Moje první prodloužená

kulhy sem, kulhy tam
Jak jsem před nějakou dobou slibovala a fakt se i stalo, přišla moje první prodloužená. Když jsem tam ovšem šla, měla jsem o svých budoucích výkonech dosti pochybnosti (na praxi jsme dneska s jednou spolužačkou blbly, že nejdřív jsme si po ksich...obličejích rozmazávaly různý krémy a hmoty, načež jsme přešly k útokům s vodou, jelikož jsme uklízely zázemí a mistrová byla na dílně. Když jsem si tak pěkně připravila prostor k ústupu, abych jí ohodila vodou a pak zajela do šatny, měl můj plán drobnou vadu. Nepočítal totiž s louží, kterou ona předtím před šatnou vyrobila. Tak já jsem provedla a začla jsem utíkat. Před šatnou jsem si nicméně ve svých BEZPEČNOSTNÍCH PROTISKLUZOVÝCH botách tak rozbila ústa, že když jsem se přestala tlemit /a že to ale trvalo /, začínala jsem sčítat zranění a došla jsem k naraženýmu zápěstí a celý horní části levý nohy, takže komentáře spolužáků na mou místy opravdu vtipnou chůzi byly všelijaké ). Ale abych se dostala k tomu, proč vám to vlastně rvu . Ve škole jsem to nějak rozchodila, ale po návratu domů to začlo znovu, takže když jsem naskakovala ke svému Velkému bratrovi do auta, moje chůze byla dosti kulhavá. (btw. to se bratřík doma docela předved, když přišel v kvádru, mámě sdělil, že mu pračka rozcupovala kalhoty, takže je má samej žmolek a DÍRU, načež nahodil neviňoučkej výraz a ptal se, jestli si tam nemůže vzít notebook, aby se nenudil ).

Když jsme dojeli ke kulturáku, vmísila jsem se do davu a konkrétně jsem šla ke skupině, kde byl jedinej mně známej člověk a to Ňéma, bejvalej spolužák. Tak se tam tak nenápadně vtírám a náhle na mě promluvil Petr, kterej tam byl taky. Jeho "Hele, všechny odmítej, dokud nepřijdu já, jo?" mi dosti vyrazil dech, nicméně bránit se nebudu, že? . Pak ovšem dorazil můj bratr a začal Ňému pošťuchovat, že kde má maskáče a zbraň, že by ho tu čekal jinak (byli spolu na paintballu). Když pak on začal reagovat stylem "By se mi blbě tancovalo, kdybych jí měl v kapse. Přecejenom to má kilo něco, bych tancoval ke straně ", smáli jsme se už všichni .
Dalším dosti překvapujícím bylo, když jsme s Marcelou vlezly do sálu, usadily se a vzápětí se ve dveřích objevila Veronika a Matěj, bejvalý spolužáci (btw. Matěj je ten můj bejvalej idol ). Když si k nám přisedli, bylo mi řečeno, že mi to sluší a kapela začla hrát znělku, povstali jsme a začly jsme se vykecávat (to má mistr hodně rád ).
Ten se s tím ovšem taky nijak nepáral, protože nás pozdravil a pak chlapce s květinou v ruce poslal na pánskou volenku (jeden chlapec nás pobavil hned na začátku, když tak trochu pro kohosi spěchal a někdo mu vlez do cesty, takže on první co po dvou krokách udělal, byl pád na parkety ). Petr se na mě sice vybodnul (pche, chlapče ), nicméně přede mnou stanul Michal (už jsem ho zmiňovala, je tak trochu, pohleďme pravdě do očí, nešikovnej). Když mi předal kytku (btw. troufám si říct nejhezčí, co kdo dostal, nicméně byla krapet těžší, takže když jsme s ní tancovali, tak mi pomalu ale jistě padala ruka ), já jsem položila typickou otázku, jestli na dnešek trénoval a on přiložil typickou odpověď, že ne, začli jsme tančit cosi, co sice už nevim co bylo, ale šlo nám to .


Když mě usadil, povyměňovaly jsme s Marcelou skóre, kdo šláp kolikrát na koho, přišla další pánská volenka, při níž se celkem nic zajímavého nestalo, takže si to vlastně nepamatuju a ani nevim, proč to tady zmiňuju (jediný, co mi utkvělo v paměti byl fakt, že zrovna když jsem se nadechla, že tanečníkovi řeknu, že budem zatáčet, tak jsem se tak moc nadechla, že jsem spolkla žvejkačku a po zbytek tance jsem se dusila ).
Pak ovšem přišlo sólo pro garde. Jelikož můj Velký bratr už vypadal všelijak, jen ne zabaveně, vyrazila jsem k němu, abych ho vytáhla na parket, jak bylo domluveno. Tanec s ním probíhal celkem skvěle, jen mi chvíli trvalo, než mi došlo, jakže mám dělat to, co po mně chce
Po přestávce, při níž jsem si skočila na WC (to samotný mě už pobavilo, protože jsem vlezla na záchody v patře a tam fronta 12ti lidí. Tak jsem se otočila, sešla do přízemí a tam v mém důvěrně známém WC /tam jsem se převlíkala, jak jsem šla z Ideonu, a málem prokopla dveře ve snaze vlýzt do silonek / NIKDO ) a k baru, jenže tam byla taky dosti fronta. Žel druhej bar už v kulturáku není, tak jsem se vrátila do sálu a šla jsem pokecat s velkým bratrem, který mi akorát sdělil, že se nudí a že mi to celkem jde.
Pak přišla, jak to vždycky po přestávce je, dámská volenka. Poučena z pár poslednbích lekcí jsem vypálila k Petrovi, ale když jsem od něj byla KROK, vyzvala ho nějaká holka, co se nacpala přede mě . Když v celym okolí zbyl jen ten...ten...ten lůzr, se kterym jsme se na parketu pohádali, honem jsem hnala pryč. Lidi, co už promenádovali, sice lehce čuměli, když jsem skrz ně prosvištěla a tak tak jsem ulovila "posledního" kluka, ale hlavně, že se povedlo . (jinak s tou holkou jsem si to ještě vyříkala, hned jak jsem se dostavila na parket : "Máš pěkný šaty " "A tys mi šlohla partnera! " "Tak to se omlouvám... "No, proteď ti to ještě odpustim, ale příště už NE! "Musíš bejt rychlejší... "Jo jo, příště poletim ")

Následující série byla sama o sobě velmi vtipná, protože mistr nás nechal zastavit, tak mezi náma procházel a najednou se u mě zastavil a s nenápadnym výrazem se ptal, jestli jsme se v Jivu už učili branku a smyčku nebo ne. Když jsem kladně odpověděla, přešel do prostředku sálu a pravil, že si to zatancujem. Půlka sálu sice reagovala, že jsme se to jště neučili, ale on jen nahodil škodolibej výraz a pravil že jsme se to učili, se že tady ptal slečny a ukázal na mě (hlavně, že je neslušný ukazovat ), takže na mě šel nejeden ošklivej pohled (btw. tohle nám taky později vysvětlil, ptal se proto, že ztratil blok, kde měl napsaný, co kterej kurz umí, takže po chvíli na nás zkoušel nucení něčeho, co jsme se ještě neučili, znova).
Přišel na nás totiž s Country. Tak tam tak dopromenádujem, zastavíme a on pronesl, že si to dáme rovnou s hudbou (btw. byla jen hudba, ŽÁDNÝ pěvecký doprovod jako u Incika ). Když kdosi v davu zoufale vyjekl "Ale to jsme se ještě neučili!!", mistr jen vyvalil oči, jak vyjeknul "Jééééé, SORRY!" a začal vysvětlovat . Když nakonec dodal "A při tý výměně pozor na vyražený dech a jiný zranění!", tancovali jsme poněkud zaraženě
Páčto si už dál nepamatuju, jakej to mělo přesnej sled, spíš jen tak popíšu momenty, co jsem si zapamatovala (btw. fakt, že si pamatuju zhruba polovinu, je na mě dosti chvályhodný ). Někdy po druhé přestávce přišla další dámská volenka, při níž jsem jsem sice Petra hledala, ale ten nikde nebyl, takže když jsem se zadala a vtáhla jsem na parket spolužáka z první třídy, náhle se objevil (tak to ale už fakt nas...). S Adamem, kterej mi hned po vstupu na parket řek "Zuzka, žejo? Si tě pamatuju ze školy", což mě docela překvapilo (jinak tohle mě nehorázně ****. Jelikož je škola, kde máma pracuje, v naší ulici, věčně na mě na ulici řvou nějaký namachrovaný usoplený šesťáci moje příjmení a zkoušej, jestli se otočim ), jsme začli vést debatu o mé matce .
Když jsme se pak učili Slowrock, mistr doslova perlil. Nejprve nám s partnerkou ukázali, jak se máme držet (mě osobně dycky dostává to jeho "Na první pokus, pánové, NA PRVNÍ POKUS, dáte ruku na partnerčinu lopatku a nebudete po ní nikde šátrat..." ) a pak tak nějak popisoval, kde všude můžou bejt ty spojený ruce. Když tak na závěr zamilovaně prones "...a nebo na partnerově srdci" a dodal "..., takže pokud máte v kapse peněženku nebo mobil, doporučuji přemístit ", načež se ještě odtáhnul od partnerky, otočil pravou kapsu u kalhot a řekl "Cha, podivej, dneska mám drobný preventivně tady ", nemohli jsme už všichni .
Pokračoval ovšem hned poté, co jsme dotančili, a to tím, že komentoval tanec některých jedinců slovy "Jsem vám k tomu slowrocku zapomněl říct, že si nemáte okusovat hlavy..." , načež nám začal vyprávět jednu historku z učení v jinym městě. "Jsem takhle jednou učil v Hlinsku (takový městečko kus odsad ) a tam je to v divadle udělaný tak, že rodiče seděj nahoře na galerii a dívaj se na svoje děti seshora. No a jednou nám tak uprostřed slowrocku náhle vypli produ, prostě náhle všude tma, jen bubeník fungoval. No děti byli samozřejmě dole v tý tmě spokojený, jenže rodiče náhle VYTÁHLI BATERKY. Oni si je totiž, jak tam chodili ze všech těch vesniček kolem, nosili aby pak po cestě zpátky viděli na cestu. No vypadalo to pěkně, jak si začli svítit na svoje děti, jen těm se to moc nelíbilo....". No sranda .
Pak jsme si ještě zatančili kradenou polku, to byla taky děsná sranda, načež přišla ještě mazurka a jive, který jsem tančila s jakýmsi típkem z hlediště. Co se ale musím přiznat a i jemu jsem se přiznala, připadala jsem si lehce, ale opravdu jen lehce neschopně, protože on po mně chtěl nějakou jinou figuru než jsme se učili a já ne a ne to pochopit . Ještě že byl tak trpělivej .

Z první prodloužený jsem odjela s pěknou květinou, bratrem, bejvalym spolužákem a dobrym pocitem, že se to vyvedlo .