Asi mi fakt začíná...

TOTÁLNĚ HRABAT
Hrabe mi? Jak to už každý den bývá,ráno jsem zaspala Hned po příchodu mi bylo sděleno že vypadám jak po flámu (měla bych žačít flámovat abych aspoň vypadala přiměřeně) No,Švédská dvojka už nedorazila,tak byla pohodička Dopoledne jsme nad metrákem čokoládovejch trubiček,co si nějaký lenoši (hmm,naše třídní mezi nima ) objednali na Vánoce,probrali Řízčin milostnej život ..vyprávěla nám o tom jak spala u svýho kluka ...no to byl rozhovor samej dvojsmysl ...doufám že jsem se tam nezkazila
Na obědě jsme vyfasovali celkem dobrýho číšníka tak byla pohoda...jen to jeho "přeju dobrou chuť,budete jí potřebovat" mě zpočátku trochu vyděsilo Džejn 3 zas vyděsilo když jsem po shlédnutí segedínu,co jsme obě měly,konstatovala že to vypadá jak kdyby se na to maso někdo vyblil
ve finále jsem předvedla svoje vyjadřovací schopnosti: "hele my sme nedostaly ten....nooo...kokos(na jiný ovoce jsem si fakt nevzpomněla )...voranžovej "(no prostě mandarinku,chápete,ne? )
při úklidu jsme pak šli vynýst koše...není nad to jít v mrazu ven v tričku s krátkým rukávem
pokud jste někde na cihelně viděli tak kolem půl druhý dva magory v bílým oblečení s červenou zástěrou a lodičkou na hlavě,jak někam zběsile běžej s vodpaďákama a něčemu se děsně tleměj,tak to jsme byly my
Pak jsme mohli konečně opustit tu cvokár...teda školu a vyrazili jsme do města... u bankomatu jsem se vesele vysmála Džejn,páč jí to prachy nedalo a mně jo ale co,půjčila jsem jí (akorát teda teď zas žádný peníze nemám )
Pak jsem dobíhala bus... (= vklidu jsem šla a posledních 10 metrů jsem běžela aby se neřeklo ),ale řidič na mě počkal,dík kámo
Ve svém "oblíbeném" obchodě,kde standartně kupuju tvrdý rohlíky ,jsem začla hledat peněženku v báglu a vozík jsem poslala před sebou...ehm,narazil do stojanu s Nesquikem ...chudák Shrek to koupil přímo mezi voči Tentokrát ale můžu ospravedlnit koupi tvrdejch rohlíků tim že měkký neměli
Tak jsem šla dom...
Po otevření schránky mi na moje oblíbené,prvotřídně zasviněné kecky (),vypadl kromě spousty reklam a účtů za dovíco,papír o doručení zásilky...tak jsem zařadila zpátečku a vydala se na poštu To,že u přepážky byl jen jeden člověk mě nadchlo ...bohužel né nadlouho Nějakej mladej chlap tam odesílal kdo_ví_co a děsně to trvalo... pokaždý,když během těch 25 minut,co jsme tam strávili,narazil na můj zoufalej pohled,omluvně se usmál Když se konečně po věčnosti Bůh...teda úřednice smilovala a na jeho otázku,jestli to vše,odpověděla ano ,rozesmál ho můj nadšenej výraz doplněnej nadšeným "Vááááu " Balíček jsem dostala a s myšlenkou "Na_tomhle_blbym_úřadě_už_nebudu_ani_minutu"jsem vyrazila do ulic Přiznávám se,asi po 50 metrech jsem klesla na klepadlo na koberce a balíček vykuchala Pak jsem pokračovala v cestě... rodina,co mě potkala při čtení doprovodného dopisu sice blbě zírala () na můj malomocnej výraz (++),ale to MNĚ už nebere
skvělej den HRABE!