Deník horizontální pracovnice 3x06

pomoc, bojim!
Lidé dobří, dnešní pracovní část dne byla samej šok. Nejdřív se mi povedlo něco zkazit. Asi tak o dvě hodiny pozdějc jsem byla sama na dílně, tak pěkně jsem dle rozkazu zadělala hmotu na kuličky a čekala jsem. Daniela se vrátila, s odporem do toho zabořila prst a prohlásila "JÉŽIŠI, co to je za KENTUS??" Moje okamžité zmatení a nadávání si, že jsem to zas zmršila, mě chvíli nechala důkladně užít a pak mi sdělila, že si dělala srandu a šla to zpracovat. A pak že tady nejsem tejraná .
Pak nám přestalo fungovat rádio. Nic proti tichu, ovšem když promícháváte marmeládu a to nechutný mlaskání se rozlejhá po celý místnosti, máte trochu chuť to rádio zprovoznit. Po pár Danieliných ranách (to bylo asi nejúčinější ) začlo rádio opět fungovat, ovšem ztatily jsme Evropu2. Naladila tam teda něco, kde dobře hráli. Jak jsme si tak pěkně libovaly, že máme naladěný dobrý rádio, písníčka skončila a moderátor začal mluvit. Polsky . Dobrá, další pokus. Rádio Blaník a božský Kája. Popravdě další půlhodina probíhala asi tak, že vždycky něco naladila, písnička dohrála a už se k tomu vrhala znovu, protože se to nedalo poslouchat. CO mě ovšem pobavilo nejvíc byla jakási soutěž na rádiu City (zřejmě), kde v jakési tipovací soutěži moderátor mluvil s lidma, co hádali nějakej rok, mluvil s nějakou ženskou, ta řekla svůj tip, pokecali, on začal mluvit s dalším, zavěsil, vzal další linku a tam zas ta ženská, přičemž ona se ho začla vyptávat, kolik mu je a tak, načež mu tam začla vlejvat, jakej to je sympaťák a že by ho brala . No kde to jsme, toto?? .
Pak se ovšem stalo něco, při čemž jsem si málem nadělala do kalhot. Čtenáři, kteří se mnou "prožili" minulou praxi, jistě pochopí. Pracuju si tak pěkně na dílně, opět sama, a náhle hop a skok a ve dveřích se objevil pan Bodis (za minulej příspěvek se mu omlouvám, napsala jsem mu tam špatný I ) a sdělil mi, že se mám na noc přestěhovat k holkám na osmičku, protože na pokojích pro účně bude probíhat úklid. Informovaní jistě pochopí mé následující stavy, vrcholící představou skoku z okna . Moje ochota s tím úklidem pomoct, aby se urychlil, byla nezměrná, ovšem nakonec to dopadlo mnohem lépe, úklid bude rychle a nemusím se stěhovat. Ale už jsem v kapse měla klíč od osmičky, fuj .
Naštěstí už posledním šokem dnešní pracovní doby byl můj odchod. Tak jsem si tak došla do šatny, začla jsem se převlíkat a pak mi došlo, že jsem Al-kajdovi slíbila, že mu z vejtahu vytáhnu fasování do kuchyně. Tak jsem tak pěkně na cestě ke kuchyni a náhle ho potkávám s tím, že to ještě nemá, ale mám jít dolů a říct paní, co to má na starosti, že mi to má dát. Ovšem ukázalo se, že nejen že ta osoba vůbec nemá čas a neustále nadává, protože je konec měsíce a najednou se všichni dodavatelé můžou přetrhnout, aby to stihli, takže v praxi to vypadalo asi tak, že jsem 20minut čekala, než všechno vyřeší, načež se opravdu ukázalo, co na mě hoch PO SKONČENÍ pracovní doby ušil. Ano, nejdřív jsem hromadu věcí těžkejch jak kráva nanosila na paletu, pak jsem to zase přenaskládala do vejtahu a pak jsem to nosila z vejtahu do skladu. Dneska teda opravdu sportovat nejdu, asi bych to nepřežila . A odměna? "Máš u mě tatranku. A nebo máš radši sex? ". No, snad radši tu tatranku .