Deník horizontální pracovnice 2x02

my own personal heaven
25.3.2006, den první

Cesta proběhla skvěle. Na nádraží jsme si pěkně mlčky postály, pak dvě hodinky cesty v totálně narvaném busu (ano, řidič skvěle řešil nedostatek zavazadlového prostoru, postupně lyže a bágly zasypaly prostřední dveře a celou uličku, kde nad nima viseli další lidé ) a pak už jsme dojeli do Pece. Sněhový zpravodajtví nehlalo, je tu hromada vlhkýho sněhu. Proč? No protože je slejvák jak prase .
I zabydlení proběhlo oproti očkáváním skvěle. Ukázalo se, že není volnej pokoj, abysme mohly bejt pohromadě, takže holky šly na naši minulou Osumnáctku a já jsem byla vecpána na osmičku k jakejmsi třem dívčinám. Když se ukázalo, že nejen že jsou v pohodě, ale taky že jsou z naší školy a moje společnice moc nemilujou (to mi imponovalo mj nejvíc , konečně jsem se tady cítila dobře. A nemohl za to jen fakt, že na mě ve výsledku zbyla oddělená místnůstka, spíš takovej výklenek, plnej oken.
Když jsem po zabydlení a ne moc výborné večeři na pokoji začla zahánět nudu čtením Slimáků, rozhodla jsem se, že se vypravím do místní pizzerie, protože úžasné počasí trochu dávalo najevo, že tam moc narváno nebude. Nebylo . Ovšem jsem zjistila, že moje skleróza už dosahuje nezměrných hodnot. Brala jsem si totiž peníze, že si vezmu pizzu s sebou, ovšem nevim proč jsem v hlavě měla ceník jiný pizzerie, takže jsem zjistila, že už nemám na tu krabici . No nic, pizzu jsem si dala tam. Po chvilkovém čekání jsem jí obdržela a musím i uznat, že byla fakt výborná. Ale asi začínám měknout, jak jsem tak při tom četla ty slimáky, musela jsem to zavřít, protože mi zrovna probíhající pitva poněkud kazila chuť . Ale co se musim pokárat, ta knížka mi vydržela akorát pár hodin, večer jsem jí dočetla .
26.3.2006, den druhý

Po večerním ulehnutí jsem byla vzbuzena o půl čtvrté ráno. Ale řeknu vám, to byl teda rozdíl. Švehla, třeťačka, se kterou jsme měli praxi v prváku, se vrátila z Klondajku. Vůbec se to ale nemohlo rovnat s tím, co dělala děvčata na minulé praxi. Švehla totiž přišla, rozsvítila si jen lampičku a byla potichu. Když ovšem šla vyvětrat a zjistila, že jsem vzhůru, sedla si ke mně na postel a jak kdyby nebyly čtyři ráno jsme si začly povídat. Já pořád řikám, že je to jen o lidech . Holky ještě ráno ráno odjely.
Z dopoledne mám dva důležité poznatky: 1. Když zapnete plotýnku, do který je vyplý přívod elektřiny, ať ji budete hypnotizovat sebevíc, nebude hřát. No fakt .
2. Když stoupnete na vlhkou polici ve snaze dosáhnout k oknu, smeknete se a málem si přerazíte druhou ruku. A to bolí .
A třetí poznatek z odpoledne, Martina, novej přírustek v naší skupině, přecejen není zřejmě informovaná o mé nesnesitelnosti a byly jsme spolu dokonce v pizzerii. I když teda mohla mě nechat spát, to jako jo . Pak jsem ještě vyrazila do posilovny, abych se akorát neválela na pokoji. Kromě toho, že než jsem se vyplazila hore jsem byla zas mokrá jak slepice mě ještě ve výsledku naštval místní internet, protože nešel. No kde to jsme, toto . Večer jsem v klídku ulehla ve svém vzdáleném koutě, v přilehlém pokoji už z osumnáctky přestěhovaná děvčata a krásně jsem si spala až do rána, pokud se dá teda půl šesté považovat za ráno .

A víte, co je absolutně NEJLEPŠÍ? Že zas začínám mít rýmu .