelí, takže rozdíl mezi tím, jak by reagovalo moje tělo a jak reagovalo její, byl hodně velký. Bára totiž popoletěla, narazila do vedle stojících popelnic, srazila je a po jedné se začala válet. My jsme vzápětí měly trochu problémy vůbec stát, ovšem smích nás jen tak nepřešel, protože Bára se vzápětí kymácivě zvedla a dosti naštvaně vyběhla na Lenku, že jí to oplatí. Bohužel, Lenka byla poněkud těžší, takže veškeré pokusy jí něco provést byly spíše směšné než účinné. Tímto krátkým vyprávěním jsem ale nechtěla poukázat na Lenčinu váhu, ale na fakt, že je s ní legrace skoro neustále a jsem ráda, že se známe.
Abych ji na závěr shrnula, musím poukázat i na její asi nejzápornější vlastnost, kterou je jasně lenost. Já jsem ovšem taky velmi líná, takže je to de facto vlastnost kladná.

No nechcete ji?