Deník horizontální pracovnice 2x04

sympatická slečna? kde? Aneb jak jsem se stala cílem něčí pozornosti
stále 27.3.2006, večer

Jak už to tak bejvá, uvolnila jsem zaměstnaneckej net taky někomu jinýmu a vydala jsem se zpět na ubytovnu. Pěkný večer, chvíli neprší, vykračuju si z vesela až do chvíle, než se málem natáhnu na zem. No hádejte na čem. Kdo hádá štěrk, hádá velmi správně . Na sněhu se totiž natáhnu až o pár chvil dál kdž sejdu ze silnice .
Na pokoji na mě padá divná slabost a z důvodu doslova extrémního ticha vytahuju Egypťana Sinuheta a statečně zdolávám první dvojstránku, na které se ke svému překvapení dosti zasměju (příště vám napíšu úryvek, jsem si to zapomněla zapsat ). Pak ovšem knihu pokládám a jdu se napít, načež když se k ní vracím tak zjišťuju, že se mi zavřela. Oh shit. Pokus najít to podle okolního děje padá skoro okamžitě, protože jsem to naposledy četla před věčností. Když se mi to konečně po deseti minutách náhodnýho otvírání podaří najít, jsem tím tak znechucena, že se zvedám a vyrážím do pizzerie . No tam už mi pomalu začínaj stavět pomník, protože jsem tady tři dny a zatim každej den jsem tam byla . Je mi řečeno, že to bude tak za 10minut, takže opouštím pizzerii a procházím se kolem. Když po chvíli hrábnu do kapsy a zjišťuju, že náhle nemám klíč od šatny a pokoje, co mám na jednom kroužku, začínám šílet. Ztráta klíče od pokoje - 200,-Kč. Ztráta klíče od skříňky - 150,- Kč. Najít klíče v jiné kapse u bundy - k nezaplacení....
Pak už je pizza hotova a já se s ní vydávám na Výšinu. Chvilka výšplhu a už jsem na pokoji a pěkně v posteli to do sebe házím. To vám povím, paráda. Je na tom protekční množství šunky . Pak se mě ovšem OPĚT zmocňuje nuda. Když se pak vydávám na WC, situace se okamžitě otáčí, protože se na mě hned po otevření dveří vrhá Čert, Reného pes, a nadšeně mě vítá. Takže místo na toaletu se vydáváme zpět do pokoje, načež sedíme asi půlhodiny na chodbě, načež se dokonce dostávám do stádia, kdy jsem schopná s ním hrát na schovávanou po záchodech a koupelnách . Nejlepší je, že když se konečně vydávám na ten záchod, Čert se snaží vecpat do kabinky ke mně . Když pak už tak unaveně sedíme na podlaze u našeho pokoje, náhle se z jiného pokoje vynořuje člověk, co meje nádobí v bílý umejvárně a¨jeho okamžitá reakce po shlédnutí naší dvojice je "Čerte, ty SVINĚ!! Seš nově vykoupanej, tak už to zkoušíš na ženský, co? Vidíš babu a hned seš z toho hotovej, úplně jak páníček!" a odchází. Já to radši nebudu komentovat .
Pak ovšem přemáhám lenost a vydávám se do bazénu. Čert¨se snaží zdrhnout se mnou, tak se ho Martina na moji žádost všemocně snaží přivolat, načež zjišťuju, že ten pes má dokonalej výcvik a stačí ukázat, říct "Běž." a ona fakt jde . Ka bazénu si to šinu pod hotelem, abych se nejdřív podívala, kolik tam je lidí. Výsledek je řekněme uspokojující, po chvíli už se nořím do imho dosti studené vody. Nořím se tam ovšem až moc vehementně, protože to vypadá, že se mi podařilo vylejt půlku vody z bazénu. Jeden kuchař, co se zrovna rochní ve vířivce, se může smíchy potrhat. Pche .
Po chvíli se ovšem bazénování strhává v doslova brutální nudu. Uznávám, mohla jsem si už na pokoji uvědomit fakt, že mě plavání nebaví a budu tam sama, ale tak snaha o pohyb byla silnější . Tak si tam tak trochu jak blbec v tý vodě stojim a zírám a zírám... Ondry jsem si všimla hned jak přišel. Nemohla jsem si pomoct, přišel mi děsně podobnej našemu zcestovalýmu podnájemníkovi, kterej je ještě ke všemu z Police nad Metují . Dalších deset minut nudy a kdosi nám zapnul takovej ten spodní proud. Jelikož se mi to líbilo mnohem víc než stání u okraje, vydala jsem se do prostředku za nima. Ondra se tak hezky zaculil a naznačil mi, ať jdu za nima. Jeho následné "Na bublinky jsem zatím dostal každou ." mě nejen rozesmálo, ale i jemu dalo najevo, že přecejen nejsem Holanďanka . To jsem si ovšem myslela, že naše konverzace končí, načež holka, co tam byla s ním a jeho bratrem vylezla za bazénu, chopila jsem foťáku a pánové mě začli nahánět k okraji bazénu, přičemž ona to fotila. Prej na šetřič, no nevim nevim .
Když jsem se po chvíli přesunula do konečně volné vířivky, následoval mě jeho bratr a začal mi vysvětlovat, že jeho bratr údajně jen jako psychopat vypadá . Když se po chvíli vystřídali a já jsem po dalších asi deseti minutách už přátelskýho rozhovoru přestala mít dojem, že každou chvíli dostanu nabídku na nějakej ten nezávaznej sex, přinesl erární míč vypadající jako zeměkoule a vyprávěl, kde všude byl. No, tak s naším Jiřím nemá společnej jen zjev . Koukám, že s tim, že jsem před jedenácti lety byla v Chorvatsku díru do světa neudělám .
Po třičtvrtě hodině ve vířivce (pro zdravýho člověka je prej doporučený maximum 30 minut, pro člověka po infarktu 15 ), když jsem pomalu ztrácela vědomí jsme se přesunuli do bazénu. Mám dojem, že to varování o infarktu se vztahovalo spíš k přesunu do studenějšího prostředí . Abysme se trochu zahřáli, začli jsme si se zmíněným míčem pinkat. Ale znáte mě, musela jsem se předvýst. Bazénem tak pomalu sem a tam plaval jakejsi člověk v koupací čepici, opravdu pomalinku se pohyboval, já jsem praštila do míče a ten opravdu nádherně plachtil, až toho člověka trefil přesně do toho kousku hlavy, co mu koukal z vody. Chudák .
Když jsem se ve třičtvrtě na deset vypravila do sprch, bylo to s tím, že jsem sympatická, pěkná a nezmalovaná slečna. Bohužel, nejsem na lichotky zvyklá, takže mám dojem, že dřiv nebo pozdějc se ukáže, že to byla nějaká sázka nebo tak něco, že . Ve sprše jsem se ještě pěkně zchladila, protože...vlezla jsem do jedný sprchy - jenom ledová voda. V druhý - totéž . Tak jsem se pěkně osušila a běžela jsem na ubytovnu, protože do desíti tam musíme bejt a s mým štěstím by byla zrovna DNESKA šťára.
A dneska? Dneska mám za sebou prospaný odpoledne, brodění úplně brutálně hlubokym sněhem z kopce s Pepou (kluk, co s náma přijel z naší školy), dva nákupy taktéž s ním, výběr peněz na poště a šťáru provozního ohledně úklidu na pokojích. Prošla jsem, cha . A teď? Teď jdu do posilovny a pak rozvíjet další teorie do bazénu .