Zas jeden obyčejný den (ne)obyčejně bláznivé holky
...ráno tak vstanu,něco na sebe hodim a jdu na autobus...tak si tak kráčím tim mrazem,klepu se zimou a musím sama uznat,že to je jediná chvíle,kdy se upřímně těším až překročím práh školy
no,celý dopoledne se nic neděje...pak dvě hodiny s kámoškou "uklízim" zázemí,mlátíme se košťatama (tohle opravdu není můj nápad
) a pak je oběd...tak se tam do sebe snažim dostat hnusný lívance a všichni u stolu do sebe hážou lečo 
to teda zrovna mě moc na chuti k jídlu nepřidá pak se mi konečně podaří nějak dorazit domů,zapnout pc a pak jen čekám...čekám...čekáám.. (ne,na Vánoce ne
) pak mě navštíví bratříček ...náš první (no, i druhej a třetí
) rozhovor proběhl přes ICQ...ovšééém náš první skutečnej rozhovor a vlastně i setkání po jeho příjezdu (takový zbytečnosti jako vylejzání ze svých počítačových nor nepaktikujeme
) proběhlo takto:"hm...ahoj "(má cenu ho zdravit,když mě stejně ignoruje?
)"nazdar partybitchi" /toho si nevšímejte,tak mě jenom nazývá můj milovaný bratříček
...já ho zas oslovuju hňupe /následovalo ticho
a pak padla památná věta
Včera jsem byl na tvým blogu..."(snad si nevšim míst kde se zmiňuju o něm
)" A cos tam dělal? "
"Brutálně sem se nudil...klik sem na všechno co tam je a šel sem pryč " (pako
)tak když se nedočkám,vrhnu se na DC...rozhodím pár banánů,odbavím pár lam a čekám
když se nakonec nic neděje,jedu s mámou do alberta..a tam až začíná pravá sranda
nejprve se máma pokusí neúspěšně ukrást neznámé ubohé paní vozík
(prej si myslela že je náš,ale kdo tomu má věřit? )pak si tak stojim u pokladny a naklánim se do vozíku a vykládám...a zezadu do mě narazí vozejkem nějaká bab...starší paní
,protože jí asi přišlo jako dobrej nápad shodit mě po hlavě do našeho vozejku nějaká netrpělivá...pak ovšem přišel čas na správnou pomstu
máma potřebovala vodu po holení jako dárek (tam to maj jen na tý pokladně) tak jsem se tam pohodlně opřela a z bohatého výběru 3 vod po holení jsem vybírala 10 minut tu nejlepší ona paní postupně měnila barvu z červena na fialovou a zas zpátky,nervózně popojížděla vozejkem a cosi nesrozumitelně mumlala..možná jí rozčilovalo, jak jsem se na ní slaďoučce usmívala
no pak jedem přát známýmu k narozkám...tam si lehoulininince utahuju z maminky na téma kradení vozíků
,zas tam zabavuju místní kočku /doufám že se ta na Moravě z naší péče vzpamatovala / a nakonec se konečně dostanu sem,kde vyberu vzkazy,zapíšu tenhle cosi a konečně se dočkám Incika Chtěla bych moc poděkovat svým věrným (i nevěrným
) čtenářům za to,že tuhle stránku čtou,občas něco okomentujou a celkově že to psychicky zvládaj...teda doufám že zvládaj Pak bych chtěla moc poděkovat za vzkaz,který mi přišel dnes v 4:50 ráno...no,myslím že on sám pozná
díky,moc mě to potěšilo
Já se ti hlubotánsky omlouvám, ale nejdřív jsem musel nějakym způsobem zprovoznit PC, které se jaksi odmítalo zapnout :)) (místo aby po startu píplo, tak si jentak poklidne vrcelo a odmitalo cokoliv delat :)) ) No, a potom jsem se asi hodinu snazil zabavit toho odporneho programu od spolecnosti Microsoft jménem Service Pack 2 for Windows XP. Jaksi totiž nehodlám trpět, aby mi nepracovalo Office a aby mi někdo zakazoval přístup k mým souborům ;)
OdpovědětVymazat2Incik: A jaký Office tam máš? Já sem naopak s SP2 velice spokojenej a šlape vše ;-)
OdpovědětVymazat2ZuSka: Když tak popisuješ ten tvůj vztah s bratrem tak si v duchu říkám, zlatá ségra (ta moje)... :)
ty budeš mít teda kaštanů, když na to nalákáš každou svojí kámošku, vždyť jsme jich tenkrát nasbírali asi stovku :)
OdpovědětVymazat