Moje dětství II.

rodinné album znovu promlouvá...
Tuhle jsem se zas po čase prohrábla fotkama a našla jsem nějaké kusy, které by se daly nazvat "důležitými mezníky" mého života. Jelikož k několika z nim mám i komentář, sem s nima .

Vztah s bratrem
Tuhle fotku považuju za téměř poslední, na který jsme schopný držet se kolem krku. Teď to děláme jedině za účelem škrcení

Začátek mého kladného vztahu k vanám, který se mi později i vymstil. Uvidíte za chvíli (možná si jen nevěřim, ale roztomilý dítě dle mě vypadá jinak )

Po roce 99 jsem pozvolna přestala vypadat jak kluk. Hurá

Já na vrcholu své hudební kariéry. Pak mě rodiče přepsali kvůli otcově (to je to divný vedle mě ) vášni ve vážné hudbě na hru na lesní roh a všechno šlo někam. Ovšem díky mému dokonalému přesvědčovacímu talentu ( a x hodinám, co jsem prořvala ) jsem toho po dvou letech nechala a teď už hraju akorát na nervy

Nero. Z nešikovnýho štěněte vyrostl nádhernej pes, kterej mi přirostl k srdci nejvíc ze všech zvířat, co jsem kdy měla. Na konci letošních letních prázdnin jsme ho museli nechat utratit, protože měl rakovinu a už se moc trápil.

Jednou takhle odpoledne. Maminka potřebovala vyfotit film, tak nás s bratrem donutila, ať se obejmem. On vyjadřuje i moje pocity

Jaro 2001. Jednoho podvečera jsem si paradoxně pouze na METR vysokym kopečku (dvě vany na sobě, prostor uvnitř tvoří místo pro čerpadlo, máme to zapuštěný v zemi na zahradě) udělala komplikovanou zlomeninu levý nohy a zpřetrhala jsem si cosi v koleni. SKUTEČNOU verzi této události dnes zná jen pár lidí. Páč ty ostatní by mě asi ještě teď roztrhli

Léčim se, nudim se, šahám si pod sádru. Asi si tam držim peněženku

Má vášeň pro kytičky je už provařená (toto jsou zřejmě její počátky ), nicméně si povšimněte toho červeno-modrého loga s nápisem Skalsoft (starej název bratrovy firmy ). Tomu máňovi nebyla ani zraněná nožička jeho sestry svatá, páč někde u kotníku je dokonce link na jeho stránky

Poslední dvě fotky se vztahují k našemu Almanachu z devítky. Nějakej inteligent (mor na tebe, Lucino ) přišel s tím, že se máme fotit s culíkama a oblíbenym plyšákem. Výsledek?

(tohle jsem si nemohla odpustit )
Budeš, holčičko, budeš


Můj výraz myslím mluví za vše .

A já jsem nechtěla skončit ve školní družině na molitanovym trojúhelníku s plyšovym prasetem v ruce, culíkama na hlavě a takhle debilnim výrazem . tak zas příště, až budou nějaké skvosty (za třicet let nashle )