Takhle jednou v něděli,tuším 20.2. to bylo
, jsem se tak nějak vzbudila a nebylo mi zrovna nejlíp (no,to člověku s teplotou 39,5 obvykle ani nebejvá ) No,odpoledne když mi teplota klesla na sladkých 38,5 se matinka rozhodla,že radši zajedem na pohotovost... Moje rodinka mě,jak je už v perexu,na cestu podpořila : Otec:Tatínka jsem,těsně před cestou,poprosila o čaj (dokonce mile
) jeho "Nevotravuj,nemám čas!!
mě opravdu povzbudilo Bratr:Tentokrát už opravdu těsně před odjezdem,kdy jsem zhroucená na lavici u dveří čekala na matinku mě přišel podpořit bratr...vylezl ze svého pokoje povídá: "Mám tu jednu písničku,skvěle se sem hodí"
Já: "Jakou?" No,můj milý bratřík začal notovat "I hope you die" od Bloodhound Gang,takže taky velká podpora A nakonec matinka:(ta tomu nasadila korunu) Jedeme autem na pohotovost...maminka tak náhle zatočila ke hřbitovu a onen čin doplnila slovy :"Tak to nebudem zbytečně prodlužovat..." Ano,moje rodina je mi v každé chvíli velkou oporou 
Ty už jsi zase nemocná? Zajímalo by mě, kolik lidí jsi u toho svého pultu s koblihami nakazila... :))))
OdpovědětVymazatStaon: no dovol? JÁÁ někoho nakazit? :-i
OdpovědětVymazatale néé,já jsem teď byla týden ve škole,takže zákazníci jsou nedotčeni :-/ :-i
To muj tata by pro me udelal prvni posledni... no kazdy spime jak si usteleme, ze? :)
OdpovědětVymazatEj veru, fajnu rodinku to ty mas :-)))
OdpovědětVymazat