Deník horizontální pracovnice, díl VIII.

mám MLÍÍÍKO!
Jak už to tak bejvá, ráno jsem se vzbudila. Pro změnu tma, zima, ticho. Pro opravdovou změnu ale bylo půl třetí . Ale co, potřeba si nevybírá, vyrazila jsem na WC. Takhle brzo ráno chodí na záchod jenom totální magor, což si musela zřejmě myslet i nezamčená osoba zalezlá na dámském WC, protože nevypadala, že by ji moje návštěva potěšila . Ale co, po návratu do postele překvapivě usínám. Možná jsem se ale neměla na to WC zvedat, protože sny, co se mi potom zdaj, jsou nad Jaromíra úchylný. Ještě, že musim vyrazit do práce .
"Zima, zima, zima, zima, zima, chodím..." do kopce . A jde se mi opravdu skvěle. Nějaká strašně inteligentní osoba včera poté, co mi shodila botu položenou na WC na hotelu na topení, ji tam vrátila tak, že ji položila podrážkou na topení a odešla. Ano, moje gumové podrážky zareagovaly rychle a rázně, levou nohou kloužu už i po rohožkách, páč bota trochu přišla o vzorek . Ale co, třeba se mi to neustálý vracení k chatě bude k něčemu hodit .
Ale už po deseti minutách doklouzávám ke svému horizontu (jak to je ve sloganu hotelu - "Objevte svůj horizont...", myslím, že už ho mám ), převlíkám se a razím na dílnu, kde jsem rovnou vyslána do prádelny na výměnu utěrek za čistý a pak na snídani. V prádelně nikdo není, takže se vracím zpět k cukrárně. Zastavuju se u dveří, natahuju k nim ruku a těsně před ní se ozve cvak a dveře se mi zaklapnou doslova před čumákem. Ale tak dobrý, zkouším bouchat (na učňovskou čipovou kartu se dá projít všude, jen těmahle dveřma ne, což dost dobře nechápu, když je za nima moje pracoviště). Mistrová šlehá. Pět minut bouchám. Nic . Pak se mi naštěstí podaří odchytit nějakou pokojskou, dostávám se dovnitř, sděluju novinu o nepřítomnosti vrchní prádelní a jsem vyslána na zmíněnou snídani (a kvůli tomu jsem klepala na dveře jak blbec celou věčnost ).
(mimochodem, právě tenhle dementní internet spadnul a popis zbytku dopoledne je v.., zdravim to hustý sněžení )
Na zmíněné snídani jsem si vychutnala rohlík s máslem a šunkou a pak už jsem se vydala zpět na dílnu, kde jsem obdržela za úkol jablečné záviny. Jde to jako po másle, v rádiu není Mareš, mouka hezky poletuje a mistrová si mě nevšímá. Nějak jde celé dopoledne mimo mě (proto je to taky v téhle rubrice, ve škole to chodí úplně stejně ). Pak ovšem dostávám za úkol listové šátečky a mistrová odchází se zákuskama do kavárny. Úkol je to jedna báseň. Tady se totiž nes.. netrápěj s listovým těstem jako my ve škole, nýbrž kupujou zmražený vyválený pláty, takže to akorát nakrájím (popravdě velmi mizerně, neustále mi sklouzává rádýlko, takže než se mistrová vrátí, honem tam slepuju blbě ukrojený kousíčky a kamufluju to jak blbec ) a namotávám na trubičky. Když pak potahuju v čokoládě a zároveň peču (jinak včera bylo docela veselo, došla čokoláda, tak mistrová naházela do tmavý bílou a obarvovala do kakaem. Když to všechno rozpustila a odešla do kuchyně, volala paní ze skladu, že tam tu čokoládu máme. Když se mistrová vrátila a já jsem jí to sdělila, jí lehce spadla čelist a pět minut byla tak vulgární, že se stydim tady o tom jen zmínit ), šátečky začínajá hnědnout a tak volám mistrovou, jestli je mám už vytáhnout. Tak tam tak společně před tím konvekťákem stojíme, já zírám dovnitř a podávám hlášení. "Jedna se rozmotala." s lehkým, ale opravdu jen lehkým a opravdu jen malinko škodolibým úsměvem dodávám "A zrovna ta vaše ". Ještě, že mistrová to bere s humorem a poznamenává pouze "Až na ten dodatek dobrý ." .
Pak už ovšem přecházíme do kuchyně, protože už v ZOUFALÝCH!! 10:45 není práce. Jelikož není ještě ani čas na oběd, razím za Reném a až dooběda krájím ovoce do ovocného salátu. Pak jsem propuštěna na oběd a...je jitrnice, jelítko, brambory, zabíjačková polívka a štrúdl (mimochodem můj, pečenej předevčírem ). Lehce zoufale odcházím do personální jídelny, kde po troše přemáhání zkouším rozříznout jitrnici, načež pozřu akorát ten závin (mimochodem velmi výbornej ) a odcházím. Práce volá (trochu se mi na mysl dere Jardova (kuchař z brigády) předělávka Starosty od No Name Chcel by som najt takeho ko_ota, co ho baví jeho robota... ). Pak už ovšem nabíhám zpět do kuchyně a jdu rovnat už jednou zmíněnou třípatrovou ovocnou mísu. Když pak potřebuju na WC a oznamuju slovy "Já si s dovolením dojdu na záchod." svůj odchod, René se moc hezky zaculí a odpovídá "Já s dovolením budu doufat, že se nebude jednat o střevní příhodu na půl hodiny .". Pouze se zakřením a radši zmizím, ještě by to mohlo špatně skončit .
Pak už ovšem douklízím a jsem propuštěna, takže se převlíkám a s oblečením v ruce (byla jsem upozorněna, že v pondělí mám bejt krásně čisťounká. Škoda, doufala jsem, že zvládnu celou praxi v jednom triku ) kloužu na ubytovnu, kde si beru peněženku a vyrážím do pizzerie na oběd. Dole se ovšem děje něco příšernýho. Právě dorazilo doslova mrtě skibusů, všude jsou lidi s takovejma divnejma dřevama, možná lyže a snowboardy to budou , a nedá se projít. Přesto ale tak nějak doklouzávám až k pizzerii, kde je OPĚT tak narváno, že lehce napruženě odcházím do vedlejšího obchodu, kde si kupuju konečně MLÉKO!, další žvejkačky a vracím se na ubytovnu.
Bolí mě ovšem hlava, do posilovny nejdu, místo toho se nořím do Řeky bohů a když se po hoďce a kusu probírám, stovka a kus stránek je zase v pryč (ale už byla ta kouzelná erotická scéna Mintaky a (doháje, teď si zaboha nevzpomenu, jak se ten hošan jmenuje ), to vám sem snad budu muset hodit ) a pak se vydávám na večeři. Možná bych se neměla tak zamyšleně rozhlížet po krajině, pak by mě málem nemusel srazit nějakej típek na skútru . A na večeři? Je kuřecí plátek se šunkovou rýží . A teď? Teď jdu spát, protože zítra mám volno, tak abych byla na to celodenní válení dostatečně vyspalá .