Deník horizontální pracovnice 3x03

ticho, pořádek, dobré jídlo? KDE?
Včera k večeru jsem měla totální hedejk (první poznámka v závorce: chtěla jsem se tomuto slovu jednou vyhnout, ale nejde to . Druhá poznámka v závorce: bystře jsem si totiž zapomněla doma čepici . Ač teda nutno uznat, že například bundu jsem zatim použila tak akorát jako závaží na krosně, když jsem se sem plazila. No ale zas taky jsem včera dobrou půlhodinu seděla na lavičce u vstupních dveří a čekala jsem, až přestane pršet ). Dobře, po nějaké době se mi povedlo i usnout, spim spim. Najednou mě probudil totální rachot z pokoje naproti (zdravim Reného ). Peřina narvaná na uších mi ovšem moc nepomohla, identifikovala jsem Gaia Mesiah. Maňána konkrétně. Blažená chvilka ticha a rachot pokračuje. Náhle se ozývá Danielin nadšenej výkřik "Jé, to bylo odpoledne na Očku!" a zesiluje to na maximum. Ano, dávali to, Blueberry day jsem si zapsala jako další song ke stažení. ´Cause tonight we gonna have blueberry dumplings... Ovšem teď bych ocenila ticho. Po chvíli se vzdávám a zkouším se vzdálit do koupelny, že by tam mohlo být větší ticho. Bez výsledku, po chvíli se vracím, René s Dančou se mi ještě stíhají smát, jak vypadám a padám zas do postele. Po chvíli ovšem následuje doslova BLAŽENÉ ticho. Nedává mi to a nadšeně otvírám do suprově tichoučké chodby a zasněně poslouchám to TICH-. Z pokoje o dvoje dveře vedle náhle ozývá doslova výbuch jakýhosi šílenýho metalu. Ano, hoši z kavárny. Když jsem tam minule krájela ty chobotnice, po chvíli utrpení jsem si doslova libovala, protože tam hodili Enfiserum. Teď padám do postele a po chvíli upadám zřejmě do kómatu .
Dnešní odpoledne, po pěkně prospaných pár hodinách se budím, oblíkám a lehkým pokrčením ramen a myšlenkou, že snad nebude kontrola pořádku zakopávám oblečení ke skříni a rozrochněnou postel nechávám za zády. Zamykám dveře, se sluchátkama a Garbage v uších si to tak kráčím ke schodům. Tam potkávám správce, který zrovna klepe na dveře pokoje holek (mých spolubydlících, všichni chápeme, že? ) a když se nikdo neozývá, táže se mě,jestli nevím kde jsou a po záporné odpovědi odemyká a vchází dovnitř. Zastavuju se a vyčkávám. Když po se po chvíli objevuje opět ve dveřích, nenápadně se tážu. "Pane Bodys, to je kontrola pořádku? ."
"Ano ." (a dopr...)
"Chcete se podívat ještě ke mně, vám odemknu..." (to víte, když to udělám dobrovolně, třeba mi to projde )
"Ne, dobrý, mám v tebe DŮVĚRU! .", poplácává mě po rameni a jsem propuštěna. No TY WOE, záchvat mě chytá ještě u silnice . No jo porád, jdu jen do posilky, bazénu a pak se na ten úklid HNED vrhnu .
Směju se, protože ještě nevím, co mě čeká na večeři. Dala jsem se totiž opět na adrenalinové sporty a jako jediná jsem si dala veget, květák s mandlovou omáčkou a bramborem. No...jedinej klad této omáčky je v tom, že v sobě má plátky mandlí, jinak je to nechutně sladký. Poté, co na to vysypu půlku slánky, protože OPĚT zapomenu, že slánka u stolu pod větrákem má díry jak kráva, se to dá víceméně pozřít. Díky bohu za jabko, co k tomu bylo . A víte, co je totálně nejhorší? Že tuhle neděli je normální oběd Rybí filé a jako veget jsou Smažený žampiony. Bych se na to nejradši vyprdla, velebnosti .