Deník horizontální pracovnice 3x08

apokalypsa!
Jak jsem včera psala, že mi přestala fungovat karta, jakási paní mi ji na recepci překódovala a zas dobrý. Ovšem. Né že by mi internet a jídlo nestačili , ale promrzlá jak sobolí trus jsem došla k Výšině, strčila jsem kartu do dveří a...no nic, samozřejmě. Vydala jsem se tedy zpět. Kdo máte po shlédnutí pohlednice u Jimiho dojem, že vzdálenost mezi Výšinou a Horizontem je roztomilá, musim vás ujistit, že když to jdete po dvacátý za den, tak není . Dobrá ale, mírně nadávajíce jsem se zase vyplazila nahoru a nechala jsem si onu osobu znovu zavolat. Víte, proč jsem se nemohla dostat na Výšinu? "Vy bydlíte na Výšině? Já jsem tam nastavila Součkárnu..." . Whůůůsáááá .
Večer jsem nemohla usnout. Po půlhodině zírání do...no, ehm. Abyste mě pochopili, na posteli nademnou je spousta nápisů a kreseb. Všechno je to fixou a propiskou, jen asi v úrovni mých prsou je tam sprejem nádherně vyvedený kosočtverec se všemi detajly, co má asi tak 80cm na vejšku. Mě na tom ovšem deprimuje to, že když se zhasne, tak je vidět jen on. Myslím, že odpověď na otázku, co dělám před spaním je už zodpovězena. Koukám do.... Abych se ovšem vrátila k původní myšlence, nemohla jsem usnout. V rámci nudy jsem si tedy recitovala všechny básně, co umim (někdo mě slyšet tak se asi domnívá, že jsem magor ) a nakonec jsem se dostala až do takové fáze, že jsem si při světle z kus dál položené restaurace četla Květy zla. Proč jsem si nerozsvítila se neptejte, já to nevim
Ráno, ta skvělá část dne. Probudila jsem se hodinu před zvoněním budíku a už to nevypadalo, že usnu, tak jsem se pustila televizi. Můžu děkovat bohu, že jsem se sama od sebe probrala patnáct minut před začátkem pracovní doby .
Měla jsem ovšem vyrazit o něco dřív, páčto takhle jsem viděla Alenu, jak s taškou kráčí na autobus směr Pardubice. Já jí tak...ehm, přeju příjemnou cestu .
Do těch největších katastrof ovšem patří sníh. Sice to není ta nejhorší, ale pěkně ošklivé to je. A už kua zase padá... Mám dojem, že možná se mi ani nepodaří stihnout zešílet, protože umrznu .
A co se nejhorší katastrofy týče..no hádejte, není to těžký. Stěhuje se za mnou do mého hnízdečka kravín z osmičky. OMG . Situaci bych doplnila citováním části jednoho miirova staršího blognutí. Zmar, utrpení, deprese, rozklad, hniloba, smrt.. A asi tak to i bude