sobota 18. června 2005

Mise Červený Kostelec, part II.

cihla tady,cihla tam
[10:55] Nezmokli jsme,už jsme tu.Když jsem se na pokladně tázala na poplatek za focení,průvodce,nápadně podobný Reavovi pravil,že tam není co fotit.Mému "No to MNĚ vůbec nevadí " se jen smál.Zlá věc.


[11:25] Čekáme na prohlídku.Děti se zabavují s míčem (spíš mi to připadá jak závod,kdo první vyflákne prosklenou stěnu domečku za nimi) a moje matka obchází s foťákem.K úplnému sdělení chybí jen zvednutý prostředníček.


[11:30] Průvodce už nabral dostatek síly a vyrazil s námi směr vstup.Tam jsme vyfasovali lucerny (popis forma na srnčí hřbet se svíčkou uvnitř sedí víc) a mohli jsme vyrazit.Na moje konstatování,že děcka,co jsou už vevnitř a čekají na nás,protože u našich "luceren" nechtěj chytnout svíčky, řvou jak paviáni, se průvodce usmál a pravil,že jsou ještě celkem hodní.To by mě zajímalo,co se tam teda dělo,když tam měl děti zlobivý.


[11:38] Kráčíme dál a dál chodbami.Nevím proč,ale děsně mě to tam fascinuje.Všude taková tma a chlad,jen ta svíčka jako zdroj světla... a do toho cvakám foťákem .


[11:40] Průvodce nám popsal cestu,popřál příjemné bloudění a vypařil se.Je to paráda.Uzavírám průvod,takže bych klidně mohla pokecat třeba s nějakym upírem.Mohli bysme vyměnit třeba recepty.
[11:49] Zastavila jsem se u jedněch dveří a fotila jsem. Zbytek výpravy mi zatim zmizel někde ve tmě.Když jsem je dohnala,byl můj nástup na scénu tak dramatický,že nejedno dítě na mě zíralo vyjeveně.I když bych neřekla,že se můj oděv podobal černému oděvu místního strašidla,které průvodce zrovna popisoval...Ne tak oděv mé matky,která ze sebe se slovy "Aby si mě nespletli " začla urychleně rvát košili.
[11:54] Došli jsme k místu,kde se stropy chodeb snižují do výšky 175 cm (vychytávka na vojáky nepřítele),takže nás průvodce upozornil,ať se nezapomeneme sehnout.No tak nic.
[12:02] Tak už jsme venku.Bylo to super,nejradši bych šla znova .Máma ještě doběhla průvodce s dotazem,jak se tam větralo,když to tam bylo všude uzavřený.Mojí odpovědi,že ty vojáci byli trénovaný na potápěče,takže vždycky přišli,nadechli se,pak odsloužili směnu,vylezli a vydechli,nevěřila. Divné.

2 komentáře:

  1. mě příjde ta fotka, kde seš ty, fakt jako dosti živá.. jako kdybys ten prostředníček fakt chtěla každou chvíli zvednout.. :-i :D (to mi připomíná, jak jsi měla přesně tak vyfocenou Petru.. :DD)

    OdpovědětVymazat
  2. 4onlinka: no já jsem ho i zvedla,ale ta fotka to zrovna nezachytila :-i :DD

    OdpovědětVymazat