Další taneční

blbec jeden...
Týden uběhl a na řadu přišly další taneční. Dopoledne jsem s Janou odreprezentovala naši školu v Ideonu na Schole Bohemii, praštila jsem se dveřma od ledničky do hlavy a naběhla jsem do kulturáku jakože tančit .
Už na začátku, když to vypadalo, že nás bude víc než kluků jsem začínala mít blbej pocit. Ten byl však vzápětí odsunut do pozadí, když se na mě zazubil Ňéma (další bejvalej spolužák) a vyzval mě k tanci. Následující waltz a ještě cosi proběhlo skvěle, dozvěděla jsem se například, že po škole byl v hospodě, kde si dal jakousi hodně napěněnou kofolu a podobné důležité informace (začátek rozhovoru byl velmi zajímavej, protože on nejdřív začal typickou konverzaci Jak se máš, co škola...? tak strojeně, že mě to dostalo ještě víc, než kdyby mlčel a blbě zíral, jako většina mých partnerů při dalších tancích )
Pak přišel opravdový zážitek ve formě polky, do který jsme přidávali promenádovej tentononc (no to...jak jdeme nejdřív dokola a pak v promenádovym postavení ). Zrovna poté, co nám mistr vysvětlil, že nemáme při tý "promenádě" dělat tak dlouhý kroky, že přeběhnem celej sál, tak se mi záhadnym způsobem povedlo nechat nohu za podpatkem tanečnice vedlejšího páru (jakože vlastně v tý díře ) a natáhla jsem se tak, že jsem ten krok stejně dvoumetrovej udělala . Ještě že mám tak pohotového tanečníka (a narazila jsem na záda tanečníka v páru před náma ).
Pak, pak přišla božská cha-cha. Jelikož je to jedinej tanec, co už tak nějak umim, přímo ji zbožňuju . Dosti mi ji ale, nechci to říct až tak ošklivě, zkazil Michal, kterej pro mě přišel. Na mou neviňoučkou otázku, jestli od minule trénoval, odpověděl že ne, takže když se u nás v půlce tance zastavila mistrova partnerka a po zbytek tance mu to vysvětlovala, vůbec jsem se nedivila . Ale rozhodně jsem se přitom nenudila, protože zatímco on ji sledoval a zkoušel to, já jsem zírala přes jeho rameno a v zápalu tance jsem při kroku vzad šlápla někomu na nohu. Na decentní "Au." jsem se otočila, abych se omluvila (já se pokaždé omlouvám, tak nějak jakože ze slušnosti. Zvláštní ale je, že buď se ty lidi smějou nebo na mě hážou tak hnusný pohledy, že cejtim čepel v zádech ), nicméně MISTRŮV vyčítavý pohled, na který jsem narazila, mě málem srazil k zemi. Byste nevěřili, jak divně na mě tanečník zíral (no, to on popravdě zíral od začátku, protože jsem z toho, co říkal, pochopila, že netihnul nějakou holku a byl pěkně otrávenej, že musí jít se mnou), že se tak nepřítomně nečemu směju .
Pak ovšem, po přestávce, přišel skutečný vrchol těchto tanečních. Jako vždy po pauze, přišla jediná dámská volenka. Jana za mnou sice poznamenala, ať se rvu, že nezbyde, ale já jsem se z toho nepoučila a než jsem k vyhlídnutému Petrovi dorazila, byl zadanej. Mojí zásadní chybou bylo, že jsem brala kluka poblíž něj, co zbyl. Když dopromenádili až k pódiu, mistr velil zastavit, rozestavit se do řad a opakovali jsme Jive. Když začla hrát hudba, začalo peklo. Chlapec trochu nevěděl, že mezi "vést někoho" a "vláčet s nim kam chce" je trochu rozdíl, takže jsem pozvolna začínala na rukou cejtit, jak mi dělá modřiny (teda, stačila mi vzpomínka, abych mohla psát další řádek a už jsem jen mile poznamenala "Debil." ). Když jsme se nicméně asi pošestý srazili (to bylo zvláštní, kdykoliv jsme se srazili, nahodil výraz typu "Bože ta kráva to zas zkazila "a tvářil se, že je děsný utrpení se mnou vůbec tancovat), chlapec to nevydržel a poznamenal, že to tancuju blbě (mimochodem mám pocit, že tam byl někdo úplně jinej než já, kdo to tancoval blbě /jsem úžasnej teoretik /, ale to nenarážim na zbytek sálu ). Když jsem se pak ohradila, že to on jde moc rychle, zastavil se a pak se to rozjelo. "Děláš ty kroky moc dlouhý a furt mi někam utikáš!!!"
"No tak asi potřebuju nějakej prostor na tu otáčku, ne??"
"Tancuješ to blbě, po tý otáčce se srážíme!"
"No protože tam jdeš TY blbě!"
když na něm vzápětí bylo vidět, že zas nabírá dech na nějakou náramně blbou poznámku, rychle jsem vyštěkla
"Budem teda tancovat nebo mě hodláš dál buzerovat??" a až teprve pak jsme mohli pokračovat. Sice až jen dodatečně to tak beru, nicméně myslim, že na nás moh bejt dobrej pohled, jak všichni kolem tancujou a my tam stojíme proti sobě, řvem na sebe a rozhazujem rukama (díky bohu za hlasitou hudbu ).
Vrátit jsem mu to mohla ovšem hned poté, protože jsme měli tancovat valčík. Jeho výkon bych ohodnotil stejně jako ten Jive, tj. nedávám to, ale mám sebevědomej pocit, že jo, takže náš tanec vypadal asi tak, že já jsem tancovala a on kolem mě hopsal, aby to vypadalo, že se mnou tancuje . Co mě ve finále dodělalo byl fakt, že když jsme se otočili, tak za mnou seděla moje učitelka na suroviny, zírala na nás a úsměv měla teda pekelně širokej . Díky bohu, že nás mistr hned poté nechal utvořit kruh a kluci měli postoupit o dvě partnerky doprava .
Když jsem se toho pakoně konečně zbavila, tancovali jsme ještě s nějakym típkem, tušim jako Jirka se představil, Cha-chu. Celou dobu jsem hypnotizovala židli u stěny sálu, za šplápnutí na nohu jsem se omlouvala, jako reakce na to jsem sklízela "V pohodě" a úsměv...někteří by se měli učit .
Na závěr této lekce jsme se ještě fotili, což se obešlo celkem problémů až na fakt, že jsem při opouštění sálu málem nabrala dveře, jak jsem byla oslněná . Doufám, že to předčí naši třídní fotku (kdo ji viděl, ví, co to je skutečnej humus )

Jinak příští týden je teda první prodloužená. Uvidíme, co bude