Deník horizontální pracovnice 2x05

Jak jsem přišla během 24hodin o kamaráda. Asi totiž nikdy nepochopim chlapy.
28.3.2006, večer

Je něco málo po osmý a já čekám ve vířivce, až přijde Ondra. 20:15, konečně přichází, vlejzá si ke mně a jakýmusi Němcovi, co už tam je tak deset minut a začínáme rozvíjet konverzaci. Po chvíli Němec odchází, čekáme dál a povídáme si. Začínám ale tak trochu kolabovat z toho vedra, tak říkám, že je čas změnit vodu a přesouvám se postupně po vířivce až k okraji. Mluví na mě, tak se otáčím, přičemž zjišťuju, že je přímo u mě. Vlevo jeho ruka, vpravo jeho ruka, za mnou roh vířivky. A chce pusu. Možná jsem blbá, omezená, nesnesitelná a děsná kráva, ale nejsem taková. Málem se přerážim, jak po "Myslim, že tohle není vhodný." pozadu prchám do bazénu.
Pak bere erární míč a popravdě jsem tím nadšena, protože mi to garantuje, že mezi náma bude nejmíň pár metrů mezera. Ano, ovšem jenom do chvíle, než se míč zastaví přímo mezi náma a oba se k němu vydáme. Moje další vytrhnutí komentuje tím, že mám pravdu, oba máme vážný vztahy, tak to nebudeme komplikovat. On dokonce mezinárodní (jeho přítelkyně je Polka). Po tomhle začínám mít trochu dojem, že už to bude v pohodě.
Mylnej. Když se sotva po deseti minutách naháníme po bazénu, nadbíhá mi a daří se mu zatlačit mě ke kraji bazénu. Z posledního mezi nás strkám míč, co držim v ruce, on prohlašuje "Je mezi náma celej svět ." a odhazuje ho. Cítím jeho ruce na bocích, dívá se na mě tak z deseti centimetrů a vyčkává. Prosím, jestli by mě pustil. Po chvíli ano. Odplavávám pryč a modlím se, aby toho už nechal.
Když pak stojíme u kraje bazénu, preventivně metr a půl od sebe, opět si povídáme. A zjišťuju, proč to dělá. "V šestatřiceti očekávám od přátelství už trochu něco jinýho, nějaký to mazlení a tak." Že prej mládež se na diskotékách olizuje na potkání a jeho to minulo, tak si to asi vynahrazuje teď. Pardon, asi nepatřim k mládeži.
Když spolu pak opouštíme Horizont, bere si v autě bundu a jde se mnou k Výšině. U cesty se zastavujeme, nemá zavázaný boty, tak by v tom propadajícím se sněhu moc daleko nedošel. Nastává chvíle trapného ticha.
"Tak v tu neděli asi nemám jezdit, co?"
"Asi ne. Asi jsem ještě natolik nedospěla, abych chápala tenhle způsob kamarádství."
ticho
"Je fajn, že seš věrná, takovejch holek je málo. Tvůj kluk musí bejt moc šťastnej, že tě má." a loučíme se.
Ale teď už v tom mám jasno. Poté, co jsem probrečela večer, protože jsem si připadala jak ten nejšpinavější podrazák a blbec. U holky je správný, když je věrná a slepá k tomu, že je kluk nevěrnej. U kluka je správný, když je nevěrnej, ale dovede u holky udržet představu, že věrnej je. A k přátelství prostě už patří ošahávání a líbání a podobně. Děkuju za vysvětlení.