Hlavní postavou tohoto srdceryvného dle skutečnosti psaného příběhu je náctiletá dívka,která je rodiči zbaběle týrána zákazem počítače a internetu
Příběh se zaobírá dívčinou psychickou krizí,abstinenčními příznaky a zoufalou snahou o nalezení sama sebe v normálním světě. (dojemné,až mi slza ukápla 
) 9.ledna 2005 , prvních 24 hodin utrpení
Hned poránu,když jsem mamince jemně navrhla,jestli když už nemůžu na net,jestli bych nemohla aspoň na pc,jsem vyslechla další (kolikátý už?
) kázání a radši jsem poslušně zalezla 
(ale doufám,že mi to postupem času dovolí,protože nevim jak přežiju jen na rádiu,kde co chvíli hrajou něco ze superstar 
) Odpoledne,v rámci objevování normálního života jsem vyrazila za Leniškou Bratřík,dostatečně obalen radama /fascinuje mě posedlost mého otce,jeho otce a celkově všech chlapů v naší rodině po dávání rad
(viz. ta chvíle,kdy mě děda nabádal,že kluci sou nadržený prasata,kterejm de jen o jedno (stručnějc řečeno ) a já jsem,dusíc se smíchy,přitakávala )/ jak se má chovat na koleji konečně (teda výraz měl skoro až úlevnej ) naskočil do auta a jal se mě a matku odvézt na nádraží...po cestě matinka ke všemu zjistila,že nemá žádný doklady 
(to mi připomnělo co jsem vyslechla omylem tuhle v autobusu : "jedu takhle s bráchou autem a silniční kontrola - první co brácha řek bylo " Já ho přejedu!" ...) No,maminka mě odvezla za Leniškou a jela dom... zazvonim,slezu ze schodů ,natočim hlavu do prvního patra a v zápětí mám málem infarkt,ježto na mě Lenka koulí očima a tváří se jak de....ehm,normálně (aaaau ) No,poté co se jsem se jakž takž vzpamatovala z úvodního šoku,jsem se jim před domem zhroutila na lavičku a snažila jsem se přijít k sobě /zase aaau / Pak se ozvala taková rána - aha to se Lenička snažila projít vstupníma dveřma (ono by je stačilo odemknout,slečno,nemusíte je hned vyvracet ) Na našem oblíbeném Opávku jsem se trochu rozčílila,co tam dělaj ty děti když JÁ si chci hrát Ty ale nakonec odešly,tak jsme měly volné pole působnosti Tak jsem zavzpomínaly na ty chvíle,kdy jsme jak vandalové..no ehm,radši nic Na houpačce jsem se skvěle natlemila při vzpomínce na to,jak se tam Lenka minule rozplácla (tohle blognutí mě asi fakt bude stát život ) Pak mě dostala,když řekla " jenom řikám že vidim hezkýho ptáka" či jak to bylo No,pak jsem se přesunuly k Lence dom...pustila mě k pc ( néééééét ) ,ale měla jsem problém...pořád jsem nemohla najít nějaký písmena a navíc měla prohozený Y a Z (no dobře,každej koho znám kromě mě a bratra to má prohozený ) Když jsem po věčnosti dopsala,tak jsme dokoukaly FD..to vám byla krása Ještě jsem obdržela Vánoční dárek ( to bude ale krásně hořet ) a jela jsem domů 
Tam jsem úspěšně otevřela věc nazvanou kniha (no dokonce ) a četla jsem si.... ovšem asi po hodině a půlce knihy to na mě bylo moc souvisejících písmen za sebou (),tak jsem se šla podívat,proč se přes zeď ozývá tak příšernej jekot aha,Superstar..myslim že z tý první holky musely vstávat zbytky vlasů i Soukupovi Lepší koukat na to ,než do zdi (vyjma chvíle,kdy tam byl Julián ),takže jsem shlédla celej první díl ( ale stydim se ) I když mi to teda silně poškodilo psychiku Pak jsem smskovala a somrovala na matce podpis Juliána / zas tak moc mě to nepoznamenalo,aby byl pro mě 
/ Pak jsem ještě v zájmu osvěty koukala na Kobru 11..já osobně bych trochu vylepšila ty ůvodní titulky,konkrétně tu chvíli,kdy Simírovi vjíždí kamera na oka...kdyby mu vjížděla do nosu tak by to bylo rozhodně stylovější Po krásném přání dobré noci ("at se ti zda treba o tom,jak Julian pomalu umira na nejakym mucicim stroji" 
) jsem šla spinkat...ale zas tak špatná představa to není.....
Boze ja zazit nieco podobne tak by som sa uz asi nevzpamatal :-) Gratulujem ti ze si to vydrzala ;-) (a prehod si Y a Z :-i)
OdpovědětVymazat