Deník horizontální pracovnice 3x04

tak se mi ztratila kočička
Nemohu si pomoct, začíná se mi tu fakt líbit. Pěkně si spinkám 12 hodin, takže den vypadá asi tak, že ráno vstanu, jdu do práce, z práce du spát, vstanu na večeři, protáhnu se v posilovně, poplavu si v bazénu a co? No jdu spát . Dnes jsem to ale pojmula trochu jinak.
Po práci jsem se totiž nakonec vykopala z krásné příjemné postele a vydala jsem se na vycházku. Šplh k Horizontu, pohled dolů ze stráně...a kočka nikde. No nic, slezla jsem dolů (to se musim pochválit, povedlo se mi při tom poprvé fakt padnout na hubu, s výtlemem jsem sjela asi tři metry po trávě ) a tam jsem se pohledem zastavila na těch yzmíněných sáňkách a bobech, co byly pod sněhem a tuhle jsem na ně narazila. Otázka chvilky, boby jsem použila jako stativ, sáňky jsem hodila na kousek zbejvajícího sněhu a vyrobila jsem si opravdu oduševnělé foto. Coming soon .
Dále jsem pokračovala podél řeky. Nebejt zábradlí, co se kolem ní táhne, tak bych se i vykoupala, protože jsem tak zasněně zírala po okolí, že jsem si nevšimla škvíry v chodníku, zasekla se mi tam bota a jak jsem automaticky pokračovala, tak se mi tam zasekla i druhá a málem jsem se složila . No, po vyproštění jsem se nějak dostala k řece a fotila jsem a fotila. Když jsem se vyplazila zpět na trávu, na čemsi žlutém (teď si nevzpomenu ani kdybych se po...) objevil krásnej motýl, já jsem tasila foťák, sehnula jsem se k němu...a ten šmejd odletěl. Dobrá, křečovitě držíce baterku (ano, mám s sebou náš rodinný fotoaparát, který po vložení čerstvě nabitých baterek po třech fotkách hlásí, že dochází baterie. Nezbývá vám než neustále křečovitě tlačit na takovej ulomenej tentononc, co tam ty baterie drží) jsem se přesunula na další místo, kam si sed, natočila jsem doťák na něj...a jak to sluníčko tak hnusně svítilo, nemohla jsem ho najít . Ale to také nevadí, vyfoceného ho mám, pokračovala jsem v cestě. Po chvíli koukání mě zaujal les za řekou, doplazila jsem se zpět k mostku a přešla jsem. Jak jsem do toho lesa chtěla krásně vlýzt, tak cedule Národní park. No co jsem komu provedla? .
Pak už jsem se ovšem vracela zpět k Výšině, protože jsem původně chtěla ještě spát. Po zastávce v obchodě, kde jsem si koupila nanuka a potkala jsem holky (pozor, byla jsem POZDRAVENA! ) jsem se doplazila k Výšině, otevřela jsem dveře a tam vytřeno. Vytírat tam jistá ukrajinská pokojská, šla bych ven ještě projít nějakym bahnem a pak až bych šla na pokoj , ovšem jelikož na Výšině uklízí Daniela, vrátila jsem se ven a tam jsem čekala. Po chvíli nadávky a ze dveří se vynořil René s Čertem, kterého tam nechal. Tak jsem mu házela sněhový koule, ať má aspoň někdo radost.
Když jsem dorazila do personální jídelny, kde se dneska vydávaj jídla, protože se v zázšmí restaurace perou koberce, tam samozřejmě ona pokojská. Tahle osoba totiž musí bejt všude první. Tak jsem si zatim nabrala čaj, donesla si ho ke stolu a vrátila se k okýnku. Ona udělala totéž, ovšem když šla, tak se zahleděla na podlahu a zařvala na mě "TOS VYLILA TY?!???". Pche, taky jsem na to koukala, bylo to už zaschlý . Abych se ovšem dostala k důvodu, proč ji nemám ráda. Jsem si takhle jednou šla ze Sportka a že se stavim u šaten v automatu a koupim si pití. Otevřela jsem dveře do zázemí a koukám, vytřeno. Nikde nikdo, tak jsem si vycházkovym krokem vyrazila k automatu v půlce chodby. Bohužel, za zákrutem chodby ona ještě vytírala a hned jak mě zřela, spustila takovej proud nadávek, že bejt psychicky slabší člověk, tak se tam už válim na podlaze ve výčitkách. Smůla pro ni , jsem ignorant, dál jsem pokračovala v cestě. Už jsem byla na dosah koštětě, přesto jsem si nezraněna koupila pití a doprovázena dalšími nadávkami jsem došla až ke dveřím ze zázemí a doslova jsem saldce zazpívala "Nashledanou! ". Začla jsem šplhat po schodech, sakra já něco...boty. Ano, nechala jsem v šatně boty . Ano, když jsem opět otevřela dveře, narazila na tvrdej pohled a potlačujíce smích jsem zapadla do dámské šatny, úplně jsem cejtila to koště v zádech . A to si teda vyprošuju, TAHLE osoba se může zvencnout kvůli tomuhle a pak se ještě každýmu doslova se-e do prácem a diví se, že po ní každej něco pomalu hází .
A teď mě omluvte, jdu se ještě stavit v bazénu. Sice je na dně jakejsi zelenej písek, ale tak znáte to, ne? Lepší drátem do voka než příklepovou zbíječkou do pr....

/4miira: no tomu nebudes verit, mela jsem v planu ti po navratu napsat, jestli bys mi to vypalil :D takze, udelal bys to prosim? (a driv nez za mesic? :-i :DD)/