Hurá do práce!

jen ten elán mi chyběl
Dopoledne jsem v rámci psychické přípravy rozvíjela podvratnou činnost s Jimim a koukala jsem na film No,ve snaze stihnout to jsem se ohodila minerálkou (kterej blb to zas natřepal?? ) a u vrat jsem se málem (hlavně že Jimimu jsem se smála,že jim sněží a bude se to klouzat ) vysekala ...fakt mám ráda,že když člověk spěchá tak se všechno se.... K obchoďáku jsem dorazila krátce před půl druhou,kdy jsem měla domluvenej sraz s Pavlou,co tam měla jít se mnou (cesta byla zajímavá,vítr mě odhazoval,úplná vánice...sem si připadala jak na Sibiři než v Čechách ) Před vchodem jsem čekala celou věčnost na Pavlu...když nešla a já jsem potřetí přetáhla ten čas co jsem jí dala jsem se tam chystala vrazit sama,ale nakonec jsem ještě chvíli počkala...přišla sice o deset minut dýl a ještě s tim,že obešla celej obchoďák,protože nemohla ten služební vchod najít,ale přišla Společně jme vyhopsaly do patra na recepci,kde zrovna hačala nějaká véélmi milá paní (asi jako já,když mám zakázaný pc ) Tam jsem se ukázala,protože jsem neměla blbý dvě stovky na vstupní kartu (tak jsem dostala jen NÁVŠTĚVU a šla sem - což ovšem navozuje základní otázku,zda za to vůbec dostanu zaplaceno,že ) Po převlečení do svého slušivého (haha) jsme se přemístily k turniketům a vyrazily jsme na plac (tam se mi líbilo zrcadlo,co viselo před schodištěm vedoucím přímo do obchodu - byla na něm rosnička a nápis " Zrcadlo,zrcadlo,kdo je na placu nejkrásnější?" ) V pekárně jsme byly rozhozený na místa - na mě vyšel obslužnej pult Tak jsem strávila pár hodinek tam...to celkem šlo,akorát jedna věc mě tam štvala : lidi furt něco CHTĚLI mám obavu,že se mi to tak seklo v hlavě,že když se na mě někdo podívá tak řeknu "dáte si ?" Tam mě ale překvapily dvě věci: 1. 50% lidí nebylo schopnejch pochopit že to není samoobsluha 2. a celých 99% lidí (jen dva to neudělali ) se mi poté,co jsem jim do sáčku nahodila co chtěli,začlo sápat po ruce ...tak jsem vždycky tak decentně couvla,chvíli jsem zápasila s uzlem (víte jakej je problém udělat uzel,když máte ruce pláclý v igelitovejch rukavicích,sáček vám klouže a zákazník na vás blbě zírá? )a pak až jsem s decentním úsměvem ( ta cedule " U obslužného pultu být usměvavý a milý" byla fakt zavazující ) pravila prosím a začla jsem odbavovat dalšího Jednu chvíli tam přišel nějakej kluk,familiárně mě pozdravil a usmíval se...jako povědomej mi byl,ale jinak mi přijde že ho neznám (to ta skleróza )...pak se mě ještě ptal jak to de a smál se,když sem nebyla schopná uvázat uzel na sáčku (no ale KDO to sakra byl?? ) popravdě,asi tak 30ti lidem jsem se musela omlouvat že jsem tam poprvý a sem mimo (ale většina to vzala s úsměvem - no,kdo by se nesmál při pohledu na utahanou osobu s igelitovejma rukavicema,lodičkou na hlavě a pohledem zombie ) Po velmi úúmornééééé (sem já to chudák ) několikohodinové pracovní době jsme se statečně vydaly směrem k zázemíííí Pak jsem ještě v zájmu utišení / to bylo fakt geniální,nevzít si žádnou svačinu / 9ti hodinového hladu udělala nálet na bufet na nádraží cesta domů proběhla skvěle,protože byla na zemi taková břečka,že jsem za sebou mohla akorát táhnout nohy V naší ulici jsou takový dlažky zvednutý kořenama stromů,takže se po nich dobře sjíždí...našla jsem jednu,na který byl obtisk boty,jak uklouzla...jsem si říkala,že to musela bejt docela sranda ...akorát,že když jsem na ní zkusmo šlápla tak jsem se málem " zasmála " taky no,třikrát hurá všem pracovním dnům co skončily